Eduard Falcký

Eduard Falcký německy Eduard von der Pfalz (5. října 1625, Den Haag13. března 1663, Paříž) byl falcký princ z linie Pfalz-Simmern.

Eduard Falcký (portrét od Gerard van Honthorsta)
Eduard Falcký
Falcký princ
Narození 5. října 1625
Haag, Nizozemsko
Úmrtí 13. března 1663 (37 let)
Paříž, Francie
Manželka Anna Gonzagová
Potomci Luisa Marie
Anna Henrietta
Benedikta Henrietta
Dynastie Falc-Simmern
Otec Fridrich Falcký
Matka Alžběta Stuartovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Původ, mládíEditovat

Eduard se narodil jako šestý syn/osmé dítě tzv. "zimního krále" Fridricha Falckého (1596–1632) a jeho manželky, anglické princezny Alžběty Stuartovny (1596–1662). Jeho prarodiči byli z otcovy strany falcký kurfiřt Fridrich IV. Falcký a jeho manželka Luisa Juliana Oranžská, z matčiny pak anglický král Jakub I. Stuart a Anna Dánská. Světlo světa spatřil v nizozemském Haagu, kam uprchli jeho rodiče po ztrátě českého trůnu po bitvě na Bílé hoře.

Manželství, potomciEditovat

Eduard byl vychován jako kalvinista, avšak roku 1645 konvertoval, k velké nelibosti a proti odporu své matky ke katolické víře, aby se mohl oženit s o deset let starší Annou Gonzaga (1616-1684), dcerou Karla I. Gonzagy, mantovského vévody, již poznal na své cestě na francouzský dvůr. Manželství bylo uzavřeno tajně 24. dubna roku 1645. Kvůli této změně vyznání, kterou uskutečnil přes odpor své protestantské rodiny, se Eduard obrátil na würzburského biskupa Johanna Philippa von Schönborn, který měl hájit jeho dědické a právní nároky.

Koncem roku 1652 Eduardova starší sestra Luisa Hollandina prchla do Francie, kde pod vlivem svého bratra a jeho manželky rovněž přestoupila na katolickou víru.

Z manželství Eduarda a Anny Gonzaga se narodili čtyři potomci – tři dcery a syn, který však v útlém věku zemřel:

Důsledky Eduardovy konverze ke katolictvíEditovat

Eduard žil v Paříži až do své smrti; zemřel zde ve svých 37 letech 13. března roku 1663.

Kvůli své konverzi ke katolictví byl Eduard vyloučen z dědických nároků ve Falci. V důsledku anglického Act of Settlement z roku 1701, podle něhož z nástupnictví na anglický trůn jsou vyloučeni ti, kdo jsou katolického vyznání („papeženci“) nebo kdo si vezmou za manžela katolíka, byl roku 1714 jako král Velké Británie Jiří I. korunován syn Eduardovy nejmladší sestry Žofie, zatímco Eduardovy dcery byly jako příslušnice katolické církve z následnictví anglického trůnu vyloučeny.

Eduard sám byl, přes své katolické vyznání, jmenován roku 1649 rytířem Podvazkového řádu.

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Fridrich III. Falcký
 
 
Ludvík VI. Falcký
 
 
 
 
 
 
Marie Braniborsko-Kulmbašká
 
 
Fridrich IV. Falcký
 
 
 
 
 
 
Filip I. Hesenský
 
 
Alžběta Hesenská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Saská
 
 
Fridrich Falcký
 
 
 
 
 
 
Vilém I. Nasavsko-Dillenburský
 
 
Vilém I. Oranžský
 
 
 
 
 
 
Juliana ze Stolbergu
 
 
Luisa Juliana Oranžská
 
 
 
 
 
 
Ludvík z Montpensier
 
 
Šarlota Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Jacqueline de Longwy
 
'Eduard Falcký'
 
 
 
 
 
Matyáš Stuart, IV. hrabě z Lennoxu
 
 
Jindřich Stuart, Lord Darnley
 
 
 
 
 
 
Markéta Douglasová
 
 
Jakub I. Stuart
 
 
 
 
 
 
Jakub V. Skotský
 
 
Marie Stuartovna
 
 
 
 
 
 
Marie de Guise
 
 
Alžběta Stuartovna
 
 
 
 
 
 
Kristián III. Dánský
 
 
Frederik II. Dánský
 
 
 
 
 
 
Dorotea Sasko-Lauenburská
 
 
Anna Dánská
 
 
 
 
 
 
Oldřich III. Meklenburský
 
 
Žofie Meklenburská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Dánská
 

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Anna Wendland: Pfalzgraf Eduard und Prinzessin Luise Hollandine, zwei Konvertiten des Kurhauses Pfalz-Simmern. In: Neue Heidelberger Jahrbücher. 16, 1909, S. 44–80.
  • Ludwig Häusser: Geschichte der Rheinischen Pfalz nach ihren politischen, kirchlichen und literarischen Verhältnissen. 2. Ausgabe. Band 2. Mohr, Heidelberg 1856, S. 517, online.

Externí odkazyEditovat