Otevřít hlavní menu

Ejálet

správní jednotka v Osmanské říši

Ejálet (osmanskou turečtinou: ایالت, výslovnost: [ejaːˈlet]) byla nejvyšší územně správní jednotka Osmanské říše od poloviny patnáctého století do 60. let století devatenáctého. V jejím čele stál válí (turecky wálí z arabského walí).

Poté, co sultán Mehmed II. v roce 1453 dobyl Konstantinopol a ta se pod jménem Kostantíníje stala novým hlavním městem, byla Osmanské říše nejdříve rozdělena na rozlehlé provincie, tzv. ejálety.[1] Ty byly řízeny pašou se třemi ohony[pozn. 1], jehož do úřadu (stejně jako všechny vysoké úředníky říše) jmenoval velký vezír.[1] Mezi lety 1861 a 1866 byl systém ejáletů opuštěn a nahrazeny vilájety.[1]

NázevEditovat

Na Balkáně se ejálety synonymně nazývaly pašalíky či beglebegluky.[zdroj?]

OdkazyEditovat

PoznámkaEditovat

  1. Pašové se třemi ohony byli pašové nejvyšší úrovně. Jako odznak svého úřadu měli tři koňské ohony, odtud jejich pojmenování.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eyalet na anglické Wikipedii.

  1. a b c Naval Staff. Intelligence Department. A handbook of Asia Minor. [s.l.]: Internet Archive, 1919. 364 s. Dostupné online. Kapitola Government and Administration, s. 203. (anglicky)