Elo Romančík

československý člen československého Národního shromáždění, herec a politik slovenské národnosti

Elo (Emanuel) Romančík (17. prosince 1922, Ružomberok9. října 2012, Bratislava[1]) byl slovenský herec. V 50. letech 20. století krátce i poslanec Národního shromáždění ČSR.

Elo Romančík
Narození 17. prosince 1922
Ružomberok
Úmrtí 9. října 2012 (ve věku 89 let)
Bratislava
Povolání herec, politik a televizní herec
Ocenění zasloužilý umělec
Děti Ivan Romančík
Funkce poslanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

K herectví získal vztah od svého otce, který se v mládí věnoval ochotnickému divadlu. Už na lidové škole učitelé rozpoznali jeho herecký talent a dávali mu příležitost, aby se projevil. V době studií na gymnáziu už vystupoval na literárních večírcích a ve škole také dostal i svoji první hereckou příležitost. Po absolutoriu na gymnáziu pracoval ve stavební firmě.

Na profesionální divadelní scénu se dostal na prknech Slovenského komorního divadla v Martině. Výběrová komise jej vybrala ze šestnácti uchazečů společně s jedním dalším mladým hercem. V martinském divadle pobyl plných jedenáct let. V roce 1956 přešel do bratislavské činohry SND, kde patřil k dominantním hereckým osobnostem. Ztvárnil zde množství zajímavých postav. Hrál i ve vícero známých filmech. Spolu s herečkou Máriou Kráľovičovou byl prvním hercem ve slovenské televizní inscenaci Dovidenia Lucienne !. Inscenace byla odvysílána naživo 15. května 1957 z bratislavského studia Československé televize.

V televizi působil v prvních úspěšných seriálech. Působil i v mnohých rozhlasových inscenacích. Znám byl také svojí malířskou zálibou, karikaturním způsobem prý zachytil téměř všechny své herecké kolegy. V důchodu se věnoval fotografování, filmování a práci na zahradě.

Krátce se angažoval i politicky. Ve volbách roku 1954 byl zvolen jako bezpartijní poslanec do Národního shromáždění ve volebním obvodu Martin-venkov. V parlamentu setrval do března 1957, kdy rezignoval a nahradil ho Alexander Paulovič.[2][3]

V roce 1951 se stal laureátem Státní ceny a roku 1968 jmenován zasloužilým umělcem.[4][5] Jeho synem je herec Ivan Romančík.

FilmografieEditovat

  • 1951 Boj se skončí zítra (Jakub)
  • 1953 Pole neorané (Pavel Húščava)
  • 1953 Rodná zem (Jurek)
  • 1956 Prověrka lásky (Juraj Horálik)
  • 1957 Dovidenia Lucienne
  • 1959 Dům na rozcestí (MUDr. Juraj Belan)
  • 1959 Kapitán Dabač (Pavol Garaj)
  • 1960 Na pochodu se vždy nezpívá (Martin Gonda)
  • 1960 Tři tuny prachu (Spára)
  • 1961 Králíci ve vysoké trávě (otec)
  • 1961 Pokořené řeky (Ján Kolesár)
  • 1962 Půlnoční mše (dr. Harman)
  • 1967 Volání démonov (ředitel Černek)
  • 1969 Kladivo na čarodějnice (Lautner)
  • 1973 Dolina (leutnant)
  • 1975 Tetované časem (Popelár)
  • 1975 Život na útěku (mjr. Zvara)
  • 1977 Kamarádka Šuška (Hronec)
  • 1978 Poéma o svědomí (Borovský)
  • 1979 Smrt šitá na míru (biskup)
  • 1981 Pomocník (Štefan Riečan)
  • 1985 Skleníková Venuše (prof. Čajovec)
  • 1986 Šestá věta (Slančík)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elo Romančík na slovenské Wikipedii.

  1. Zomrel významný slovenský herec Elo Romančík [online]. [cit. 2012-10-09]. Dostupné online. 
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-30]. Dostupné online. (česky) 
  3. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  4. BOX-FOLDER-REPORT: 15-5-92 TITLE:National Assembly 1954-1960 [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-01-30]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  5. Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 311, s. 2. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat