Edward Gierek

polský politik

Edward Gierek (6. ledna 1913 Porąbka, dnes Sosnovec, Polsko29. července 2001 Cieszyn) byl polský politik. Ve funkci prvního tajemníka vládnoucí PSDS nahradil Władysława Gomułku.[1] Byl zbaven moci po vlně stávek, které vyústily v dohodu mezi představiteli státu a odborovým hnutím Solidarita.

Edward Gierek
srpen 1980
srpen 1980
4. První tajemník PSDS
Ve funkci:
20. prosinec 1970 – 5. září 1980
PředchůdceWładysław Gomułka
NástupceStanisław Kania
Stranická příslušnost
ČlenstvíPolská sjednocená dělnická strana
Vojenská služba
VyznamenáníŘád budovatelů lidového Polska, Řád praporu práce, Záslužný kříž, Partyzánský kříž, Řád Jindřicha Mořeplavce, Leninův řád

Narození6. ledna 1913
Porąbka
Úmrtí29. července 2001 (ve věku 88 let)
Cieszyn
Příčina úmrtírakovina plic
Místo pohřbeníKatolický hřbitov v Sosnowci
Národnostpolská
Země Polsko
ChoťStanisława Gierek (1918-2007)
DětiAdam Gierek, Zygmunt Gierek, Jerzy Gierek
PříbuzníAleksander Gierek (vnuk)
Stanisława Giereková-Ciaciuraová (vnučka)
Alma materÚstřední stranická škola Polské sjednocené dělnické strany
Profesepolitik a havíř
Náboženstvíateismus
OceněníZlatý záslužný kříž (1946)
Řád budovatelů lidového Polska (1963)
Čestný odznak „Za zásluhy o Varšavu“ (1965)
Řád Georgiho Dimitrova (1972)
velkokříž Řádu čestné legie (1972)
… více na Wikidatech
CommonsEdward Gierek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Edwarda a Stanislawy Gierkových v Sosnovci

Narodil se v Porąbce nedaleko Sosnovce ve Slezském vojvodství do hornické rodiny. V útlém věku čtyř let ztratil otce při důlním neštěstí. Matka se znovu vdala a odstěhovala se do severní Francie, kde byl vychován. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Francie, později byl za organizování stávky z Francie vyhoštěn. Poté, co absolvoval vojenskou službu v haličské Stryji, odešel v roce 1934 do Belgie, kde pracoval jako horník v uhelných dolech ve Waterschei. Aktivním členem Belgické komunistické strany zůstal i během druhé světové války.

Do Polska se vrátil v roce 1948 a ve stranické hierarchii stoupal, až se v roce 1957 stal poslancem Sejmu. Jako první tajemník komunistické strany v Katovickém vojvodství (1957–70) si vybudoval silnou mocenskou základnu a stal se vůdčím představitelem mladých stranických technokratů. Když v roce 1970 propukly v Polsku masové protesty a stávky, nahradil v nejvyšší stranické funkci Władysława Gomułku.[1]

Gierek slíbil ekonomické reformy, spustil program modernizace průmyslu, zvýšil dostupnost spotřebního zboží; to vše za cenu půjček ze zahraničí.[2] Dobré osobní vztahy s politiky Západu, především s Valéry Giscard d'Estaingem a Helmutem Schmidtem, stály na počátku západní pomoci a půjček.

Životní úroveň v Polsku se v sedmdesátých letech výrazně zvýšila a Gierek byl v tom okamžiku oslavován coby strůjce zázraků. Během ropné krize v roce 1973 začala ekonomika stagnovat a v roce 1976 se zvýšení cen ukázalo jako nezbytné. V červnu 1976 propukly nové nepokoje; ačkoli byly násilně potlačeny, k plánovanému zvýšení cen nedošlo.[3]

V roce 1979 Gierek neochotně dovolil návštěvu papeže v Polsku (2.–10. června). Rozhodl se poté, co jej Brežněv ponejprv vyzval, aby návštěvu nedovolil, a pak mu doporučil, aby „nedělal nic, čeho by později mohl litovat“. Velký zahraniční dluh, nedostatek potravin a zastaralá průmyslová základna vyústily v další nutné reformy v roce 1980. Růst cen znovu vyvolal protesty v celé zemi, zvláště v loděnicích v Gdaňsku a ve Štětíně. Gierek byl donucen uznat odborové hnutí Solidarita a zaručit právo na stávku (v Gdaňské dohodě).

Krátce nato, začátkem září 1980, byl Gierek zbaven moci a nahrazen Stanisławem Kaniou.[4] Rudé právo změnu na postu prvního tajemníka ÚV PSDS zdůvodnilo „vážnou nemocí“[5] s tím, že Gierek byl 5. září ráno postižen srdečním infarktem.[6]

Na počátku výjimečného stavu byla Gierkovi přičtena vina za potíže polské ekonomiky a stal se obětním beránkem, v prosinci 1981 byl uvězněn[7] a ve vězení pobyl rok.

S manželkou Stanisławou Gierek (1918–2007), roz. Jędrusikovou, měl tři syny, a to Adama (* 1938), Zygmunta (* 1940) a Jerzyho (* 1942). Prof. Adam Gierek je poslancem Evropského parlamentu. Edward Gierek zemřel v roce 2001 na plicní chorobu v Těšíně nedaleko jižně položeného horského střediska Ustroń, kde trávil poslední léta. Je pochován po boku svojí manželky na hřbitově 'Cmentarz parafialny przy ul. Zuzanny' v rodném Sosnovci.[8]

Na základě obsáhlých rozhovorů s Gierkem vydal Janusz Rolicki v roce 1990 dvě knihy, které se staly bestsellery (Edward Gierek. Przerwana dekada a Edward Gierek. Replika).[9]

Polská společnost je v hodnocení Edwarda Gierka poněkud rozpolcena. Jedni na jeho vládu hrdě vzpomínají jako na období růstu životní úrovně, které Polsko zažilo v sedmdesátých letech dvacátého století. Druzí namítají, že růst byl umožněn nepromyšlenými půjčkami, jež způsobily ekonomickou krizi v osmdesátých letech.

Vyznamenání

editovat

Reference

editovat
  1. a b Time ze 4. ledna 1971, The World: Poland's New Regime: Gifts and Promises Archivováno 24. 8. 2013 na Wayback Machine.
  2. Time magazine article from 14 October 1974, POLAND: Gierek: Building from Scratch Archivováno 12. 11. 2011 na Wayback Machine.
  3. Time magazine article from 8 November 1976 POLAND: The Winter of Discontent Archivováno 14. 8. 2013 na Wayback Machine.
  4. Time magazine article from 22 September 1980, POLAND: A New Party Boss Takes Charge Archivováno 25. 8. 2013 na Wayback Machine.
  5. Soudruh Stanislaw Kania prvním tajemníkem ÚV PSDS. Rudé právo. 1980-09-08, s. 1. Dostupné online. 
  6. Zdravotní stav soudruha E. Gierka. Rudé právo. 1980-09-08, s. 6. Dostupné online. 
  7. Time magazine article from 21 December 1981 Poland: Crackdown on Solidarity Archivováno 26. 8. 2013 na Wayback Machine.
  8. MALINOWSKA, Anna. Nad grobem Edwarda Gierka o prezesie Kaczyńskim. Wyborcza.pl [online]. 2010-08-01 [cit. 2015-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-27. 
  9. Rzeczpospolita article, 6 February 2010 [1] Archivováno 7. 6. 2020 na Wayback Machine.
  10. Uchwała Prezydium Krajowej Rady Narodowej z dnia 11 lipca 1946 r. o nadaniu na wniosek Ministerstwa Spraw Zagranicznych odznaczeń za działalność społeczną wśród emigracji polskiej w Belgii.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-07. 
  11. DUNIN-WILCZYŃSKI, ZBIGNIEW. Legia Honorowa : zarys historii orderu. Ostrołęka: Zamek Królewski, 1997. ISBN 8370221238, ISBN 9788370221232. OCLC 1019974137 S. 62. 
  12. Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  13. 1975: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. 
  14. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  15. STELA, WOJCIECH. Polskie ordery i odznaczenia : 1943-1989 and 1989-2006.. [s.l.]: Wojciech Stela ISBN 9788390662831, ISBN 8390662833. OCLC 745482918 
  16. Trybuna Ludu. 6. ledna 1978, s. 1. 

Externí odkazy

editovat