Otevřít hlavní menu

Dolní Halže

dřívější část obce Měděnec v okrese Chomutov

Dolní Halže (německy Unterhals) je osada obce Měděnec v okrese Chomutov. Nachází se asi 3 km na jihozápad od Měděnce. V roce 2009 zde nebyla evidována žádná adresa.[1]

Dolní Halže
Měděnec, Dolní Halže, house No. 47.jpg
Základní informace
Charakter sídla osada
Počet obyvatel 0 (2011)
Domů 0 (2009)
Nadmořská výška 675 m
Lokalita
PSČ 431 84
Obec Měděnec
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Horní Halže (3,44 km²)
Zeměpisné souřadnice
Dolní Halže
Dolní Halže
Další údaje
Kód části obce 408042 (do: 13. ledna 2016)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Halže leží v katastrálním území Horní Halže o výměře 3,44 km2.[2]

NázevEditovat

Název vesnice je odvozen z německého jména Hals, které v překladu znamená krk, hrdlo nebo šíje a vesnice ho dostávaly podle polohy na dlouhé, úzké vyvýšenině. V 15. století tvořily s Horní Halží jedinou vesnici, ale v dalším století byly zmiňovány odděleně. V historických pramenech se jméno vesnice objevuje ve tvarech: Gyessen, halzie (1431), ves halzie (1481), Halsß (1545), vsi horzeyssi a doleyssy, kteréž slovou hrdlo jinak hals (1577), dolyssj halssy (1602), Unterhalß (1628), Unterhals (1654) nebo Unter Hals (1787).[3]

HistorieEditovat

První písemná zmínka pochází z roku 1431.[4]

V 19. století se okolo vesnice těžila skarnová železnorudná ložiska. Jihozápadně od vsi se dvěma štolami a několika menšími šachtami dobývala magnetitová čočka. Výsledkem těžby zde byla komora 100 m dlouhá a 6 m široká. Druhé ložisko, tzv. Hohenstein, odvodňovala ze vzdálenosti 550 m v roce 1824 obnovená štola Bedřich. Zpočátku se na ní těžilo kolem 200 t železné rudy ročně, ale v období 18341838 těžba poklesla na 60 t. V dole Josef se v letech 18351858 těžilo průměrně 70 t rudy ročně.[5]

Až do 14. ledna 2016 šlo o evidenční část obce Měděnec.[6]

ObyvatelstvoEditovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 116 obyvatel (z toho 60 mužů) německé národnosti, kteří byli kromě jednoho evangelíka členy římskokatolické církve.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 103 obyvatel německé národnosti, kteří se hlásili k římskokatolické církvi.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[4][9]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 128 150 128 126 130 116 103 . 2 - - - 3 -
Domy 21 25 24 25 24 22 22 20 . - - - 1 -
Počet obyvatel z roku 1950 je připočten k obyvatelům Horní Halže. Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Měděnec.

Další fotografieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 514–515. 
  4. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. 
  5. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. Kapitola Železnorudné doly na skarnech, s. 45. 
  6. Informace o provedených a plánovaných územních změnách v RÚIAN v roce 2016 [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2017-05-25]. Dostupné online. 
  7. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255. 
  8. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 294. 
  9. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292. 

Externí odkazyEditovat