Druhá čečenská válka

válečný konflikt mezi Ruskem a čečenskými separatisty z let 1999 až 2009

Druhá čečenská válka, v pozdější fázi známa jako válka v severním Kavkazu, byla zahájena Ruskou federací 8. srpna 1999, kdy ruské síly z velké části znovu ovládly separatistický region Čečenska.

Druhá čečenská válka
konflikt: Postsovětské války
{{{alt}}}
Vladimir Putin v Čečensku, 2000
trvání: srpen 199916. dubna 2009[1]
(Intenzivní fáze do roku 2000)
místo: Čečensko, část Dagestánu, Ingušska a Gruzie.
casus belli: Popudem k válce byla invaze do Dagestánu provedená Islámskou mezinárodní brigádou a bombové útoky na ruské panelové domy
výsledek: Porážka separatistů, relativní uklidnění v regionu
  • vyhnání separatistické vlády
  • rebelie v Čečensku
  • jmenování lojalistické vlády
  • rozšíření válečného stavu
strany
RuskoRusko Rusko
  • Čečenská republika prozatímní rada

Čečensko Čečenská republika (od roku 2000)

Čečenská republika Ičkerie Čečenská republika Ičkeria (19992007)

Kavkazský emirátKavkazský emirát Kavkazský emirát (20072009)
mudžáhedíni mudžáhedíni ze zahraničí
Grey Wolves Gokturk Flag.svg Šedí vlci

síla
minimálně 93 000 v Čečensku v roce 1999.[2]
okolo 50 000 až 60 000 federálních a republikánských sil v Čečensku v roce 2006.[3]
Další v sousedních regionech.
22 000 v roce 1999 (ruský odhad).[4]
další v sousedních regionech.
ztráty
Oficiálně 3725 vojáků
2085 pracovníků ministerstva vnitra
1072 čečenských policistů
106 příslušníků FSB a GRU
Jiné odhady mluví o celkem 3400 mrtvých
14 113 mrtvých
ztráty na životech civilistů:
odhad až 25 000 zabito a až 5 000 nezvěstných v Čečensku odhad (AI[5])
Odhad 50 000120 000 zabito v Čečensku (RCFS odhad[6])
Odhad až 50 000 zabito v Čečensku (GfbV odhad [7])
Další v sousedních regionech
Více než 600 zabito v Rusku při teroristických útocích.

Příčiny a průběh válkyEditovat

 
Masový hrob v Čečensku
 
Mrtví policisté z útoku na konvoj permské pořádkové policie u Džani-Vedena

Jako jeden z nejzávažnějších důvodů pro vojenský zásah v Čečně byl označen tranzit kaspické ropy přes čečenské území, ačkoli Rusko tento důvod opakovaně odmítlo. V létě 1994 účastníci zasedání v Istanbulu posuzovali variantu trasy ropovodu Baku-Groznyj-Novorossijsk, hned nato pronesl prezident Boris Jelcin, že "čečenský problém musí být vyřešen do prosince". Nestalo se tak ani do prosince, ani později.[8]

Oficiálním ruským popudem k válce byla invaze do Dagestánu provedená Islámskou mezinárodní brigádou a bombové útoky na ruské obytné domy, při kterých zahynulo přes 300 lidí, a za které Rusko vinilo čečenské separatisty.

Kampaň z velké míry zvrátila výsledek první čečenské války, ve které nabyl region de facto nezávislosti jako Čečenská republika Ičkeria. Válka přivábila velký počet bojovníku džihádu ze zahraničí, kteří se 10. srpna 1999 dokonce pokusili v obsazené části Dagestánu a vyhlásit "nezávislý Islámský stát Dagestán".

Během počáteční kampaně čelila ruská armáda a proruské čečenské polovojenské organizace separatistům v otevřeném boji. V únoru 2000 po zimním obléhání nakonec dobyly Groznyj. Rusko nastolilo přímou vládu nad Čečenskem v květnu 2000 a jmenovalo promoskevskou vládu. Po totální ofenzívě způsobovali čečenští partyzáni dále těžké ztráty ruským silám a stáli proti ruské politické moci v Čečensku po několik dalších let. Povstalci zaútočili také na ruské civilisty. Tyto teroristické útoky, stejně jako rozsáhlé porušování lidských práv teroristů ruskými silami, vyvolaly silnou jednostrannou kritiku ze strany západních a muslimských zemí. Teprve po událostech 11. září 2001 se začalo západní mínění od podpory radikálních islamistů odvracet.[zdroj?]

Rozsáhlé boje byly nahrazeny partyzánskou válkou a bombovými útoky na vojáky federace a síly regionální vlády. Násilí se často odehrávalo i v sousedních regionech.

TerorismusEditovat

Po prvním ruském vojenském zásahu (19941996) zavládl v zemi chaos, po kterém následoval vzestup islámského radikalismu.[9][10]

Mezi známější teroristické útoky spáchané čečenskými separatisty patří přepadení moskevského divadla na Dubrovce čečenským ozbrojeným komandem během představení muzikálu Nord-Ost a útok ingušských a čečenských teroristů na školu ve městě Beslan.

Anna Politkovská 28. dubna 2003 v ruském týdeníku Novaja Gazeta (vlastnil jej Alexandr Lebeděv) odhalila, že jeden údajně mrtvý člen čečenského komanda z Dubrovky „přežil“, a nyní pracuje pod jinou identitou v Putinově tiskovém oddělení (šlo o bývalého představitele čečenské vlády v Jordánsku, viz záhadný " jordánský" přítel Basajeva velitel Chattáb, jenž byl na podzim 2002 údajně otráven). Politkovská tvrdila, že mezi teroristy byli agenti ruských tajných služeb. Podle ní šlo o „řízený teroristický útok“, o jehož přípravě věděly tajné služby i vedení země.[11][12][13][14] K odpovědnosti za útok se týden po tragédii přihlásil čečenský polní velitel Šamil Basajev.[14]

Ruský podnikatel a svého času vlivná osobnost z okolí ruského prezidenta Jelcina Boris Berezovskij obvinil agenty ruské Federální bezpečnostní služby ze spáchání tří teroristických útoků na obytné domy v Moskvě a Volgodoňsku v roce 1999, jejichž následkem zahynulo přes tři sta osob.[15]

Pochybnosti jsou také o čečenském útoku na Moskevské letiště Domodědovo.[16]

Důsledky a hodnocení válkyEditovat

 
Ruský voják stojí na hromadném hrobě Čečenců v Komsomolskoje, 2000

Přesný počet obětí není znám. Ve druhé čečenské válce bylo zabito přes 60 000 bojovníků a civilistů. Odhady civilních obětí se značně liší. Podle promoskevské čečenské vlády zemřelo nebo se pohřešovalo ve dvou válkách 160 000 bojovníků a civilistů, včetně 30 000–40 000 Čečenců a asi 100 000 Rusů;[17][18] zatímco vůdce separatistů Aslan Maschadov opakovaně tvrdil, že v důsledku těchto dvou konfliktů zemřelo asi 200 000 etnických Čečenců. Stejně jako v případě vojenských ztrát nelze tato tvrzení nezávisle ověřit. Podle sčítání ruské lidskoprávní skupiny Memorial z roku 2007 zemřelo nebo zmizelo od roku 1999 až 25 000 civilistů.[19] Například Amnesty International v roce 2007 odhadovala počet obětí na 25 000 jen při útoku na město Groznyj v roce 1999,[20] zatímco dalších 5 000 lidí bylo pohřešováno.[21] Celkový počet obětí dvou ruských intervencí v první čečenské válce a druhé čečenské válce se odhaduje na 300 000 lidí z celkového počtu 1 milionu obyvatel.[22][23] Společnost rusko-čečenského přátelství stanovila svůj odhad celkového počtu obětí ve dvou válkách na přibližně 150 000 až 200 000 civilistů.

Podle názoru některých politologů nese za kontroverzní plošné kobercové bombardování civilních sídlišť přímou politickou zodpovědnost Vladimir Putin.[24]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Вторая чеченская война официально завершена RIA Novosti, 16. dubna 2009.
  2. FELGENHAUER, Pavel. Russia's Forces Unreconstructed [online]. ISCIP: Studying the political, international, and security affairs of Russia and the NIS [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SIMONOV, Pavel. New Chechen Army Threatens Moscow [online]. AIA Russian section, 2006-07-12 [cit. 2008-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-17. (anglicky) 
  4. РБК. Федеральным силам в Чечне противостоят 22 тыс. боевиков. [online]. Москва: Cry.ru, 1999-11-04 13:17 UTC+3 [cit. 2008-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. (rusky) 
  5. What justice for Chechnya’s disappeared? [online]. Amnesty International, 2007-05-23 [cit. 2008-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-21. (anglicky) 
  6. Civil and military casualties of the wars in Chechnya [online]. Human Rights Violations in Chechnya [cit. 2008-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-21. (anglincky) 
  7. Effective human rights work is the best weapon against terrorism [online]. Překlad Bärbel Heimansberg. Gesellschaft für bedrohte Völker [cit. 2008-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. (anglicky) 
  8. Archivovaná kopie. www.czech-press.cz [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-03. 
  9. http://www.kct-tabor.cz/gymta/OhniskaSvetovychKonfliktu/Kavkazsko/index.htm
  10. Šlachta Mojmír: Ohniska napětí ve světě, Kartografie PRAHA, a. s., Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. 2007
  11. hhttp://blisty.cz/art/14001.html
  12. Archivovaná kopie. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09. 
  13. http://www.vojsko.net/index.php/zpravy/142-uvahy/2518-brzky-krymsky-remake-putinova-cecenskeho-referenda
  14. a b DRAŽANOVÁ, Adéla. Dubrovka: muzikál, který se utopil v krvavé lázni. idnes.cz [online]. 2007-10-23 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. 
  15. http://www.watchdog.cz/?show=000000-000014-000143&lang=3
  16. http://outsidermedia.cz/Podivne-okolnosti-moskevske-exploze/
  17. Chechen official puts death toll for 2 wars at up to 160,000 Archivováno 1. 3. 2009 na Wayback Machine International Herald Tribune, 16 August 2005
  18. Russia: Chechen Official Puts War Death Toll At 160,000 Archivováno 13. 6. 2008 na Wayback Machine RFE/RL, 16 August 2005
  19. Death Toll Put at 160,000 in Chechnya Archivováno 29. 8. 2008 na Wayback Machine The Moscow Times, 16 August 2005
  20. http://www.csmonitor.com/World/Europe/2008/1007/p04s01-woeu.html
  21. Amnesty International Issues Reports on Disappearances Archivováno 10. 10. 2008 na Wayback Machine Jamestown Foundation, 24 May 2007
  22. http://blisty.cz/art/76872.html
  23. Archivovaná kopie. fondationprincessedecroy.morkhoven.org [online]. [cit. 2016-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-27. 
  24. Rusko své zájmy jinak než agresivně prosadit neumí, míní politolog Šmíd [online]. Lidovky.cz, 2014-07-17 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat