Dolní Suchá (Havířov)

část obce Havířov v okrese Karviná

Dolní Suchá (pol.: Sucha Dolna, něm.: Nieder Suchau) je část města Havířov v okrese Karviná. Nachází se na severovýchodě Havířova. Prochází zde silnice II/475. V roce 2009 zde bylo evidováno 267 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 635 obyvatel.[3]

Dolní Suchá
Mateřská škola
Mateřská škola
Lokalita
Charakter část města
Obec Havířov
Okres Karviná
Kraj Moravskoslezský kraj
Historická země Slezsko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 951 (2011)[1]
Katastrální území Dolní Suchá (4,37 km²)
PSČ 735 64
Počet domů 247 (2011)[1]
Dolní Suchá
Dolní Suchá
Další údaje
Kód části obce 37770
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Suchá je také název katastrálního území o rozloze 4,37 km2.[4]

HistorieEditovat

Obec byla poprvé zmíněna v latinském dokumentu Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis (Polská kniha platů vratislavského biskupství), zapsaného v době biskupa Jindřicha Wierzbna kolem roku 1305. ve formě položky Sucha utraque [5] [6].), který je spojen s velkou osídlovací akcí prováděnou na konci 13. století na území pozdějšího Horního Slezska. V té době byla vesnice politicky v mezích piastovského Slezska vytvořeného v roce 1290. Po zrušení poddanství byla obec nejdřív v těšínském okrese, poté v nezávislém politickém  okrese Fryštát  v soudním obvodu  Fryštát. Již na konci 18. století byla v oblasti nalezena ložiska uhlí, což přispělo k hospodářskému a demografickému rozvoji oblasti a samotné Dolní Suché , zejména ve druhé polovině 19. století. Od roku 1880 do roku 1910 se počet obyvatel zvýšil z 944 na 2237. Jazyková prohlášení v posledních čtyřech rakouských sčítáních se často měnila. Podle sčítání lidu v roce 1880 tvořili česky mluvící lidé 94,3% a polsky mluvící pouze 2,9% (německy mluvící 2,8%). V roce 1890 to bylo 55,9% a 44,1%. V roce 1900 však většina deklarovala  polský jazyk (56,7%) a do roku 1910 se počet zvýšil na 58,9%, když deklarace českého jazyka klesla z 42,6% v roce 1900 na 38,1% v roce 1910 a 57 (2,6) %) hovořílo německy [7]; 1344 (60,1%) byli katolíci, 862 (38,5%) byli protestanti, 21 (0,9%) byli Židé a 10 dalších náboženství nebylo označeno[8].

Související článkyEditovat

Významní rodáciEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-14. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 718, 719, záznam 7-3. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  5. liber. www.dokumentyslaska.pl [online]. [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. 
  6. SCHULTE (RED.), J. W.; MARKGRAF (RED.), H. Codex Diplomaticus Silesiae T.14 Liber Fundationis Episcopatus Vratislaviensis. [s.l.]: Breslau Dostupné online. 
  7. PIĄTKOWSKI, Kazimierz. Stosunki narodowościowe w Księstwie Cieszyńskim. [s.l.]: Macierz Szkolna Księstwa Cieszyńskiego Dostupné online. (polski) 
  8. PATRYN, Ludwig. Der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1910 in Schlesien. [s.l.]: Im Verlage des schlesischen Landesausschusses Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat