Wikipedie

EKOenergie

EKOenergie (angl. EKOenergy) je sdružení 40 nevládních neziskových organizací se sídlem v Helsinkách. Sdružení podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie a ochranu životního prostředí. Nejvíce viditelným nástrojem sdružení je mezinárodní ekoznačka EKOenergie pro elektřinu z obnovitelných zdrojů.

EKOenergie
Logo EKOenergie
Logo EKOenergie
Vznik2013
Typnevládní nezisková organizace
Účelochrana životního prostředí podpora energie z obnovitelných zdrojů
SídloHelsinki, Finsko
Působnostcelosvětová
Členové40 environmentálních NNO (2016)
Oficiální webwww.ekoenergy.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cíle a motivace editovat

  • Podpořit rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
  • Přispět k ochraně biologické rozmanitosti, přírodních stanovišť a ekosystémů.
  • Informovat spotřebitele o elektřině, kterou nakupují a jejím dopadu na životní prostředí.
  • Rozvinout spolupráci s jednotlivci, se skupinami a společnostmi, které sdílí ambice EKOenergie a nabídnout jim možnost aktivně se zapojit.
  • Podpořit diskuzi o obnovitelných zdrojích a spojit síly s elektrickým odvětvím, environmentálními NNO a dalšími subjekty (např. spotřebitelskými organizacemi, orgány státní správy, atd.)[1].

Sdružení editovat

Historie editovat

Finská Norppaenergia byla společně se švédskou Bra Miljöval byla první ekoznačkou pro elektřinu na světě. Norppaenergia byla vytvořena v roce 1998 Finskou asociací na ochranu přírody (The Finnish Association for Nature Conservation (FANC)).

Plán pro mezinárodní ekoznačku elektřiny vznikl v rámci FANC v květnu roku 2010. Krátce poté se do projektu zapojila Bellona z Ruska, Estonský fond pro přírodu (Estonian Nature Fund), Lotyšský fond pro přírodu (Latvian Fund for Nature), Ecoserveis a AccioNatura ze Španělska a v neposlední řadě také 100% Energia Verde a REEF z Itálie. V počátečních fázích rozvoje sdružení podpořil myšlenku také RECS International. Po několika kolech veřejné konzultace schválila Rada EKOenergie 23. 2. 2013 znění oficiálního textu 'EKOenergie – sdružení a ekoznačka".[2]

Vedení organizace editovat

Vedení organizace se skládá ze správní rady, poradní skupiny a rozhodčí komise. Každá členská organizace EKOenergie jmenuje do správní rady jednoho představitele. Kancelář EKOenergie hostí Finská asociace pro ochranu přírody. Kromě stálých zaměstnanců pracují v sekretariátu také dobrovolníci z Evropské dobrovolné služby a stážisté.[3]

Členové editovat

Sdružení se skládá ze 40 environmentálních organizací ze 30 států. Mezi členy najdete jedny z největších environmentálních organizací a organizace specializující se na obnovitelné zdroje energie. Všichni členové mají hlasovací právo v radě EKOenergie. Rozhodnutí se přijímají tříčtvrtinovou většinou.[4]

Ekoznačka editovat

 

Požadavky editovat

Ekoznačka EKOenergie je nejvíce viditelným nástrojem sdružení. Ekoznačka je jedinou mezinárodní značkou pro elektřinu ze 100 % obnovitelných zdrojů. Elektřina může být vydávána za EKOenergii, pokud splňuje kritéria, která byla navržena sdružením. Kritéria zahrnují následující aspekty:

Mezinárodní standard editovat

V současnosti EKOnergii prodává více než 20 dodavatelů elektřiny z 12 státu.[6] Webová stránka je dostupná v 38 jazycích. Mezi spotřebiteli najdete jména jako je například Body Shop (ve Finsku), Globe Hope, Jalotofu, Skanska Property Česká republika a Otava Group. Vůbec prvním spotřebitelem, který začal používat elektřinu s ekoznačkou EKOenergie ve své výrobě, byl Plasthill, rodinný podnik ve východním Finsku.[7]

Výsledky editovat

 
Solar project in Tanzania

Z každé prodané MWh elektřiny EKOenergie putují prostředky do Klimatického Fondu EKOenergie. V případě že se jedná o elektřinu z vodních elektráren, prostředky sponzorují Fond pro Životní prostředí EKOenergie, který snižuje negativní působení vodních elektráren na životní prostředí.

Klimatický fond editovat

Klimatický fond financuje projekty v oblasti obnovitelných zdrojů. Prvním podpořeným projektem byla solární energie pro Tanzanii. V roce 2011 získala italská NNO Oikos finance od Evropské unie na instalaci malé vodní turbíny blízko střední školy v okrese Meru v severní Tanzanii. Během období sucha a během období zavlažování se často stává, že škola zůstane bez elektřiny. V květnu roku 2014 proto EKOenergie darovala 10 000 € na instalaci 3 kWp solárních panelů na střechu školy.[8] V červnu roku 2015 pak EKOenergie darovala 18 000 € švýcarské organizaci Solafrica na instalaci solárních panelů ve třech školách v jižním Kamerunu [9] a 28 000 € holandské organizaci HIVOS na instalaci solárních panelů ve dvou školách na indonéském ostrově Sumba.

 
River restorations

Fond pro životní prostředí editovat

Fond pro životní prostředí financuje projekty na obnovu řek, které snižují negativní působení vodních elektráren na životní prostředí. Sdružení EKOenergie převzalo stávající fond staré finské ekoznačky pro elektřinu, která byla spravována Finskou organizací na ochranu přírody. Od roku 2009 bylo darováno z Fondu pro životní prostředí celkem 564 000 € na různé projekty. Například EKOenergie investovala 50 000 € z tohoto fondu na obnovu populace pstruha a raka říčního v řece Murronjoki ve středním Finsku. Řeka Murronjoki byla zatížena vodní elektrárnou na svém toku a jinými průmyslovými činnostmi, které bránily migraci pstruhů.[10]

Podpora editovat

LEED editovat

Evropská větev LEED, Leadership in Energy and Environmental Design, doporučuje používat výhradně elektřinu s ekoznačkou EKOenergie. Šetrné budovy, které usilují o zisk LEED standardu, mohou získat extra body, pokud má elektřina, která je používána v budově, certifikaci EKOenergie. Text “LEED 2009 BD+C Supplemental Reference Guide with Alternative Compliance Paths for Europe” dává EKOenergii stejný status jako americké ekoznačce Green-E. V textu se píše: "EKOenergie reprezentuje nejlepší dostupnou možnost pro udržitelnou spotřebu elektřiny z obnovitelných zdrojů v rámci Evropy. EKOenergie certifikuje elektřinu z obnovitelných zdrojů, která přesahuje předpisy evropských směrnic a národních zákonů v Evropě."[11]

Greenhouse Gas Protocol editovat

Greenhouse Gas Protocol je celosvětový standard pro vykazování emisí skleníkových plynů. Jedná se o společný projekt World Resources Institute a Světové podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj. V lednu roku 2015 zveřejnil sekretariát Greenhouse Gas Protocol pokyny pro kategorii 2, která radí jak vykazovat emise skleníkových plynů. Text odkazuje na EKOenergii několikrát, například kapitola 11 povzbuzující společnosti "udělat více", odkazuje přímo na Klimatický fond EKOenergie.[12]

CDP editovat

CDP[13] je organizace spolupracující s největšími korporacemi na světě, jež vydává doporučení pro vykazování emisí skleníkových plynů a pomáhá vyvíjet strategii, jak emise snížit. V textu "Technické pokyny pro vykazování emisí kategorie 2" CDP vysvětluje: “Ekoznačky jsou způsobem jako mohou podniky udělat při nákupu více EKOenergie, která je zmiňována v GHG protokolu, takovou volbu umožňuje: je to známka kvality přinášející něco navíc k sledování původu elektřiny. Elektřina prodávaná s ekoznačkou EKOenergie splňuje přísná environmentální kritéria a podporuje fondy, které sponzorují projekty v oblasti obnovitelných zdrojů. Angažovanost, transparentnost a “skutky, ne slova” jsou důležitými principy práce EKOenergie.” [14]

Reference editovat

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.ekoenergy.org [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-18. 
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.ekoenergy.org [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-23. 
  3. ↑ http://www.ekoenergy.org/cs/about-us/governance/
  4. ↑ Archivovaná kopie. www.ekoenergy.org [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-08. 
  5. ↑ Archivovaná kopie. www.ekoenergy.org [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-23. 
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.ekoenergy.org [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-19. 
  7. ↑ Archivovaná kopie. www.ekoenergy.org [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-23. 
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.ekoenergy.org [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-29. 
  9. ↑ Archivovaná kopie. www.ekoenergy.org [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-23. 
  10. ↑ http://www.ekoenergy.org/our-results/environmental-fund/
  11. ↑ http://www.usgbc.org/sites/default/files/LEED%202009%20RG%20EBOM-Supplement%20with%20Europe%20ACPs%20-%205.2015%20UPDATE.pdf
  12. ↑ ghgprotocol.org [online]. [cit. 26-02-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-04-2016. 
  13. ↑ https://www.cdp.net/en-US/Pages/HomePage.aspx
  14. ↑ www.cdp.net [online]. [cit. 02-03-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-03-2016. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=EKOenergie&oldid=23649675“