Eben

(přesměrováno z Eben (dřevo))
Tento článek je o dřevě. O příjmení pojednává článek Eben (příjmení).

Eben je velmi tvrdé a těžké dřevo černé barvy s jemnou strukturou. Pochází z tropických stromů rodu tomel (Diospyros) z čeledi ebenovitých.[1][2] Používá se k výrobě nábytku, hudebních nástrojů (resp. jejich částí jako hmatníků[3]), ozdobných předmětů, intarzii či v řezbářství.[4][5]

Surové ebenové dřevo na řezu
Sloni z ebenu

Stromy rostou typicky v nižších nadmořských výškách tropických lesů, rostou pomalu a zralosti dosahují ve věku mezi 60-200 lety.[5] Všechny druhy mají velmi úzkou, šedobílou běl a velmi tmavé, někdy zcela černé jádro. Hustota ebenu je silně závislá na druhu, obvykle dosahuje asi 1000 kg/m³, rozsah je ale velmi proměnlivý od 900 až 1300 kg/m³ a dřevo je možné díky jeho hustotě potopit ve vodě. Jde o dřevo velmi tvrdé, obtížně obrobitelné, se sklonem k odštipování, ale velmi dobře se leští. Brusný prach může vyvolat podráždění pokožky, očí a plic.[6][7]

DruhyEditovat

Uváděno bývá až 10 druhů komerčně užívaného ebenového dřeva, přičemž každý pochází z odlišného druhu rostliny a geografické oblasti:[8][9][10]

  • kamerunský nebo také africký eben (ze stromu Diospyros crassiflora) – pochází z Afriky a je nejrozšířenějším druhem na trhu. Často má černou barvu, většinou se šedými žilkami. Pouze asi 10 % kmenů má jednolitou černou barvu.
  • cejlonský eben (Diospyros ebenum) – je nejlepším druhem, ovšem v současnosti není téměř k dispozici. Je velmi těžký, dobře leštitelný a snadno opracovatelný, prakticky bez znatelných pórů. Odolává povětrnostním vlivům i termitům. Barva tohoto druhu byla většinou tmavě hnědá. Ebenový nábytek vyráběný v 16. až 19. století pocházel většinou z cejlonského ebenu.[2]
  • madagaskarský eben (Diospyros perrieri) – tmavě hnědé barvy, s velmi jemnými póry, odolný proti povětrnostním vlivům i termitům. Má hustotu asi 1,0 kg/dm³.
  • makassarský eben (Diospyros celebica) z Indonésie – patří k „barevnějším“ druhům. V běli je žlutavě bílé, jádrové dřevo je černé s velmi charakteristickým světle žlutým až hnědým podélným žilkováním.[5]
  • eben Mun (Diospyros mun) – pochází z Laosu a Vietnamu. Je podobný makassarskému.

Existují i další tzv. tmavá dřeva, která pocházejí z rostlin jiných rodů. Mezi ně patří například palisandr (anglicky rosewood) z rostlin rodu Dalbergia.[8][11]

Ne všechny rostliny stejného druhu ale musí eben obsahovat – v některých stromech se nemusí černé barvivo vůbec vyvinout. Výzkumy vzniku černého barviva ve dřevě poukazují na možnou souvislost tvorby barviva s obranou proti mikroorganismům nebo houbám při poranění kořenů nebo větví stromu.[1][12]

HistorieEditovat

Ebenové řezbářské výrobky se našly už v hrobkách staroegyptských i perských panovníků, v 18. století začalo ebenové dřevo převažovat v nábytkářství a díky tomu že nerezonuje i ve výrobě hudebních nástrojů.[1][9]

Vzhledem ke své ceně bylo v ebenové dřevo v minulosti nahrazováno barvenými domácími dřevy (včetně třeba hruškového nebo jabloňového dřeva). Recepty jak napodobit ebenové dřevo se objevují již v 17. století (mořilo se cínovou solí a poté se natíralo železitoduběnkovým inkoustem, následně se ještě leštilo a napouštělo voskem nebo olejem). Během 18. a 19. století se objevily podrobnější příručky s technologickými postupy moření dřeva. Nábytek vyrobený ze skutečného ebenu byl pak povinně cejchován, aby se od obyčejného mořeného dřeva dal vůbec odlišit.[13] Tento postup simulace ebenového dřeva mořením byl použit i na vitrínách určených pro minerály a horniny v Národním muzeu v Praze.

Ebenové dřevo roste pomalu a stromy jsou spíše malé (typicky kolem 4–15 metrů, jen velmi zřídka jsou vyšší než 60 metrů[1]), proto se stalo během několika století těžby kriticky ohrožené a mnohé druhy byly zahrnuty do úmluvy CITES.[8][11] Jeho cena výrazně stoupla a je dnes předmětem černého trhu.[8][5] (K identifikaci dřeva při potvrzování jeho původu v případě podezření na ilegální obchod se používá jak genetická analýza, anatomie tak hmotnostní spektrometrie.[11])

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Hillis, W. E., & Soenardi, P. (1994). Formation of ebony and streaked woods. IAWA journal, 15(4), 425-437.
  2. a b Rolffs, P. C. (1989). U.S. Patent No. 4,840,637. Washington, DC: U.S. Patent and Trademark Office.
  3. Regulace obchodu s palisandrem drtí výrobce hudebních nástrojů. E15.cz [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. 
  4. Black Ebony Wood: Why it is a great wood to use for... www.thewoodbox.com [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. 
  5. a b c d Northwood Rings [online]. 2017-02-04 [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Eaton, K. K. (1973). Respiratory allergy to exotic wood dust. Clinical & Experimental Allergy, 3(3), 307-310.
  7. Kopferschmitt-Kubler, M. C., Bachez, P., Bessot, J. C., & Pauli, G. (1992). Occupational asthma caused by ebony wood. Revue des maladies respiratoires, 9(4), 470-471.
  8. a b c d Ebony: Dark Outlook For Dark Woods? | The Wood Database [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b 10 Different Types of Ebony Wood. Home Stratosphere [online]. 2019-06-26 [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Ebony. science.jrank.org [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b c Jahanbanifard, M., Gravendeel, B., Lens, F., & Verbeek, F. (2019). Ebony Wood Identification to Battle Illegal Trade. Biodiversity Information Science and Standards, 3, e37084.
  12. Minato, K., & Morita, T. (2005). Blackening of Diospyros genus xylem in connection with boron content. Journal of Wood Science, 51(6), 659-662.
  13. Losos, L. (2013). Historický nábytek: konstrukce, údržba, restaurování Praha: Grada Publishing a.s., s. 272.

Externí odkazyEditovat