Otevřít hlavní menu

Emerich Rath

český všestranný sportovec německé národnosti

Emerich Rath (5. listopadu 1883, Praha[1]21. prosince 1962, Broumov) byl všestranný sportovec (tzv. allround-sportsman) německé národnosti.

Emerich Rath
Em. Rath.jpg
Narození 5. listopadu 1883
Praha
Úmrtí 21. prosince 1962 (ve věku 79 let)
Broumov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Narodil se v Praze, v rodině obuvnického pomocníka Josefa Ratha (1849–??) a jeho manželky Františky, rozené Wanerové (1848–??). Měl mladšího bratra Rudolfa (1882–??).[2] Když mu byly čtyři roky, odstěhoval se do Broumova. [3] Byl jedním z prvních lyžařů v Čechách (bylo mu tehdy 10 let), lyžování se učil sám. Rodina byla trvale policejně hlášena v Praze, od roku 1910 pouze matka–vdova se synem Emerichem.[4]

Ve čtrnácti se začal učit příručním v železářství U Rotta. Hrál fotbal za DFC Prag a hokej za DEHG Prag.[3] Od šestnácti let byl vegetariánem. Po vojenské službě v Krakově se věnoval velkému množství sportů: atletice, plavání, pozemnímu a lednímu hokeji, kanoistice či rychlobruslení.

Hodnotné jsou jeho chodecké a běžecké výkony: 108 km z Ústí nad Labem do Liberce ušel za 12 a půl hodiny (1905), 20 km z Prahy do Brandýsa za 1:49:47 (1908), závod Praha-Běchovice za 40:52 1904. Tento závod běžel vícekrát, naposledy v roce 1954. Od roku 1905 vyhrál v Německu 11 chodeckých závodů na 50 km s cca 30 kg vojenské výzbroje, v roce 1909 vytvořil rekordní čas 6:13. Říšské ministerstvo války tehdy uvažovalo o zavedení bezmasé stravy pro vojsko. Na lyžích na mistrovství Království českého v roce 1907 vyhrál na trati 5 km, zatímco na 10 km a 50 km byl druhý. Startoval na olympijských hrách v roce 1908 za Rakousko, běžel maraton za 3:50:30,4. Na olympiádě v roce 1912 ve Stockholmu zaběhl maraton v čase 3:37:03.

V roce 1912 vyhrál boxerské mistrovství Německa v těžké váze. V zápase remizoval s berlínským mistrem těžké váhy. V Berlíně se také 24. června 1912 oženil s Františkou Krausovou.[3]

Během 8. ročníku padesátikilometrového mistrovského závodu v běhu na lyžích v Krkonoších dne 24. března 1913 po prudké změně počasí odstoupil ze závodu. Později se tři nejzdatnější závodníci, včetně Ratha vydali hledat ztraceného Bohumila Hanče. Rath jej našel naprosto vysíleného u Zlatého návrší, posadil jej k tyči a vydal se pro pomoc na Labskou boudu. Hanč však zemřel na selhání srdce. Během záchranné akce umrznul také Václav Vrbata, který Hančovi půjčil kabát a čepici. Film Synové hor natočený v roce 1956 podle Rathových slov neodpovídal skutečnosti.[kdy?]

V roce 1914 hrál hokej za Čechy na „mistrovství Evropy“ (zúčastnili se pouze Belgičané, Češi, Němci a do počtu místní Berlínský klub).

 
Emerich Rath, Itálie 1921

Za první světové války sloužil jako instruktor lyžováni v Alpách. V roce 1921 splul řeky Adige a Pád (z Bolzana do Benátek) a Tiberu (z Città di Castello do Říma).[3][5]

V roce 1923 se vrátil k Rottovi, kde zahájil prodej sportovních potřeb a kde také v roce 1929 zaměstnal i legendárního norského skokana na lyžích Sigmunda Ruuda (1907–1994), který na konci dvacátých let pobýval v Praze.

V roce 1929 si Rath otevřel vlastní obchod ve Veletržním paláci.[6] Kromě sportovního zboží v něm prodával také vybavení pro trampy, když se sám stal příznivcem trampingu. V Lukách pod Medníkem vybudoval ranč s velkým sportovištěm.[3]

V roce 1924 jel na kajaku 360 km po Seině do Paříže na olympijské hry, kde se setkal s Pierrem de Coubertinem. Po Dunaji dopádloval za 24 hodin z Pasova do Vídně. Vyhrával mistrovství Československa kajakářů.

Na sklonku životaEditovat

Za protektorátu ukrýval německého žida Borise Efenberga, kterému pomáhal i po válce. Nepřihlásil se ani k říšskému občanství, po válce nebyl odsunut.[3]

Po únoru 1948 se střetl s komunisty, obchod se sportovními a trampskými potřebami byl Rathovi zabaven a on sám na rok uvězněn (za propagaci západního stylu života a amerikanismus). Tehdy zemřela jeho žena. Ve finanční tísni rozprodával zbytek svého majetku. Plánoval dojet na olympiádu do Říma v roce 1960 na kole, nezískal však povolení od komunistických úřadů. Místo toho byl umístěn do domova důchodců v Benešově, odkud odešel do Broumova. Žil u bratrance, se kterým se po několika měsících nepohodl, odešel od něj a žil jako bezdomovec, což bylo v roce 1962 nepřípustné. Byl umístěn do domova důchodců ve Stárkově, zemřel na infarkt v nemocnici v Broumově.

V roce 2004 udělil Klub pro Fair play při Českém olympijském výboru Emerichu Rathovi zvláštní cenu In memoriam.

Obraz v uměníEditovat

  • Tereza Verecká: Cesta Emericha Ratha, původní divadelní představení o broumovském hrdinovi. Režie a dramaturgie: Petr Lanta, hudba: Jan Matásek, dramaturgie: Pavla Nohýnková, výprava: Petr Vaněk, produkce: Tereza Vodňanská. Hrají: Martin Legerski, Gabriela Pyšná, Kryštof Nohýnek, Petr Haken, Kateřina Vejrostová a další. Předpremiéra: 22. července 2018, Broumovský klášter, Sál Dřevník.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matrika narozených, sv. Apolinář, 1882-1884, snímek 474, Záznam o narození a křtu
  2. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 499, obraz 378, Rath Josef
  3. a b c d e f Hospodářské noviny: Skluzy a odkopy Vojtěcha Scheinosta: Sólo pro olympionika - zapomenutý osud nepohodlné hvězdy
  4. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 499, obraz 370, Rath Františka
  5. Čeští sportovci v cizině. Český svět. 8. 12. 1921, s. 168. Dostupné online. 
  6. Známý sportovec Emerich Rath. Národní listy. 29. 8. 1929, s. 4. Dostupné online. 
  7. Cesta Emericha Ratha [online]. Vzdělávací a kulturní centrum Broumovska [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat