Domamil

obec v okrese Třebíč v Kraji Vysočina

Domamil (niem. Domamühl; Thomamühl) je obcí ležící jihozápadně od města Třebíče. Nadmořská výška obce je 495 metrů nad mořem. Obec patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Moravské Budějovice. Žije zde 317[1] obyvatel. První zmínka o obci pochází z roku 1190.

Domamil
Náves v Domamili
Náves v Domamili
Znak obce DomamilVlajka obce Domamil
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0634 590568
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Moravské Budějovice
Okres (LAU 1) Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Historická země Morava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 317 (2020)[1]
Rozloha 10,95 km²
Katastrální území Domamil
Nadmořská výška 495 m n. m.
PSČ 675 43
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Obecní úřad Domamil
Domamil č. p. 135
675 43 Domamil
ou-domamil@volny.cz
Starosta Radek Menčík
Oficiální web: www.domamil.eu
Domamil
Domamil
Další údaje
Kód části obce 30546
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sousedními obcemi sídla jsou Meziříčko, Štěpkov, Želetava, Komárovice, Moravské Budějovice, Jakubov u Moravských Budějovic, Litohoř, Martínkov a Budkov.

GeografieEditovat

Obec se nachází 9 km severozápadně od Moravských Budějovic, protéká jí řeka Rokytka a prochází jí silnice z Štěpkova do Litohoře, z Martínkova do Komárovic a Meziříčka. Nedaleko od obce se nachází rybník Opička.[2]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1190, kdy byla vesnice zmíněna v zakládací listině louckého kláštera. V roce 1220 pak bylo Domamili potvrzeno patronátní právo a roku 1234 byla opět vesnice potvrzena Václavem I. jako majetek louckého kláštera. V roce 1285 stále ještě Domamil patřila do majetku louckého kláštera. Snad kolem roku 1409 byl v obci postaven kostel svatého Prokopa.

Až roku 1539 zakoupil vesnici Václav Chroustenský z Malovar, zemský sněm však tento obchod zneplatnil a tak byla vesnice opět vrácena do majetku kláštera. Mezi lety 1634 a 1640 byl opraven domamilský statek, postaven pivovar, mlýn a založen rybník Loucký. Kolem roku 1738 byla v obci založena škola. V roce 1784 byl z úřední moci zrušen klášter v Louce a majetek, včetně Domamile, byl převeden pod náboženský fond. Ten pak v roce 1802 prodal Domamil hraběti Josefu Wallisovi. Mezi lety 1828 a 1830 byla místo chalupy čp. 10 postavena školní budova.[3] Do roku 1849 byla vesnice součástí budečského panství, od roku 1850 byl součástí okresu Znojmo a od roku 1896 pak spadal pod okres Moravské Budějovice. Mezi lety 1850 a 1869 pod Domamil spadal i Štěpkov.[2] V roce 1870 byl pivovar i mlýn zrušeny,[3] ale také byla v obci zřízena poštovní stanice.[4] Od roku 1899 se v obci začaly konat trhy, ty pak byly po první světové válce zrušeny.[3] Roku 1897 byla nedaleko obce v Zákopech postavena kaplička.[5] V roce 1944 bylo mnoho občanů odvlečeno na nucené práce. Na konci druhé světové války se odehrála bitva mezi německou a ruskou armádou nedaleko kaple v Zákopech nedaleko vesnice.[3] Při této bitvě byla kaplička poškozena a v červnu téhož roku pak i opravena. V roce 1944 byla také osazena oltářním obrazem.[5] Mezi lety 1949 a 1960 patřila vesnice Domamil do politického okresu Moravské Budějovice.[2]

Roku 1954 pak byl postaven rozhlasový vysílač na kopci Radvan. Mezi lety 1957 a 1960 byla v obci postavena nová budova sokolovny. V roce 1956 pak bylo v obci založeno JZD, rozšíření o další drobné zemědělce přišlo až v roce 1959. Ale již roku 1958 byla postavena drůbežárna a v roce 1959 pak i vepřín. Po roce 1960 bylo JZD sloučeno s JZD v Komárovicích a vzniklo JZD Radvan, následně bylo sloučeno s JZD v Jakubově, kdy vzniklo JZD Nový život, kdy tak byla spojena JZD v Jakubově, Komárovicích, Domamili, Martínkově a Vraníně. V roce 1978 se pak velké JZD sloučilo ještě s JZD v Lesonicích a vzniklo JZD Jakubov (přibyly ještě Lesonice a Cidlina). V roce 1974 pak byla opravena budova školy.[3] Mezi lety 1973 a 1984 v obci působil jako farář Václav Razik, ten bylo posléze pronásledován režimem a uvězněn.[6]

V roce 1965 byla zrušena stanice četníků resp. SNB a v roce 1984 byla v obci zrušena pobočka spořitelny.[4]

Obec Domamil v roce 2009 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění bílá stuha, tj. ocenění za činnost mládeže.[7] Obec Domamil v roce 2011 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění zlatá stuha, tj. vítěz, který postoupil do celostátního kola a obec se stala Vesnicí Vysočiny.[7] V roce 2011 se Domamil stala Vesnicí roku Vysočiny.[8]

Vývoj počtu obyvatel Domamile[9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 591 575 557 526 518 530 484 413 422 353 347 297 272

Vývoj názvů obceEditovat

Zajímavosti a pamětihodnostiEditovat

OsobnostiEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b c d e f NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost 863, [40] s. s. Dostupné online. ISBN 80-85048-75-2, ISBN 978-80-85048-75-9. OCLC 38974508 S. 562-570. 
  3. a b c d e http://www.kronikahoracka.cz/dejiny-obci/domamil/krupicka-milan-domamil-vznik-a-vyvoj.pdf
  4. a b c http://www.domamil.eu/par-informaci-o-historii-obce/d-1585/p1=1619
  5. a b http://www.kronikahoracka.cz/images/dejiny-obci/domamil/domamilske-krize/23.jpg
  6. http://www.kronikahoracka.cz/dejiny-obci/domamil/vypraveni-o-domamilske-fare.html
  7. a b Kraj Vysočina. Kraj Vysočina - přehled oceněných obcí [online]. Kraj Vysočina, 2014-07-01 [cit. 2016-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-18. 
  8. SVATOŠOVÁ, Jitka. Vesnicí roku Vysočiny je Domamil. iHoNem.cz [online]. 2011-06-16 [cit. 2011-06-25]. Dostupné online. 
  9. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat