Elementární algebra

Elementární algebra pracuje se základními pojmy algebry, patří mezi základní odvětví matematiky, staví na aritmetice. Zatímco aritmetika pracuje se zadanými čísly, algebra zavádí veličiny bez pevných hodnot, známé jako proměnné. Na rozdíl od abstraktní algebry se elementární algebra nezabývá algebraickými strukturami mimo reálná a komplexní čísla.

Použití proměnných k označení veličin umožňuje formální a přesné vyjádření obecných vztahů mezi veličinami a tedy řešení širšího rozsahu problémů. Mnoho kvantitativních vztahů ve vědě a matematice je vyjádřeno jako algebraické rovnice.

Základní pojmyEditovat

Algebraická notace popisuje pravidla a konvence pro psaní matematických výrazů, využívá matematické symboly a značky. Elementární algebra staví na aritmetice a rozšiřuje ji zavedením písmen zvaných proměnné, které představují obecná (nespecifikovaná) čísla.


Algebraické operace se používají stejným způsobem jako aritmetické operace (sčítání, odčítání, násobení, dělení a umocňování), aplikují se na algebraické výrazy. Symboly pro násobení jsou vynechány, jestliže mezi dvěma proměnnými není jiný symbol nebo, když je použit koeficient. Například:   =  . [1]

Obvykle jsou výrazy s nejvyšším exponentem psány nalevo (příklad:  ). Pokud je koeficient roven jedné, je vynechán ( ). Podobně, je-li exponent roven jedné nepíše se ( ). Když je exponent nula, výsledek je vždy 1 ( ),   není v matematice definován.

ProměnnéEditovat

  • Proměnné mohou představovat čísla, jejichž hodnoty ještě nejsou známy. Pokud je například teplota aktuálního dne C o 20 stupňů vyšší než teplota předchozího dne P, lze problém popsat algebraicky jako  [2]
  • Proměnné umožňují popsat obecné problémy, aniž by specifikovaly hodnoty zúčastněných veličin. Například lze konstatovat, že 5 minut odpovídá   sekundám.
  • Obecněji (algebraicky) lze uvést: počet sekund  , kde m je počet minut.
  • Proměnné umožňují popsat matematické vztahy mezi veličinami, které se mohou lišit. Například vztah mezi obvodem O a průměrem d kruhu je popsán  .
  • Proměnné umožňují popsat některé matematické vlastnosti. Základní vlastnost sčítání komutativita uvádí, že na pořadí sčítanců nezáleží:  . [3]

Zjednodušení výrazůEditovat

Při zjednodušení výrazu je důležité pořadí operací:

  • závorky
  • umocňování a odmocňování
  • násobení a dělení
  • sčítání a odčítání

Algebraické výrazy (matematické výrazy) lze vyhodnotit a zjednodušit na základě základních vlastností aritmetických operací (sčítání, odčítání, násobení, dělení a umocňování). Součet lze zjednodušit   jako násobení  . Násobené výrazy se zjednoduší pomocí exponentů  . Stejně jako v aritmetice, lze sčítat (odčítat) i stejné výrazy  [3]

RovniceEditovat

Související informace viz rovnice.

Rovnici lze zapsat na základě slovního tvrzení.

Příklad1: K číslu, které si myslím, přičtu 5; potom se bude rovnat dvojnásobku myšleného čísla. Myšlené číslo:  . Zápis vztahu na základě textu:  , tedy rovnicí (dva výrazy mají stejnou hodnotu a jsou si rovny: zápis symbolem = rovnosti).

Rovnice, které jsou pravdivé pro všechny proměnné (např. a + b = b + a), se nazývají identity. Hodnoty proměnných, které činí rovnici pravdivou, jsou řešením rovnice a lze je najít pomocí řešení rovnice.

Dalším typem je nerovnost. Používá symboly:

  „větší než“ ;  , hodnota a je vetší než hodnota b,

  „menší než“ ;  , hodnota a je menší než hodnota b.

Vlastnosti rovnostiEditovat

Podle definice je rovnost vztahem ekvivalence. Je tedy reflexivní (a = a); symetrická (pokud a = b potom b = a); transitivní (pokud a = b a b = c, potom a = c).

Pokud mají dva různé symboly stejnou hodnotu, lze jeden symbol nahradit druhým v jakémkoli pravdivém výroku a výrok zůstane pravdivý.

Viz vlastnosti:

  • jestliže a = b a c = d, potom musí platit a + c = b + d a ac = bd;
  • jestliže a = b, potom musí platit a + c = b + c;
  • jestliže jsou si dvě substituce rovny, potom jedna může být substitucí druhé. [4]

Vlastnosti nerovnostiEditovat

  • reflexivita: aa
  • antisymetrie: jestliže ab a ba, potom musí platit a = b
  • transitivita: jestliže ab a bc, potom musí platit ac;
  • jestliže ab a cd, potom musí platit a + cb + d;
  • jestliže ab a c ≥ 0, potom acbc;
  • jestliže ab a c ≤ 0, pak bcac.[5]

Příklady z elementární algebryEditovat

 
Typický algebraický problém

Příklady některých typů algebraických rovnic, se kterými se lze setkat v reálném životě (v chemie, fyzice atd.), například:  ;  ;  . Každou z těchto rovnic lze zapsat ve tvaru, ve kterém na pravé (obvykle) straně rovnice

bude 0 a na levé straně rovnice budou všechny ostatní členy:  ;  ;  ; pak je zápis rovnice v anulovaném (základním) tvaru.[6]

Následující sekce obsahují příklady řešení algebraických rovnic.

Řešení lineární rovnice s jednou proměnnouEditovat

viz také Lineární rovnice

Řešit rovnici, znamená určit všechna taková čísla, pro která se hodnota levé strany této rovnice rovná hodnotě její pravé strany. Každé takové číslo se nazývá kořen rovnice nebo řešení rovnice. O správnosti řečení je třeba se vždy přesvědčit zkouškou.

Při řešení rovnice se používají ekvivalentní úpravy rovnice:

  • přičteme k oběma stranám rovnice stejné číslo,
  • odečteme od obou stran rovnice stejné číslo,
  • přičteme k oběma stranám rovnice stejný mnohočlen,
  • odečteme od obou stran rovnice stejný mnohočlen,
  • vynásobíme obě strany rovnice stejným číslem různým od nuly,
  • vydělíme obě strany rovnice stejným číslem různým od nuly,
  • zaměníme levou a pravou stranu rovnice,

tj. operace, při kterých se kořen rovnice nezmění (rovnice před úpravou rovnice i upravená rovnice mají stejné kořeny).

Při řešení rovnice je vhodné dodržovat základní postup (pokud se zjednoduší zápis rovnice):

  • odstranit zlomky,
  • odstranit závorky,
  • zjednodušit levou i pravou stranu rovnice,
  • členy s neznámou se převádí na jednu stranu a členy bez neznámé na druhou stranu[1]


Podle příkladu1 je dána rovnice  .

 

 

 

 

 

 

Zkouška: L=   ; P =  

L = P;

Rovnice má jedno řešení, kořen rovnice x = 5.

Kvadratické rovniceEditovat

viz Kvadratické rovnice

Kvadratická rovnice je rovnice, která obsahuje jednu neznámou, která je umocněna na druhou. Může být obecně vyjádřená jako ax² + bx + c = 0, kde a je nenulové (jinak rovnice přechází v lineární). Tedy a ≠ 0, a můžeme dělit a a tím upravit rovnici do standardního tvaru:

 

kde p = b/a a q = −c/a. Řešení takovéto rovnice vede ke vzorci (k řešení):

 

Tato rovnice také může být řešena rozkladem.

Například:  .

Což je stejná rovnice jako  

Všechny kvadratické rovnice mají dva kořeny v množině komplexních čísel, ale nemusí mít žádný kořen v reálných číslech.

Například

 

nemá žádné řešení v reálných číslech. Někdy je řešením takzvaný multiplikátor (matematika), například:

 

Tato rovnice má kořen -1 s násobností 2.

Exponenciální a logaritmické rovniceEditovat

Exponenciální rovnice je rovnice aX = b pro a ≥ 0, jež má řešení

 

kde b ≥ 0. Elementární úpravou je vhodné rovnici upravit tvaru výše.

 

a odečtením 1 z obou stran rovnice a poté dělením obou stran 3:

 

takže

 

nebo

 

logaritmická rovnice je rovnice ve tvaru logaX = b for a ≥ 0, jež má za řešení:

 

například:

 

přičtením 2 k oběma stranám a vydělením 4

 

takže

 

nakonec

 

Soustava lineárních rovnicEditovat

v případě soustava lineárních rovnic, např. dvou rovnic o dvou proměnných, je možné najít řešení, jež vyhovují oběma rovnicím, pomocí následujících metod.

Eliminační metodaEditovat

Příklad eliminační metody:

 

vynásobením druhé rovnice 2 dostáváme:

 
 

sečtením těchto dvou rovnic dohromady dostáváme rovnici:

 

tedy

 

Jestliže víme, že x = 2, je potom možné odvodit i y = 3 pomocí jedné z rovnic (nahrazením 2 místo x). Celé řešení této rovnice je potom rovno:

 

(Samozřejmě je možné nejdříve vypočítat y a potom z něho odvodit x).

Substituční metodaEditovat

Druhý způsob je tzv. substituční metoda.

 

Ekvivalent pro y můžeme odvodit z jedné z rovnic. Například použitím druhé rovnice dostáváme:

 Odečtení 2x z obou stran rovnice dává :

Odečtení 2x z obou stran rovnice dává :

 
 

a vynásobením -1:

 

Nyní dosadíme y (vyjádřený výše pomocí x) v první rovnici

 
 
 

přidáním 2 k oběma stranám:

 
 

nakonec

 

Opět dosazením 2 za x do jedné z rovnic se vypočítá i druhá proměnná y

 

(Opět lze touto metodou nejdříve vypočítat y a poté x)

Jiné typy soustav lineárních rovnicEditovat

Neřešitelné soustavyEditovat

Ve výše uvedených příkladech bylo možné najít řešení, existují ovšem i soustavy jež nemají řešení. Například

 

Druhá rovnice nemá žádné možné řešení. Tj. soustava nemá řešení. Všechny soustavy, pro něž neexistuje řešení ovšem nemusí být na první pohled tak snadno rozpoznatelné, například

 

Jestliže se pokusíme tyto soustavu dvou rovnic vyřešit (například pomocí metody substituce), druhá rovnice, po přičtení 2x k oběma stranám a vynásobením −1 dává:

 

a po dosazení této hodnoty za y do první rovnice:

 
 
 

Zřejmě rovnice nemá řešení.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elementární algebra na anglické Wikipedii.

  1. a b ODVÁRKO, OLDŘICH,. Matematika pro 8. ročník základní školy. 1, Mocniny a odmocniny, Pythagorova věta, Výrazy. 1. vyd. vyd. Praha: Prometheus 95 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7196-148-5, ISBN 978-80-7196-148-2. OCLC 42820283 
  2. HIRSCH, Lewis; HIRSCH, Lewis R.; GOODMAN, Arthur. Understanding Elementary Algebra with Geometry: A Course for College Students (6th Edition w/CD-ROM). 6 edition. vyd. [s.l.]: Brooks Cole 704 s. Dostupné online. Open Library ID: OL7786950M. 
  3. a b Základní poznatky z matematiky. www2.karlin.mff.cuni.cz [online]. [cit. 2021-01-27]. Dostupné online. 
  4. BERÁNEK, Jaroslav. Vybrané kapitoly z algebry [online]. Brno: 2011 [cit. 2021-01-27]. Dostupné online. 
  5. Binární relace na množině — Matematika.cz. matematika.cz [online]. Vydavatelství Nová média, s.r.o [cit. 2021-01-27]. Dostupné online. 
  6. TURZÍK, Daniel. Základy matematiky pro bakaláře [online]. Praha: 2011 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. 


LiteraturaEditovat

REKTORYS, Karel. Přehled užité matematiky. 6. přeprac. vyd. Praha: Prometheus, 1995. ISBN 9788085849622.

Související článkyEditovat