Domašov (Bělá pod Pradědem)

část obce Bělá pod Pradědem v okrese Jeseník

Domašov (něm. Thomasdorf, dříve též Thomasberg)[1] je vesnice, která tvoří středovou část obce Bělá pod Pradědem. Leží především po stranách řeky Bělé; na severu navazuje na osadu Adolfovice, na jihu – směrem k Pradědu – pokračuje osada Bělá.

Domašov
Kostel sv. Tomáše v Dolním Domašově
Kostel sv. Tomáše v Dolním Domašově
Základní informace
Charakter sídla velká vesnice
Počet obyvatel 965 (2001)
Domů 381 (2010)
Nadmořská výška 487-626 m
Lokalita
PSČ 790 85
Obec Bělá pod Pradědem
Okres Jeseník
Historická země Slezsko
Katastrální území Domašov u Jeseníka (57,17 km²)
Zeměpisné souřadnice
Domašov
Domašov
Další údaje
Web http://www.domasov.wz.cz (neof.)
Kód části obce 1775
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Domašov je zmiňován poprvé roku 1284 jako Thomasbergk a je zřejmě výsledkem kolonizační činnosti vratislavských biskupů, která postupovala od Frývaldova (Jeseníka) proti toku Bělé směrem do Jeseníků. Zda se lokace středně velké vsi (40 lánů) skutečně podařila, však není jisté; roku 1410 je zmiňována jako zpustlá a obnovena byla až v polovině 16. století (1550) již s převážně dřevařským určením a pozměněným jménem Thomasdorf. Domašov se v 16.–18. století značně rozvinul: v roce 1689 se zde registruje úctyhodný počet 67 sedláků a 97 zahradníků a domkářů a Domašov tak byl největší vesnicí frývaldovského panství vratislavských biskupů. Roku 1730 byla na hranicích s Adolfovicemi postaven kostel sv. Tomáše a u něj zřízena římskokatolická fara se školou. Další rozvoj podhorského osídlení a nesnadná dostupnost si vynutily zřízení další školy (1793) i duchovní správy (1796 lokálie, povýšená na faru 1843) v horní části obce; jejich spádové obvody upevnily rozlišování mezi Dolním a Horním Domašovem (něm. Nieder- und Ober-Thomasdorf).[2]

Obyvatelstvo se v této době živilo zejména těžbou a zpracováním dřeva a jinými činnostmi s velkou spotřebou paliva (potašnictví, drobné hutnictví), jakož i domáckou textilní výrobou. Trvalý pokles počtu obyvatel od poloviny 19. století však naznačuje hospodářskou stagnaci. Od počátku 20. století nabýval na významu turistický potenciál obce.

Za II. světové války se v obci nacházely zajatecké pracovní tábory Rudohoří (Vietseifen) a Borek (Kieferbach), zejména pro sovětské válečné zajatce. Na prvním z uvedených míst byl v roce 2003 upraven hřbitov s hroby zajatců i Němců, kteří přišli o život na konci války.

Obec Domašov byla roku 1964 spojena s Adolfovicemi do obce Bělá pod Pradědem.[3]

Vývoj počtu obyvatelEditovat

Počet obyvatel Domašova podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[4]:

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2444 2584 2747 2642 2365 2078 1864 2018[p 1][p 2] 2287[p 3] 1417[p 4] 1100 1045 935 928 913 965
  1. z toho: 10 Čechoslováků, 1994 Němců; 2003 řím. kat., 11 evang.
  2. z toho: Dolní Domašov 944, Horní Domašov 1043 a různé samoty 31 obyvatel
  3. včetně Filipovic a Bělé
  4. včetně Filipovic a Bělé

V Domašově je evidováno 381 adres : 345 čísel popisných (trvalé objekty) a 36 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty). Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 289 domů, z toho 250 trvale obydlených.

ZajímavostiEditovat

Kulturní památkyEditovat

  • římskokatolický farní kostel sv. Tomáše Apoštola v Dolním Domašově (kulturní památka). Vrcholně barokní stavba z let 17261730, postavená z podnětu vratislavského kanovníka Karla Maxmiliána Fragsteina jezuitským stavitelem Christophem Tauschem. Obraz hlavního oltáře pochází z roku 1892 a je od Aloise Baucha z Vidnavy, další obrazy pocházejí od Leopolda Willmanna a Rudolpha Templera.[5][6]
  • fara v Dolním Domašově (kulturní památka) – barokní budova z roku 1766
  • římskokatolický farní kostel sv. Jana Křtitele v Horním Domašově (kulturní památka) – klasicistní stavba z let 17971798, postavená podle návrhu Johanna Grögera, v něm obraz Stětí sv. Barbory od Felixe Ivo Leichera[7]. Kostel je kulturní památkou ČR.[8]
  • poutní kaple Mariin pramen
  • hřbitov sovětských válečných zajatců v údolí Zaječího potoka – Borek (kulturní památka)

Přírodní památkyEditovat

Území Domašova pokrývají i:

FotogalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 855. 
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské (reprint). Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 855. 
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, II. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 116. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650-651.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 32.  http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha: ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 974-975. 
  5. Jeseník - oficiální stránky města. www.jesenik.org [online]. [cit. 2019-03-29]. Dostupné online. (česky) 
  6. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. vyd. vyd. Praha: Academia, 1994. ISBN 8020004734, ISBN 9788020004734. OCLC 32861924 S. 39, 39. 
  7. Samek (1994), s. 39-40
  8. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-01-17]. Identifikátor záznamu 129652 : Kostel sv. Jana Křtitele. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazyEditovat