Pošta

(přesměrováno z Doručování)

Pošta je veřejná služba pro rozesílání a doručování zásilek, dopisů a zpráv, pro převody peněz, vydávání známek a podobně. Jedná se o jednu z nejstarších veřejných služeb vůbec. Tvoří součást každodenního života lidí na celém světě a její správné fungování je důležité pro tuzemské i mezinárodní společenství. Fungující pošta je jednou z podmínek pro mezinárodní uznání státu resp. režimu.

Poštovní schránka České pošty
Tento článek je o veřejné logistické službě. O ostatních významech slova pojednává článek Pošta (rozcestník).

Spolehlivé a rychlé doručování zpráv může mít rozhodující strategický význam pro stát a jeho vládu, například v obdobích krizí, katastrof, konfliktů a nepokojů, tím víc za války. Až do poloviny 19. století se to dělo téměř výhradně dopravou písemných zpráv, kterou ovšem výrazně zrychlila železnice. Z rostoucích nároků na úřední i obchodní komunikaci vznikla potřeba různě technicky realizovaných telegrafů a ke konci století se rychle rozšířil i telefon. Během 20. století k tomu přibyla dálnopisná síť a hlavně bezdrátové komunikace, které zatím vyvrcholily mobilní telefonní sítí a internetem. Tím význam dopravy písemných zpráv (včetně telegrafie) poklesl.

Stát a poštaEditovat

Většina států má vlastní poštovní úřady, které vykonávají zmíněné služby a udržují styk s okolními státy (s jejich poštovními úřady), často však povoluje i soukromé poštovní a telefonní služby, případně může poštovní službu svěřit či pronajmout firmě. Mezinárodní výměna pošty bývá často fungující službou i v dobách vojenských konfliktů mezi nepřátelskými státy. V dobách války se zřizují specializované poštovní úřady přímo v armádě v poli (tzv. polní pošta).

 
Pošta kolem roku 1900

HistorieEditovat

Počátky více méně pravidelné výměny zpráv spadají už do starověku, dobrou poštovní síť měl např. Egypt, Řím a Persie, také Čína a Indie. Spojení bývalo ovšem vyhrazeno především pro panovníka a jeho agendu a jen příležitostně sloužilo i veřejnosti. Spolehlivé doručování zpráv i na velké vzdálenosti mělo velký význam pro rozsáhlé říše, spravované z jednoho místa. Poštovní služby (cursus publicus) se proto rozvinuly zejména v Římě od císaře Augusta na vojenských silnicích Římské říše a i slovo pošta vzniklo z latinského termínu statio posita (umístěná stanice). Termín označoval domy u silnice, určené a vybavené pro službu organizacím, které doručovaly zprávy, později přepravovaly také osoby a náklad.[1] Mezi jejich hlavní úkoly patřila výměna či přepřahání koní, nabídka stravování a poskytování noclehu. V Evropě se dodnes řada starých hotelů jmenuje "U pošty".

Později některé poštovní správy provozovaly či stále provozují veřejnou autobusovou dopravu buď samostatnými jízdami nebo v kombinaci funkce veřejné dopravy s funkcí poštovní obsluhy území.[2][3][4]

Historie české poštyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článcích Česká pošta a Dějiny poštovních známek a poštovnictví v Československu.
 
Hlavní poštovní úřad v Jablonci nad Nisou z roku 1896

V českých zemích začal rozvoj poštovnictví s nástupem Habsburků. Regulérní pošta, organizovaná doprava zpráv na dnešním území České republiky je spojena s volbou Ferdinanda I. za českého krále a vznikla dokonce dřív, než Habsburk usedl na český trůn, již v roce 1526. Další důležité období rozvoje pošt v českých zemích nastalo za vlády Karla VI., kdy byla poštovní služba převzata do státní správy.

Ferdinand I. využil služeb i zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří už od konce 13. století takřka monopolně organizovali poštovní přepravu v severní Itálii a ve velké části Evropy. Roku 1505 je pověřil organizací pošty v říši a jednomu z členů rozvětvené rodiny, nejvyššímu dvorskému poštmistru Antoniu Taxisovi uložil, aby co nejrychleji zřídil pravidelné spojení mezi Vídní a Prahou. Kandidát na český trůn chtěl mít co nejčerstvější zprávy o tom, jak se v Praze vyvíjí jeho volební kampaň.

Po krátkém provizoriu se hned roku 1527 začalo s budováním stálých poštovních stanic, v nichž se vyměňovali koně jízdních kurýrů. Nejstarší poštovní trasa mezi Prahou a Vídní vedla přes Tábor a dále do vsi Košic, kde se rozdělovala na dvě větve. Jižní mířila na Linec, východní větev vedla přes Člunek a Slavonice dále směrem na Vídeň.[5]

Vrchním pražským poštmistrem se stal synovec zmíněného Antonia Taxise Ambrož a po něm Kryštof Taxis. Poštovní monopol rodiny Taxisů trval v Čechách až do konce Ferdinandovy vlády. V roce 1564 však byl Kryštof Taxis pro dluhy a nepořádky sesazen a dokonce uvězněn v pražské Bílé věži. Poté se ve vedení české pošty vystřídalo několik jiných šlechticů. Za vlády Maxmiliána II. se začalo s přepravou soukromých listů, za panování Rudolfa II. začaly být poštou přepravovány i osoby. Dálkové spojení bylo navázáno s Vratislaví, Benátkami, Bruselem, Paříží a Londýnem.[6] Roku 1622, brzy po bitvě na Bílé hoře, získali úřad nejvyššího dvorského poštmistra v Čechách jako dědičné léno příslušníci rodiny Paarů. Vykonávali jej sto let, načež v roce 1722, za vlády Karla VI. byla pošta v habsburské monarchii zestátněna.

Pošta od poloviny 18. století zajištovala dopravu osob poštovními dostavníky (dilligencemi). Významným reformátorem a organizátorem pošty byl opočenský rodák Otto z Ottenfeldu, který v roce 1823 zavedl pravidelné dopravní spoje z Vídně do Brna, Prahy a Bratislavy.[7]

V roce 1700 bylo na území Čech, Moravy a Slezska 41 činných poštovních úřadů. V roce 1918 zde bylo již 2799 poštovních úřadů a sběren dopisů, z toho 1889 v Čechách, 737 na Moravě a 173 ve Slezsku.[8]

Poštovní autobusová dopravaEditovat

Pošta byla u počátku autobusové dopravy. Dne 13. 5. 1908 byl zahájen provoz dvou poštovních autobusových linek s dopravou osob, s to z Pardubic do Lázní Bohdaneč a z Pardubic přes Sezemice do Holic; na linkách jezdily autobusy značky Laurin & Klement. Ve 20. letech 20. stol. měla poštovní autobusová doprava základnu v Citadele na Vyšehradě v Praze. V roce 1926 měla tato základna ve stavu 216 autobusů. V roce 1927 pošta zajišťovala dopravu na 150 autobusových linkách (na území celého Československa).[9] Podle § 12 písm. b) Nařízení vlády č. 36/1951 Sb., kterým se prováděl zákon o úpravě podnikání v silniční dopravě,[10] byla Československá státní pošta, n.p. oprávněna provádět pravidelnou nehromadnou osob a ručních zavazadel svými vozidly zároveň s přepravou poštovních zásilek.[11]

SoučasnostEditovat

Základní povinností pošty je povinnost zajistit na celém území České republiky všeobecnou dostupnost základních služeb podle § 3 odst. 1 zákona o poštovních službách:

a) službu dodání poštovních zásilek do 2 kg,

b) službu dodání poštovních balíků do 10 kg,

c) službu dodání peněžní částky poštovním poukazem,

d) službu dodání doporučených zásilek,e)službu dodání cenných zásilek,

f) službu bezúplatného dodání poštovních zásilek do 7 kg pro nevidomé osoby,

g) služby, které musí být zajištěny na základě závazků vyplývajících z členství České republiky ve Světové poštovní unii.[12]

Nositelem poštovní licence v České republice je Česká pošta.[13]

LegislativaEditovat

 
George W. Ackerman: Pošťák doručuje dopis, York county, Maine, 1930

MezinárodníEditovat

CelosvětováEditovat

Tzv. veřejní poštovní operátoři (u nás Česká pošta) jsou sdruženi ve Světové poštovní unii. V mezinárodním provozu se řídí Akty Světové poštovní unie.

Ty jsou aktualizovány na jednotlivých Kongresech Unie (v roce 2012 v Dauhá; 20.9 - 7.10. 2016 Istanbul, další se má konat v roce 2020 v Abidjanu):[14][15]

  • Světová poštovní úmluva,
  • Závěrečný protokol,
  • Generální řád Světové poštovní unie

Evropská unieEditovat

  • Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby.[16]

ČeskáEditovat

HistorieEditovat

Činnost pošty byla na území Česka regulována v minulosti těmito zákony:

SoučasnostEditovat

Údaje uváděné na poštovních zásilkáchEditovat

Na poštovních zásilkách mohou být uvedeny údaje upřesňující způsob, místo a čas dodání, případně informující o odesílateli. V mezinárodním styku to bývají například následující francouzské aj. nápisy:

  • »Á remettre en main propre« – „Dodání do vlastních rukou adresáta“
  • »Avis de réception« – „Dodejka“
  • »Colis exprès« – „Spěšnina“
  • »Destinataire« – „Adresát“
  • »Économique« – „Ekonomický“
  • »En mains propres« – „Do vlastních rukou“
  • »Expéditeur« – „Odesílatel“
  • »Fragile« – „Křehký“
  • »Non reclamé« – „Nevyžádáno“
  • »Par avion« – „Letecky“
  • »Poste restante« – „Zůstane na poště"
  • »Prioritaire« – „Přednostní“
  • »Recommandé« – „Doporučeně“
  • »Remboursement« – „Dobírka“
  • »Télégramme« – „Telegram“
  • »Urgent« – „Pilný“

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. NOVÁČEK, Jiří. Zoubkovaný poklad. Praha: Nakladatelství Práce, 1979. 420 s. 24-123-79. Kapitola 1. Dědictví starých věků, s. 8. (česky) 
  2. PostAuto [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. 
  3. Österreichische Postbus Aktiengesellschaft [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. 
  4. Last Postbus reaches the end of the road. www.scotsman.com [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KAVKA, František. Zlatý věk Růží. České Budějovice: [s.n.], 1966. Dostupné online. S. 86. 
  6. Pošta v Nymburku vznikla v 16. století, MF DNES 01/06.
  7. ČTVRTNÍK, Pavel. Cesta pošty dějinami. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1977. 
  8. VOTOČEK, Emil. Monografie československých známek. Díl XIV. [s.l.]: [s.n.], 1978. S. 608. 
  9. Dějiny pošty v českých zemích. Praha: Česká pošta, 2000. 163 s. s. ISBN 80-86437-02-7, ISBN 978-80-86437-02-6. OCLC 85148412 
  10. 36/1951 Sb. Vládní nařízení, jímž se provádí zákon o úpravě podnikání v silniční dopravě. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (česky) 
  11. Poštovní pravidla II: Dodatek 3. Ministerstvo spojů: [s.n.], 1959. 
  12. 29/2000 Sb. Zákon o poštovních službách. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  13. Rozhodnutí o udělení poštovní licence [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 
  14. MPO, Akta Světové poštovní unie, Dohá 2012
  15. Informace o ukončení 26. kongresu, Istanbul 2016 (anglicky)[nedostupný zdroj]
  16. SMĚRNICE 97/67/ES o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 
  17. Nařízení vlády č. 178/2015 Sb., o stanovení minimálního počtu provozoven pro poskytování základních služeb [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • WINTER, Zikmund. V ohradě měst a městských zdech. Svazek 9. Praha: Otto, 1916. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra). Dostupné online. - kapitola Pošta a poslové před třemi věky. 
  • KUNA, František. Vývoj poštovnictví v Praze a dějiny Poštovního úřadu Praha 7 Masarykovo nádraží. Praha: vl.n., 1935. Dostupné online. Doprava pošty v Praze od nejstarších dob do zahájení železniční přepravy a zavedení vlakových pošt.. 
  • ZÁBĚHLICKÝ, Václav. Dějiny pošty, telegrafu a telefonu v československých zemích (Od nejstarších dob až do převratu). Praha: vl. n., [1928]. 422 s. 
  • KRATOCHVÍL, Jiří. Pražské pošty - historie a současnost. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-405-0

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat