Wikipedie

Eduard Heger

slovenský politik

Eduard Heger (* 3. května 1976[1] Bratislava[2]) je slovenský politik. Od roku 2016 působil jako poslanec Národní rady Slovenské republiky za stranu OĽaNO.[1] Od března 2020 do března 2021 byl místopředsedou vlády a ministrem financí v Matovičově kabinetu, po jeho pádu byl premiérem až do května 2023, kdy jeho vládu nahradila nová vláda Ľudovíta Ódora. Od roku 2023 je předsedou politické strany Demokrati.

Ing. Eduard Heger
Eduard Heger v roce 2022
Eduard Heger v roce 2022
10. premiér Slovenska
Ve funkci:
1. dubna 2021 – 15. května 2023
PrezidentkaZuzana Čaputová
PředchůdceIgor Matovič
NástupceĽudovít Ódor
Místopředseda vlády Slovenska
Ve funkci:
21. března 2020 – 1. dubna 2021
15. ministr financí Slovenska
Ve funkci:
21. března 2020 – 1. dubna 2021
Předseda vládyIgor Matovič
PředchůdceLadislav Kamenický
NástupceIgor Matovič
Stranická příslušnost
ČlenstvíOĽaNO (2010–2023) Demokrati (od 2023)
Narození3. května 1976 (47 let)
Bratislava
Děti4
SídloBratislava
Alma materEkonomická univerzita v Bratislavě
Profesepolitik a účastník mezinárodního fóra
Náboženstvíkatolicismus
OceněníŘád za zásluhy 1. třídy (2021)
PodpisEduard Heger, podpis
CommonsEduard Heger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Před vstupem do politiky editovat

V roce 1999 dokončil pět let studia na ekonomické fakultě Ekonomické univerzity v Bratislavě s titulem inženýr (Ing.). Po promoci se stal asistentem generálního ředitele slovenské společnosti Intercomp Imex, která vyrábí koupelnové potřeby. V letech 1998–1999 pracoval jako manažer skupiny restaurací Kohútík v Bratislavě. Od roku 1999 do roku 2000 byl obchodním manažerem v EBI company. V letech 2001 až 2005 pracoval jako juniorský konzultant pro americkou společnost Cubic Application, která působila jako poradní tým pro slovenské ministerstvo obrany. V letech 2005 až 2007 působil jako manažer křesťanské komunity ve správě Katedrály svatého Martina v Bratislavě. V letech 2007 až 2016 pracoval ve Spojených státech jako manažer pro slovenského výrobce vodky Old Nassau.[3][4]

V opozici 2016–2020 editovat

V parlamentních volbách na Slovensku v roce 2016 kandidoval z 24. místa na kandidátce protikorupčního hnutí OĽaNO do Národní rady Slovenské republiky. Pomocí preferenčních hlasů voličů, kterých získal více než 15 tisíc, se ve svém hnutí umístil na 10. místě a byl zvolen poslancem. Stal se předsedou poslaneckého klubu OĽaNO, předsedou Výboru Národní rady pro kontrolu vojenského zpravodajství a členem výborů Národní rady pro hospodářské a evropské záležitosti. Byl velmi aktivním a energickým kritikem vlády v parlamentu. Během funkčního období byl hodnocen jako 2. nejaktivnější člen Národní rady. Předložil 173 návrhů zákonů a v parlamentu vystoupil 680krát. Byl opozičním stínovým ministrem financí, vypracoval ekonomický program svého hnutí za „zdravé“ veřejné finance a představil balíček opatření k boji proti byrokracii. Rovněž se účastnil a organizoval několik protikorupčních a protivládních protestů. Během volebního období byl také spoluorganizátorem iniciativy Stop hazardu, která bojovala za zákaz her a výherních automatů.[5]

Od roku 2020 editovat

V hnutí OĽaNO byl místopředsedou pro personální záležitosti.[6] V parlamentních volbách v roce 2020 opět kandidoval za OĽaNO. Získal celkem 62 964 preferenčních hlasů, a byl tak znovu zvolen do NR SR. 21. března byl jmenován ministrem financí SR v nové vládě Igora Matoviče.[7]

Dne 1. dubna 2021 byl prezidentkou Zuzanou Čaputovou jmenován premiérem, když si v důsledku vládní krize vyměnil úřady s Igorem Matovičem a začal řídit nově jmenovaný kabinet.[8][9][10]

Od 13. září do 4. října 2022 byl pověřen řízením ministerstva školství v důsledku odchodu SaS z vlády a tím i rezignace ministra školství za SaS Branislava Gröhlinga.

V prosinci 2022 byl prezidentkou Zuzanou Čaputovou pověřen vedením slovenské vlády, když byla jeho vlastní vládě ve slovenském parlamentu vyjádřena nedůvěra. V květnu 2023 požádal po odchodu několika dalších ministrů z vlády o odejmutí pověření. Prezidentka Zuzana Čaputová proto 15. května 2023 jmenovala tzv. úřednickou vládu, která má úřadovat do parlamentních voleb v září 2023. Předsedou vlády se stal viceguvernér Národní banky Slovenska Ľudovít Ódor.[11][12][13]

V březnu 2023 oznámil odchod z hnutí OĽANO.[14] Následně se stal členem a zároveň předsedou politické strany Demokrati.[15]

Politické názory editovat

Je silným zastáncem umírněně konzervativní a liberálně konzervativní pozice v oblasti drogové, potratové nebo LGBT politiky.

Osobní život editovat

Rodina editovat

Spolu se svojí manželkou Lucií má čtyři děti.[16][17]

Víra editovat

Je silně věřícím a ve svém volném čase pracoval v několika funkcích katolické církve na Slovensku. Po smrti svého otce v roce 1999 konvertoval z ateismu na křesťanství.[18][19]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Eduard Heger na slovenské Wikipedii a Eduard Heger na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Poslanci : Zoznam poslancov : Ing. Eduard Heger – Národná rada Slovenskej republiky. www.nrsr.sk [online]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. ↑ Eduard Heger. OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti [online]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ Minister financií SR - web.text.serverTitle. www.mfsr.sk [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ KERN, Miro. Nekonfliktný charizmatik a obchodník s vodkou: premiérom bude Eduard Heger. Denník N [online]. 2021-03-28 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. ↑ OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-09. (slovensky) 
  6. ↑ ČIKOVSKÝ, Konštantín. Poslanec OĽaNO Heger: Podľa mňa sa Matovič do parlamentu čoskoro vráti. Denník N [online]. 2017-07-27. Dostupné online. (slovensky) 
  7. ↑ Eduard Heger – Minister financií. www.sme.sk [online]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. ↑ Prezidentka vymenovala vládu Eduarda Hegera. Aktuality.sk [online]. [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. ↑ pet. Poučili jsme se z chyb, ujistil nový slovenský premiér Heger. ČT24 [online]. 2021-04-01 [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ Slovensko má nového premiéra. Matoviče vystřídal dosavadní ministr financí Heger. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ VILČEK, Ivan. Čaputová jmenuje vládu odborníků v čele s Ódorem. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2023-05-07 [cit. 2023-05-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ Heger končí, dává prostor Čaputové s úřednickou vládou. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2023-05-07 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ Čaputová jmenovala Ódora premiérem, Slovensko má první úřednickou vládu. iDNES.cz [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-05-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ VILČEK, Ivan. Heger vystoupil z Matovičova hnutí, založil vlastní stranu. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2023-03-07 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ DANIELA, Hajčáková. Heger preberá stranu od Miroslava Kollára, predstavil projekt Demokrati. SME [online]. 2023-03-07 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. (slovensky) 
  16. ↑ Eduard Heger. www.mojpribeh.sk [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  17. ↑ Slovo+ [online]. 2019-01-28 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  18. ↑ AKO SA Z NÁBOŽENSKÉHO FANATIKA A PREDAJCU VODKY STAL NOVÝ PREMIÉR?. www.extraplus.sk [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  19. ↑ Eduard Heger: Obchodník s vodkou, kresťan a korunný princ OĽaNO. www.trend.sk [online]. 2021-03-30 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Heger&oldid=23107224“