Wikipedie

Emilie Mrzílková

Emilie Mrzílková (23. července 1938[1] – 26. října 2023[2]) byla tlumočnice českého znakového jazyka, moderátorka televizních pořadů pro neslyšící a autorka učebnic a slovníků českého znakového jazyka.

Emilie Mrzílková
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

editovat

Emilie Mrzílková byla dcera neslyšících rodičů, sestra dvou neslyšících bratrů a manželka neslyšícího muže.[3] Původně mzdová účetní, při péči o děti v domácnosti v rámci Obvodním národním výborem povolené práce z domova šila a pletla svetry pro Oděvní službu, pracovala v mateřské školce. Na pozvání Zity Drdové z televizního pořadu Svazu invalidů Televizní klub neslyšících[4] začala od roku 1980 pracovat jako tlumočnice a komentátorka tohoto pořadu.[5] V roce 1990 se stala tlumočnicí tiskové konference Václava Havla, což vedlo k pravidelnému tlumočení večerních televizních zpráv.[6] 21. dubna téhož roku byla pozvána jako tlumočnice na setkání s papežem Janem Pavlem II. v Praze a následně roku 1991 při návštěvě princezny Diany, která tehdy s Olgou Havlovou navštívila i základní školu pro sluchově postižené v Radlicích.[4] Tlumočila více než 70 let [7] a v roce 2018 obdržela v rámci Mezinárodního dne neslyšících od Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel, z.s (ASNEP) ocenění za zásluhy v činnosti pro komunitu neslyšících.[8]

Dílo

editovat
  • Spolu se svou snachou Markétou Ostatkovou-Mrzílkovou se stala autorkou učebnice znakové řeči: Základy české znakové řeči vydané roku 1993. Výtvarníkem byl otec spoluautorky Václav Ostatek.[9][10]
  • Spolupracovnice na Slovníku znakové řeči (GABRIELOVÁ, Dagmar et al.) z roku 1988.[11]
  • Podílela se na realizaci ekumenického slovníku Slovníku znaků křesťanských pojmů pro neslyšící.[12][13]
  • Příspěvek k problematice CODA (children of deaf adults) - Slyšící dítě v rodině neslyšících v časopise sluchově postižených GONG z roku 1988.[14]

Reference

editovat
  1. ↑ PUBLIX. Emilie: Tlumočila jsem první tiskovou konferenci Václava Havla. www.snncr.cz [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Květy. Praha: Rudé právo, 1981, 31(52), s. 25. ISSN 0023-5849, online
  4. ↑ a b 13. června 2018 - Televizní klub neslyšících. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  5. ↑ Emílie Mrzlíková. ruce.cz [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ PAVLATOVÁ, Eva. Život napodruhé. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996, s. 53. ISBN 80-7200-075-6, online
  7. ↑ Přednáška se dvěma oblíbenými tlumočnicemi o historii a současnosti tlumočení do ČZJ v ČR. TICHÉ ZPRÁVY [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ V Tiché kavárně byli oceněni významní lidé za přínos pro komunitu neslyšící. TICHÉ ZPRÁVY [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ MRZÍLKOVÁ, Emilie a OSTATKOVÁ, Markéta. Základy české znakové řeči I. Vyd. 1. Jinočany: H & H, 1993. 42 l. .
  10. ↑ Zdravotnické noviny. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 26.6.1993, 42(26), s. 2. ISSN 0044-1996. online
  11. ↑ GABRIELOVÁ, Dagmar et al. Slovník znakové řeči. Praha: Horizont, 1988, s. [4]. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:faaf8f70-d105-11e6-bf97-005056825209
  12. ↑ BORT, Jiří et al. Slovník znaků křesťanských pojmů pro neslyšící. 1. vyd. Praha: Naděje, 2001. 358 s
  13. ↑ Evangelický časopis Český bratr. Praha: Kalich, 1999(8), s. 6. ISSN 1211-6793. online
  14. ↑ Mrzílková, E. (Ed. O.J.): Slyšící dítě v rodině neslyšících. Gong, 1988, č. 7, s. 128.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emilie_Mrzílková&oldid=24123200“