Emil Tersch
Emil Ritter von Tersch (26. července 1834 Dolní Studénky[1] – 15. února 1923 Litovel[1]), byl rakouský šlechtic a politik německé národnosti z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu.
| Emil Tersch | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1878 – 1879 | |
| Ve funkci: 1885 – 1907 | |
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1867 – 1871 | |
| Ve funkci: 1873 – 1906 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana (Str. ústavověr. velkostatku) (Sjednoc. levice) (Německorak. klub) (Sjednoc. něm. levice) (Str. ústavověr. velkostatku) |
| Narození | 26. července 1834 Dolní Studénky  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 15. února 1923 (ve věku 88 let) Litovel  Československo |
| Příbuzní | Franz von Tersch (otec) Anton von Tersch (strýc) Franz Xaver Tersch (dědeček) Friedrich von Tersch (bratr) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie editovat
Pocházel z významného šumperského rodu Terschů (původně z Rakouska, v regionu severní Moravy usazený od 30. let 18. století). Franz Xaver Tersch (1764–1819) byl podnikatelem v tabákovém průmyslu, později v textilním průmyslu a zakladatelem velkého textilního nákladnického podniku s několika stovkami pracovníků. Franz Xaver roku 1802 koupil zámek Chudobín a roku 1806 byl povýšen do rytířského stavu. Jeho synové byli starší Anton von Tersch (zemřel 1864) a mladší Franz von Tersch (1801–1884). Anton převzal zámek v Chudobíně, který nechal roku 1847 rozšířit. Franz od roku 1841 vedl soukromou poštu v Šumperku a později i místní poštovní přepřahovací stanici. Rozšířil otcův šumperský statek a od roku 1857 prováděl nákladnou rekonstrukci zámku v Třemešku. Zatímco Anton zemřel bez potomků, Franz měl dva syny, oba veřejně a politicky aktivní. Friedrich von Tersch (1836–1915) byl dlouholetým starostou Šumperka a poslancem Moravského zemského sněmu.[2] Druhým synem Franze von Tersche byl Emil von Tersch.[1]
Emil vystudoval na německém gymnáziu v Olomouci, pak studoval hospodářství a roku 1858 odešel ke strýci Antonovi do Chudobína, kde převzal vedení velkostatku. Když strýc roku 1864 zemřel, zdědil statky Chudobín a Loučany.[1]
Zapojil se do veřejného a politického života. Roku 1870 ho ministerstvo financí jmenovalo do komise pro okresní odhad pozemkové daně.[1] V zemských volbách v březnu 1867 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii velkostatkářskou, II. sbor. Mandát obhájil v zemských volbách roku 1870. Do sněmu se vrátil v doplňovacích volbách 25. listopadu 1873. Mandát zde obhájil v volbách roku 1878, volbách roku 1884, volbách roku 1890, volbách roku 1896 a zemských volbách roku 1902.[3] Zastupoval Stranu ústavověrného velkostatku, která byla provídeňsky a centralisticky orientována.[4]
Byl i dlouholetým poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1878 za kurii velkostatkářskou na Moravě. Slib složil 5. listopadu 1878.[5] Uváděl se tehdy jako statkář, bytem Chudobín.[6] Do parlamentu se vrátil ve volbách roku 1885, opět za velkostatkářskou kurii na Moravě. Mandát obhájil ve volbách roku 1891, volbách roku 1897 a volbách roku 1901.[5]
Po volbách roku 1885 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) politických proudů.[7] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[8] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[9] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[10] Po volbách roku 1897 se uvádí jako ústavověrný velkostatkář.[11]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e Emil Tersch [online]. osobnosti-moravy.eu [cit. 2015-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Dynastie Terschů: od bělidla po radnici [online]. euro.cz [cit. 2016-07-08]. Dostupné online.
- ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4.
- ↑ Kandidáti ústaváckých velkostatkářů. Našinec. Prosinec 1871, čís. 105, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&size=45&page=444
- ↑ Výsledek voleb. Našinec. Červen 1885, čís. 69, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
- ↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
- ↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
- ↑ Das Vaterland, 20. 3. 1897, s. 4.