Dolní Halže
Dolní Halže (německy Unterhals) je zaniklá vesnice obce Měděnec v okrese Chomutov. Nachází se asi tři kilometry jihozápadně od Měděnce.
| Dolní Halže | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Měděnec |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°24′30″ s. š., 13°4′46″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 0 (2011)[1] |
| Katastrální území | Horní Halže (3,44 km²) |
| Nadmořská výška | 820 m n. m. |
| PSČ | 431 84 |
| Počet domů | 0 (2011)[1] |
  Dolní Halže | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 408042 (do: 13. ledna 2016) |
| Zaniklé obce.cz | 12 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dolní Halže leží v katastrálním území Horní Halže o výměře 3,44 km².[2]
Název editovat
Název vesnice je odvozen z německého jména Hals, které v překladu znamená krk, hrdlo nebo šíje a vesnice ho dostávaly podle polohy na dlouhé, úzké vyvýšenině. V patnáctém století tvořily s Horní Halží jedinou vesnici, ale v dalším století byly zmiňovány odděleně. V historických pramenech se jméno vesnice objevuje ve tvarech: Gyessen, halzie (1431), ves halzie (1481), Halsß (1545), vsi horzeyssi a doleyssy, kteréž slovou hrdlo jinak hals (1577), dolyssj halssy (1602), Unterhalß (1628), Unterhals (1654) nebo Unter Hals (1787).[3]
Historie editovat
První písemná zmínka o Dolní Halži pochází z roku 1431, i když podle německojazyčné vlastivědné literatury byla Dolní Halže údajně uvedena mezi vesnicemi, které roku 1352 patřily ke kláštereckému farnímu kostelu. Už v první polovině čtrnáctého století však v prostoru vesnice stával hamr pánů ze Šumburka, na jehož místě prý později vznikl mlýn Hammermühle.[4]
Roku 1431 si bratři Aleš a Vilém ze Šumburka rozdělili rodový majetek. Dolní Halže připadla Vilémovi, a stala se tak součástí panství hradu Šumburk. V letech 1449–1453 panství patřilo Vilémovi z Ilburka a po něm Fictumům, kteří vesnici spravovali prostřednictvím svého měděneckého statku. Po Fictumech se vystřídalo několik majitelů až Měděnec roku 1628 koupili Šlikové. Od té doby Dolní Halže patřila k hauenštejnskému panství. Poslední šlechtickou rodinou, které hauenštejnsko-měděnecké panství patřilo, byli Buquoyové, protože je 8. ledna 1839 koupila hraběnka Gabriela Buquoyová.[5]
Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo osm chalupníků, kteří měli sedmnáct potahů a chovali šestnáct krav, 22 jalovic a dvanáct koz. Na polích pěstovali oves, ale hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka a především práce v lese. K doplňkům vesnického hospodaření patřil sběr lesních plodů a domácí výroba prýmků a krajek. V polovině osmnáctého století si zdejší obyvatelé navíc vydělávali poskytováním přípřeží formanům a vožením dřeva. Ve vsi pracoval jeden punčochář a mlynář, který měl mlýn s jedním kolem na nestálé vodě.[5]
V devatenáctém století se okolo vesnice těžila skarnová železnorudná ložiska. Jihozápadně od vsi se dvěma štolami a několika menšími šachtami dobývala magnetitová čočka. Výsledkem těžby zde byla komora 100 metrů dlouhá a 6 metrů široká. Druhé ložisko, tzv. Hohenstein, odvodňovala ze vzdálenosti 550 metrů v roce 1824 obnovená štola Bedřich. Zpočátku se zde těžilo kolem 200 tun železné rudy ročně, ale v období 1834–1838 těžba poklesla na 60 tun. V dole Josef se v letech 1835–1858 těžilo průměrně 70 tun rudy ročně.[6]
Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1847 v Dolní Halži stálo osmnáct domů, ve kterých bydlelo 106 obyvatel. Fungoval zde železnorudný důl a dva mlýny.[5] Děti chodily do školy v Horní Halži, ale roku 1905 byla škola zřízena i v Dolní Halži.[5][7]
V první polovině dvacátého století vesnice prosperovala, přestože do ní nebyla zavedena elektřina. Stále v ní fungovaly dva mlýny s pekárnami, dále hostinec, pila, kolářství a dámské i pánské krejčovství. Silnice z Údolíčka do Horní Halže byla postavena na přelomu dvacátých a třicátých let v rámci opatření na zmírnění velké hospodářské krize. Později většina obyvatel dojížděla do zaměstnání do Měděnce, Kovářské, Vejprt, Miřetic nebo Chomutova. Obtíže spojené s dlouhým dojížděním vedly k vystěhování obyvatel a během šedesátých let dvacátého století vesnice zanikla. Na jejím místě se dochovaly pouze opěrné zdi a po roce 1945 zde byla postavena stáj pro letní ustájení dobytka chovaného v Měděnci.[7]
Obyvatelstvo editovat
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 116 obyvatel (z toho 60 mužů) německé národnosti, kteří byli kromě jednoho evangelíka členy římskokatolické církve.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 103 obyvatel německé národnosti, kteří se hlásili k římskokatolické církvi.[9]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 128 | 150 | 128 | 126 | 130 | 116 | 103 | . | 2 | - | - | - | 3 | - |
| Domy | 21 | 25 | 24 | 25 | 24 | 22 | 22 | 20 | . | - | - | - | 1 | - |
| Počet obyvatel z roku 1950 je připočten k obyvatelům Horní Halže. Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Měděnec. | ||||||||||||||
Obecní správa editovat
Dolní Halže se nikdy nestala samostatnou obcí.[7] Po zrušení patrimoniální správy patřila jako osada k Horní Halži,[7] ale při sčítání lidu v roce 1869 byla uvedena u Měděnce. Při dalších sčítáních bývala opět osadou Horní Halže a v roce 1950 patřila znovu k Měděnci. Spolu s obcemi se měnilo také administrativní zařazení Dolní Halže do okresů. Vesnice patřila postupně do okresu Kadaň (1869–1890), Přísečnice (1900–1930), Karlovy Vary-okolí (1950) a od roku 1961 ležela v okrese Chomutov.[12] S účinností ode dne 14. ledna 2016 Dolní Halže jako evidenční část obce Měděnec zanikla.[13]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 514–515.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl V. Přísečnicko. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1996. 56 s. Kapitola Dolní Halže, s. 25. Dále jen Binterová (1996).
- ↑ a b c d Binterová (1996), s. 26.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. Kapitola Železnorudné doly na skarnech, s. 45.
- ↑ a b c d Binterová (1996), s. 27.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 294.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 92. Dostupné online.
- ↑ Informace o provedených a plánovaných územních změnách v RÚIAN v roce 2016 [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2017-05-25]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolní Halže na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Horní Halže na webu ČÚZK
