Douglas XB-19
Douglas XB-19 byl těžký bombardér, vyvíjený firmou Douglas pro americké letecké síly (USAAC) v době druhé světové války. Svého času to byl největší americký bombardér (a to až do roku 1946). Původně byl označen XBLR-2 (experimentální bombardér s dlouhým doletem).
| Douglas XB-19 | |
|---|---|
 | |
| Určení | strategický bombardér |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Douglas |
| První let | 27. červen 1941 |
| Vyřazeno | sešrotován 1949 |
| Uživatel | USAAC |
| Vyrobeno kusů | 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a vývoj editovat
S vývojem XB-19 se začalo v roce 1935 podle specifikací amerického letectva na stavbu pokročilého těžkého bombardéru s dlouhým doletem. Zpočátku byl vývoj XB-19 označen za tajný a nazýván Projekt D. První prototyp byl objednán 19. listopadu 1937 a měl být dodán v březnu 1938. Existoval také konkurenční projekt firmy Sikorsky, ten byl ale v roce 1936 zrušen, protože byl hodnocen jako horší než XB-19.
Vývoj typu se neustále protahoval pro nedostatek financí a letoun už před dokončením zastaral. Firma Douglas dokonce musela použít část vlastních prostředků a personálu, který byl podle ní potřeba na vývoji nadějnějších typů. Zrušit projekt jí ale letectvo nepovolilo a trvalo na jeho dodání pro testy. Účelem XB-19 pak bylo testování letových schopností a technických řešení, použitelných pro konstrukci těžkých bombardérů.
XB-19 rozměrný čtyřmotorový dolnoplošník s příďovým podvozkem. Měla ho pohánět čtveřice řadových motorů Allison XV-3420-1, což byly zdvojené motory Allison V-1710. Nakonec ale byly použity motory Wright R-3350. Ty poháněly třílisté, nestavitelné vrtule. Pumy mohl nést jak v pumovnici, tak na podvěsech pod křídlem.
Výzbroj XB-19 byla velice silná. Mimo jiné nesl letecký kanón ráže 37 mm a 7,62 mm kulomet v předním střelišti a přední horní věži. Neměl ale žádné pancéřování ani samosvorné obaly palivových nádrží. Posádka se skládala z 18 mužů a tvořili jí pilot, druhý pilot, velitel, navigátor, letecký inženýr, radista, střelci a dva technici. Ti měli v trupu letounu k dispozici malou kabinu se šesti sedadly a šesti palandami. V křídle byly chodby, kterými se mechanici dostali přímo k motorům a v trupu byla dokonce i kuchyně.
První let proběhl 27. června 1941, celé tři roky po objednání stavby prototypu. Po skončení testů byl prototyp upraven na dopravní letoun. Dostal motory Allison V-3420-11 a označení XB-19A. V roce 1949 byl sešrotován.
Specifikace editovat
.png)
.jpg)
Technické údaje editovat
- Osádka: 18
- Délka: 40,2 m
- Rozpětí: 64,6 m
- Výška: 13,0 m
- Nosná plocha: 417 m²
- Plošné zatížení: 170 kg/m²
- Hmotnost prázdného letounu: 63 500 kg
- Vzletová hmotnost: 72 000 kg
- Max. vzletová hmotnost: 74 400 kg
- Pohonná jednotka: 4 × vzduchem chlazený přeplňovaný zážehový čtyřdobý dvouhvězdicový osmnáctiválec Wright R-3350
Výkony editovat
- Maximální rychlost: 426 km/h
- Cestovní rychlost: 266 km/h
- Operační dostup: 12 000 m
- Stoupavost: 3,3 m/s
- Dolet: 6800 km
- Maximální dolet: 12 500 km
Výzbroj editovat
- 5 × kulomet Browning ráže 12,7 mm
- 6 × kulomet Browning ráže 7,62 mm
- 2 × 37mm kanón
- až 8480 kg pum
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Douglas XB-19 na anglické Wikipedii.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Douglas XB-19 na Wikimedia Commons - Douglas XB-19
