Otevřít hlavní menu

Emil Zillich (11. října 1830 Praha22. ledna 1896 tamtéž[1]) byl český malíř a ilustrátor. Tvořil především žánrové malby s náměty z historie (třicetiletá válka, rokoko) i současnosti (pouliční život, obyčejní lidé). Ilustroval historické romány, knihy pro mládež a články v časopisech (Světozor). V jeho díle se projevuje smysl pro humor.

Emil Zillich
Emil Zillich 1896.png
Narození 11. října 1830
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 22. ledna 1896 (ve věku 65 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost Češi
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se 11. října 1830 v Praze[2] v zámožné rodině.[3] Studoval na pražské malířské akademii u Ch. Rubena. Roku 1851 podnikl studijní cestu do Německa a Belgie. Poté se pravidelně účastnil výstav Krasoumné jednoty. Malířství pěstoval jen jako zálibu.[3]

Počátkem osmdesátých let ho postihly finanční ztráty[3] — v důsledku soudního sporu přišel o značnou část majetku zděděného po rodičích — což ho přinutilo malovat pro obživu.[4] Od roku 1882 do konce 80. let vytvořil stovky ilustrací, především pro časopis Světozor, k historickým románům a do knih pro mládež. Poté se odstěhoval do Přeštic za rodinou své dcery.[3]

Roku 1894, po smrti dcery, se vrátil zpět do Prahy. Tehdy již viditelně trpěl nervovou chorobou. Zpočátku bydlel u svého přítele a žáka Voráčka a v rámci možností pokračoval v umělecké tvorbě; s postupující nemocí ale požádal o přijetí do všeobecné nemocnice. Tam zemřel 22. ledna 1896.[3] V té době již byl téměř zapomenutý,[5] na pohřeb mu přišli jen osobní přátelé.[3]

DíloEditovat

Zillich netvořil velké kompozice,[5] ale jen malé obrázky.[6] Typická pro něj byla žánrová malba s náměty z rokoka, třicetileté války, ale i ze současnosti (např. pouliční život nebo svět „malých lidí“). V obrazech projevoval jemný cit pro kolorit i pro humor,[3] hluboké vzdělání a bystrý pozorovatelský talent.[6]

První ilustraci pro časopis Světozor uveřejnil v ročníku 1868. V 80. letech pak pro něj vytvořil několik set obrázků s tématy z historie, divadla a současných událostí. Vedle toho ilustroval literaturu pro mládež (Jarý věk, Zlaté mládí, Květy mládeže) aj.[3]

Kromě humorně laděných prací vytvořil i několik vážných — např. oltářní obrazy ve Vřesovicích, Lochovicích a Husinci.[4]

Ilustroval mimo jiné tato knižně vydaná díla:[7]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu všeobecné nemocnice na Novém Městě pražském
  2. Zillich Emil — autoritní záznam v NK ČR
  3. a b c d e f g h Emil Zillich. Světozor. 1896-01-31, roč. 30, čís. 12, s. 144. Dostupné online [cit. 2012-07-04]. 
  4. a b Emil Zillich. Humoristické listy. 1888-04-20, roč. 30, čís. 16, s. 148. Dostupné online [cit. 2012-07-04]. 
  5. a b HARLAS, František Xaver. Zillich Emil. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Svazek 27. S. 611.
  6. a b Emil Zillich. Národní listy. 1896-01-23, roč. 36, čís. 22, s. 4. Dostupné online [cit. 2012-07-04]. 
  7. Podle seznamu prací v NK ČR

Externí odkazyEditovat