Otevřít hlavní menu

Edward Rittner

rakouský člen rakouské Říšské rady, právník a úředník

Edward Rittner (26. prosince 1845 Burštyn27. září 1899 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník, právník a politik, koncem 19. století ministr kultu a vyučování ve vládě Ericha Kielmansegga a ministr pro haličské záležitosti ve vládě Kazimíra Badeniho.

Edward Rittner
Portret Edwarda Rittnera - Zygmunt Ajdukiewicz.jpg

Ministr kultu a vyučování
Ve funkci:
19. června 1895 – 30. září 1895
Předchůdce Stanisław Madeyski-Poray
Nástupce Paul Gautsch

Ministr pro haličské záležitosti
Ve funkci:
1896 – 30. listopadu 1897
Předchůdce Leo von Bilinski (správce)
Nástupce Hermann von Loebl

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1880 – 1883
Ve funkci:
1897 – 1899

Narození 26. prosince 1845
Burštyn
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. září 1899
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Lvovská univerzita
Profese pedagog a politik
Ocenění důstojník Řádu Leopoldova
Řád železné koruny
Řád svatého Řehoře Velikého
Commons Kategorie Edward Rittner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Vystudoval právo na Lvovské univerzitě, kde roku 1870 získal titul doktora práv. V roce 1873 se stal docentem církevního práva na Lvovské univerzitě, kde později působil i jako rektor a profiloval se jako přední expert na církevní právo. Roku 1874 byl jmenován mimořádným a roku 1877 řádným profesorem.[1] Do roku 1874 pracoval jako úředník na místodržitelství. V roce 1881 se stal členem Akademie věd v Krakově. Od roku 1886 působil jako rada místodržitelství ve Lvově, později byl ministerským radou na ministerstvu kultu a vyučování. V roce 1891 se zde stal sekčním šéfem.[2]

Vrchol jeho politické kariéry nastal koncem 19. století. V období 19. června 189530. září 1895 byl coby sekční šéf provizorním ministrem kultu a vyučování v úřednické vládě Ericha Kielmansegga. Ve vládě Kazimíra Badeniho byl do 30. listopadu 1897 ministrem pro haličské záležitosti. Do Badeniho kabinetu nastoupil dodatečně v roce 1896, předtím toto portfolio zastával Leo von Bilinski.[3][2] Coby ministr Badeniho vlády se podílel na vypracování nového volebního řádu v Čechách a byl spoluautorem Badeniho jazykových nařízení, která měla přinést významné posílení pouzic českého jazyka v úředním styku.[2] Nebyla ovšem realizována pro odpor Němců a opozice vůči nim znamenala i konec Badeniho vlády.

Po volbách do Říšské rady roku 1879 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Přemyšl, Grodek atd. Poslanecký slib složil 30. listopadu 1880, rezignaci na mandát oznámil na schůzi 4. prosince 1883. Do vídeňského parlamentu se vrátil krátce na konci století, kdy byl zvolen ve volbách do Říšské rady roku 1897, za městskou kurii, obvod Tarnopol atd. Setrval zde do své smrti roku 1899. Pak ho na poslaneckém postu nahradil Ludwik Ćwikliński.[4][2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný. Svazek 21. Praha: Jan Otto, 1904. Dostupné online. S. 833. 
  2. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950, R, s. 181-182. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-03-04]. Dostupné online. (německy) 
  3. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588. (česky) 
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.