Otevřít hlavní menu

Embraer EMB 312 Tucano

turbovrtulový cvičný a lehký bojový letoun

Embraer EMB-312 Tucano je turbovrtulový cvičný a lehký bojový letoun vyvinutý brazilskou společností Embraer. Byl to první cvičný letoun od počátku vyvíjený pro turbovrtulový pohon a zároveň první vrtulový cvičný letoun vybavený vystřelovacími sedadly.[2] Slouží pro základní letecký výcvik a vedení protipovstaleckého boje (COIN). Do služby byl zaveden roku 1983. Tucano byl první velký komerční úspěch firmy Embraer.[1] Té se jej podařilo prodat do celé řady zemí, včetně Velké Británie a Francie. Jeho dalším vývojem později vznikl vylepšený typ Embraer EMB-314 Super Tucano.

Embraer EMB-312 Tucano
Britská verze Tucano T.Mk.1
Britská verze Tucano T.Mk.1
Určení lehký bojový letoun
cvičný letoun
Výrobce Embraer
První let 16. srpna 1980
Zařazeno září 1983
Uživatel Brazilské letectvo
Royal Air Force
Francouzské letectvo
Irácké letectvo
Výroba 1980—1996
Vyrobeno kusů 624[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

VývojEditovat

 
Venezuelský EMB-312 Tucano
 
Ozbrojený peruánský letoun Tucano

Vývoj letounu byl zahájen roku 1978 na základě specifikací brazilského letectva.[3]prosinci 1978 byly objednány dva prototypy. První let prototypu se uskutečnil v 16. srpna 1980.[3] Další následovaly v prosinci 1980 a srpnu 1982. Brazilské letectvo letouny přijalo do služby v září 1983. Cvičné stroje byly označeny T-27 a bojové A-27. Ve službě nahradily americké Cessny T-37.[2]

V březnu 1985 si letouny Tucano, upravené podle britských požadavků, vybralo britské královské letectvo jako náhradu cvičných letounů BAC Jet Provost.[3] Britská verze Tucano T.Mk.1 měla britské vybavení, zesílenou konstrukci a silnější motor Garrett TPE331-12B se čtyřlistou vrtulí. Byla licenčně vyráběna společností Short Brothers a dále exportována do Keni a Kuvajtu.[2]

Roku 1991 Embraer představil výkonnější verzi EMB-312H se zesíleným prodlouženým trupem a výkonnějším motorem PT-6A-68 (1250 hp). Měl také větší nosnost zbraní a vylepšené senzory. Vývoj této verze financovala společnost Northrop Grumman za účelem účasti v soutěži na cvičný letoun USAF Joint Primary Aircraft Training System (JPATS). V ní nakonec zvítězil typ Beechcraft T-6 Texan II. EMB-312H se stal základem pro novou generaci letounu Embraer EMB-314 Super Tucano.[4]

PopisEditovat

 
Kokpit

Jde o dvoumístný jednomotorový dolnoplošník. Pilotní kabina má tandemové uspořádání. Posádka sedí na vystřelovacích sedadlech Martin-Baker. Kokpit je vybaven průhledovými displeji HUD. Turbovrtulový motor PT6A-25C o výkonu 560 kW pohání třílistou vrtuli. Stroj může nést výzbroj na čtyřech podkřídelních závěsnících. Jde o pouzdra s kulomety, raketnice pro 70mm neřízené střely, přídavné nádrže, nebo klasické pumy (Mk.81 a Mk.82).[2]

VerzeEditovat

 
Prototyp EMB-312H
  • EMB-312A – Základní verze letounu.
    • YT-27 – Předsériové letouny brazilské cvičné verze.
    • T-27 – Brazilská cvičná verze.
    • A-27 – Brazilská bitevní verze.
  • EMB-312F – Výkonnější verze pro francouzské letectvo.
  • EMB-312S – Výkonnější verze pro britské letectvo.
    • Tucano T.Mk.1 – EMB-312S vyráběné licenčně společností Short Brothers pro britské letectvo.
    • Tucano T.Mk.51 – Letouny Short Tucano vyráběné pro Keňu.
    • Tucano T.Mk.52 – Letouny Short Tucano vyráběné pro Kuvajt.
  • EMB-312G – Prototyp poháněný motorem Garrett.
  • EMB-312H – Modernizovaná výkonnější verze z roku 1991. Základ pozdějšího Super Tucana.

UživateléEditovat

 
Uživatelé letounů EMB-312 Tucano (tmavě modrá) a Shorts Tucano (světle modrá), včetně bývalých uživatelů (červená)
 
EMB-312 Tucano íránských revolučních gard

Specifikace (EMB-312 Tucano)Editovat

Technické údajeEditovat

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 11,14 m
  • Délka: 9,86 m
  • Výška: 3,4 m
  • Nosná plocha:
  • Hmotnost prázdného letounu: 1810 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 3175 kg
  • Pohonná jednotka: 1× turbovrtulový motor PT6A-25C
  • Výkon pohonné jednotky: 560 kW (750 hp)

VýkonyEditovat

  • Cestovní rychlost: km/h
  • Maximální rychlost: 457 km/h
  • Dostup: 9150 m
  • Dolet: 2112 km
  • Stoupavost: 13,2 m/s

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Embraer EMB-312 Tucano - Brazil (1983) [online]. Militaryfactory.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h EMB-312 Tucano Trainer Aircraft [online]. Airforce-technology.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j k l EMBRAER EMB-312 Tucano [online]. Military-today.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. EMB-312 Tucano [online]. Deagel.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Angola [online]. Defenceweb.co.za, rev. 2013-02-05 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Mauritanian Air Force trainer crashes; pilot killed [online]. Defenceweb.co.za, rev. 2011-08-24 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Brazil donates three Tucanos to Mozambique [online]. Defenceweb.co.za, rev. 2014-03-27 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat