Dolní Dvořiště

obec v okrese Český Krumlov v Jihočeském kraji

Dolní Dvořiště (německy Unterhaid) je obec v jižní části okresu Český Krumlov známá především jedním z nejdůležitějších silničních hraničních přechodů mezi ČR a Rakouskemhraniční přechod Dolní Dvořiště – Wullowitz.[4] Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel. Obec leží na rozhraní mezi Šumavou a Novohradskými horami. Střed obce je vzdálen 28 km jižně od Českého Krumlova. Nejbližšími městy jsou: Kaplice (10 km S), Vyšší Brod (13 km Z) a Freistadt (v Rakousku, 19 km J).

Dolní Dvořiště
Celkový pohled na obec od západu. V pozadí Novohradské hory.
Celkový pohled na obec od západu. V pozadí Novohradské hory.
Znak obce Dolní DvořištěVlajka obce Dolní Dvořiště
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKaplice
Obec s rozšířenou působnostíKaplice
(správní obvod)
OkresČeský Krumlov
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 425 (2023)[1]
Rozloha90,01 km²[2]
Nadmořská výška618 m n. m.
PSČ382 72
Počet domů370 (2021)[3]
Počet částí obce8
Počet k. ú.12
Počet ZSJ13
Kontakt
Adresa obecního úřaduDolní Dvořiště 62
382 72 Dolní Dvořiště
obecdoldvor@iol.cz
StarostaIvan Kůta
Oficiální web: www.dolnidvoriste.cz
Dolní Dvořiště
Dolní Dvořiště
Další údaje
Kód obce545465
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Dolní Dvořiště je poprvé připomínáno v roce 1279, která právně potvrzuje podřízení dolnodvořišťského kostela vyšebrodskému klášteru. Později se pro Dolní Dvořiště objevila i latinská pojmenování – Merica Philipi (Filipova pastvina), Merica inferior, Merica Rinoldi, v některých písemných dokladech jsou uváděny i názvy jako Dolní Myšlany a Dolní Bor.[5][6][7]

Městečko na zemské stezce z Čech do Rakouska bylo založeno pány z Rožmberka někdy ve 13. století. Jeho znak pochází z doby kolem roku 1380. V roce 1400 byla zahájena výstavba dnešní farní kostel sv. Jiljí na náměstí.

Vlastnictví po rodu Rožmberků převzali Švamberkové. Kvůli jejich účasti na protihabsburském odboji v době stavovského povstání jim byly majetky zabaveny, a Dolní Dvořiště převzal rod Buquoyů. Již tehdy byla většina obyvatel ve městečku německé národnosti.

V 1. polovině 19. století byla v bezprostřední blízkosti obce vystavěna koněspřežná dráha České Budějovice – Linec (1. na evropském kontinentě). V roce 1890 žilo v městečku (bez dnešních okolních osad) 736 obyvatel, z toho jen 12 Čechů (1,6 %).

V létě roku 1920 byla v obci založena vedle již od 16. století existující čtyřtřídní německé školy,[8] nejprve jednotřídní, od roku 1924 dvoutřídní česká škola,[9] která nejprve sídlila v různých objektech v obci, využívala např. místnost na radnici, později jednu učebnu v německé škole (dnešní budova školky). 24. srpna roku 1924[9] byl položen základní kámen nové školní budovy, která byla slavnostně otevřena dne 13. září 1925.[9]

V důsledku uzavření Mnichovské dohody bylo území obce v letech 1938 až 1945 přičleněno k nacistickému Německu. Po druhé světové válce byla většina německého obyvatelstva odsunuta, čímž v takřka zcela německé obci velmi výrazně poklesl počet obyvatel. Obec byla dosídlena lidmi z vnitrozemí a ze Slovenska. V 50. letech zanikla v nynějším obvodu obce tato sídla: Babí, Benčice, Bludov, Cetviny, Dolní Kaliště, Drochov, Horní Kaliště, Klopanov, Lipoltov, Mikoly, Mikulov, Mladoňov, Morašov, Přibyslavov, Sejfy, Sosnice, Štědrkov, Zbraslav, Žibřidov. Obec prošla obdobím kolektivizace a zakládání jednotných zemědělských družstev, která postupně zanikla. V letech 1964-1994 (1998) zde hospodařil státní statek Dolní Dvořiště.[10][11] V roce 1961 byly k obci připojeny vesnice Jenín, Rybník a Trojany. V roce 1981 byly k obci připojeny vesnice Budákov, Rychnov nad Malší, Tichá a Všeměřice.

Po roce 1989 v obci vzniklo velké množství nevěstinců a hazardních podniků, někdy přestavěných z objektů bývalých rot Pohraniční stráže nebo ze zemědělských staveb. Prostitutky stávaly také podél silnice. Obec si na hlídání pořádku najala bezpečnostní agenturu a nočních klubů od 90. let již ubylo.[10]

Obecní správa editovat

 
Gotický kostel v bývalém městečku Cetviny, 11 km od Dolního Dvořiště

Části obce editovat

Katastr obce má 90 km²; přičemž sahá od Malše až k Vltavě. Od východu na západ měří 17 km, od severu k jihu 13 km.

Obec Dolní Dvořiště se skládá z osmi částí na osmi katastrálních územích:[zdroj?]

Demografie editovat

Vývoj počtu obyvatel editovat

Rok sčítání 1869 1900 1930 1950 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 5 259 4 857 4 607 1 244 1 110 1 165 1 210 1 281

Sčítání lidu, 2001 editovat

  • Počet obyvatel: 1 281
  • Národnost:
    • česká: 84,1 %
    • slovenská: 7,4 %
    • německá: 1,3 %
    • ukrajinská: 1,3 %
       
      Socha Sv. Jana Nepomuckého na náměstí
  • Náboženské vyznání: věřící:26,3 %, z toho:
  • Ekonomická aktivita: ekonomicky aktivní: 715, z toho:
    • nezaměstnaní: 6,43 %
    • zaměstnaní v průmyslu: 35,2 %
    • v zemědělství: 14,7 %
    • ve stavebnictví: 8,7 %
    • v obchodu: 7,3 %
    • v dopravě, poště a telekomunikacích: 6,4 %

Údaje z roku 2007 (podle MV ČR) editovat

  • Počet obyvatel: 1 368 , z toho:
    • podíl mužů: 51,0 %
    • podíl dětí do 15 let: 17,9 %
  • Průměrný věk: 35,8 let

Sčítání lidu, 2011 editovat

  • Počet obyvatel: 1 254
    • Počet mužů: 650
    • Počet žen: 604
  • Národnost:
    • česká: 59,5 %
    • slovenská: 3,5  %
    • bez uvedení národnosti: 34,1 %

Pamětihodnosti editovat

 
Gotický kostel na náměstí v Dolním Dvořišti, který byl dostavěn právě před 500 lety
 
Radnice na náměstí
 
Náměstí v době první republiky

Území obce je mimořádně bohaté zejména na památky z období gotiky.

Dolní Dvořiště – náměstí
Rychnov nad Malší
Cetviny
Tichá
  • Tvrz – vybudovaná ve 14. století pány z Velešína. Dodnes se zachovalo pouze torzo věže.

Chráněná území editovat

  • Do území obce zasahuje Přírodní park Novohradské hory a Přírodní památka Horní Malše.
  • Do katastrálních území Dolní Dvořiště, Rybník a Trojany zasahuje ochranné pásmo národní kulturní památky koněspřežná dráhy České Budějovice – Linec.[12]
 
Jeden z nočních klubů přímo uprostřed obce. V pozadí kostel

Společnost editovat

 
Mostek bývalé koněspřežné dráhy při pěší cestě směrem na Trojany a Rožmberk nad Vltavou
 
Výhled do krajiny u osady Trojany

Obec má příjmy z provozu kasin a příjmy investuje do zvelebení obce.[10][13] V Dolním Dvořišti obec řeší opravu prodejny potravin, která je uzavřena od 23. 10. 2018.[10][14]

Podél silnic postupně vzniklo 5 benzínových čerpacích stanic. Z hlediska občanské vybavenosti mají občané městečka možnost využít poštu a zdravotní středisko. V obci existuje základní a mateřská škola, své oddělení zde má Pohraniční policie. V obci je velké množství stravovacích a ubytovacích zařízení.

Doprava editovat

Hraniční přechod editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Hraniční přechod Dolní Dvořiště – Wullowitz.

Dolní Dvořiště je všeobecně známé zejména díky zdejšímu hraničnímu přechodu do Rakouska s názvem Dolní Dvořiště – Wullowitz, který je v případě dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic reaktivován.[4]

Historie hraničního přechodu editovat

Celnice prošla již před rokem 1989 značnými úpravami spojenými s rozšířením její kapacity (výstavba kamionky, výstavba nové správní budovy, výstavba vízovky). Hraniční přechod se před zrušením hraničních kontrol několikrát stal místem protestů rakouských ekologických aktivistů proti Jaderné elektrárně Temelín, kteří jeho blokádami zdržovali plynulost mezinárodního provozu.[15] Po roce 1989 v bezcelním prostoru vznikly obchody Duty Free Shop a benzínová pumpa. Po vstupu ČR do Evropské unie a s tím spojeným ukončením celních kontrol na hranicích došlo ke snížení zátěže okolí přechodu kamiony čekajícími na spediční odbavení. Po vstupu ČR do Schengenského prostoru a s tím souvisejícím odstraněním pasové kontroly ztratil objekt celnice svůj význam a byl převeden z majetku státu do majetku obce. Bylo demontováno zastřešení osobní celnice a objekty jsou pronajaty podnikatelským subjektům. V prostoru celnice v samostatném objektu zůstává služebna Policie ČR.

V prostoru celnice (západně od ní) stával objekt 2. roty 15. brigády Pohraniční stráže. V současné době je v objektu hotel.

V roce 1981 se hraniční přechod objevil v televizním filmu Příjemce platí v dolarech. Ve stejném roce se záběr na obec od koněspřežní železnice objevil ve filmu Neříkej mi majore!. Téhož roku 27. dubna došlo na tomto hraničním přechodu k zadržení francouzského karavanu převažujícím pašované tiskoviny a tisková technologická zařízení - případ vešel do dějin kriminalistiky pod názvem Případ Karavan.

Určená místa na turistických stezkách editovat

Na turistických stezkách Cetviny - Hammern a Cetviny - Mairspindt. jsou určená místa pro přechod hranice.[4]

Silniční doprava editovat

Dolní Dvořištěm prochází cyklistická trasa 12.

Dolní Dvořiště leží na křižovatce silnic I/3 a II/163.

Silnice I/3 je jednou z nejvýznamnějších spojnic České republiky a Rakouska s velmi hustým provozem. Dříve vedla přímo skrz obec, ale vzhledem k obrovskému nárůstu osobní i nákladní automobilové dopravy po roce 1989 byla před Dvořištěm přeložena, a obchází městečko západním obchvatem. V úseku od hranice přibližně ke Kaplici je na silnici zaznamenáván zvýšený počet dopravních nehod (k nejtragičtější autobusové nehodě s 20 oběťmi došlo v březnu 2003 u Nažidel). Situaci zlepší výstavba dálnice D3, která má být v úsecích Kaplice nádraží – Nažidla a Nažidla – Dolní Dvořiště zprovozněna v roce 2025.[16]

Silnice II/163 začíná v obci Černá v Pošumaví a vede podél lipenské vodní nádrže přes Frymburk do Lipna, a dále podél Vltavy do Vyššího Brodu. Tam se od toku Vltavy odpojuje a pokračuje rovně k Dolnímu Dvořišti.

Autobusová doprava editovat

Historie autobusové dopravy v Dolním Dvořiště se píše od roku 1931, kdy byly zprovozněny dvě soukromé linky na trase Rybník – Dolní Dvořiště – Rychnov nad MalšíTicháCetviny.[zdroj?]

Autobusové linky editovat
  • Kaplice – Dolní Dvořiště, Tichá (ČSAD České Budějovice, prov. Kaplice)
  • Kaplice – Rožmberk nad Vltavou - Frymburk (ČSAD České Budějovice, prov. Kaplice)
  • Kaplice – Dolní Dvořiště - Horní Dvořiště, Český Heršlák (ČSAD České Budějovice, prov. Kaplice)

Železniční doprava editovat

Katastrem obce prochází tratě 195 a 196.

Trať 196 je vedena z Českých Budějovic na železniční hraniční přechod Horní Dvořiště, odkud dále pokračuje do Lince. V českém úseku vznikla většinou přestavbou nejstarší evropské železnice - původní koněspřežky. V roce 2001 prošla rekonstrukcí a byla elektrifikována. Na území obce leží přestupní stanice Rybník. Jsou po ní vedeny osobní vlaky i mezinárodní rychlíky do Rakouska, Švýcarska a Itálie.

Trať 195 – tzv. Vyšebrodská elektrická dráha (Rybník–Lipno nad Vltavou) vznikla v roce 1911 a již od počátku provozu byla elektrifikována. Projekt elektrifikace je dílem českého technika Františka Křižíka. Také tato trať prošla přestavbou spočívající v úpravě elektrických částí a ve změně provozního napětí.

Osobnosti editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. a b c 395/2021 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a seznamů přeshraničních propoje.... Zákony pro lidi [online]. [cit. 2022-09-02]. Dostupné online. 
  5. Dolní Dvořiště: Z historie obce a okolí: Dolní Dvořiště. www.dolnidvoriste.cz [online]. [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 
  6. KROUPA, Stanislav. Hory pout zbavené : města a vesnice v oblasti Novohradských a Slepičích hor. Vyd. 1. vyd. České Budějovice: Bohumír Němec-Veduta, 2006. ISBN 80-86829-17-0, ISBN 978-80-86829-17-3. S. 181–184. 
  7. Zprávy Českého zemského archivu. [s.l.]: Nákl. Českého zemského fondu 364 s. Dostupné online. 
  8. Státní okresní archiv Český Krumlov. Kronika německé obecné školy. Dolní Dvořiště: Místní školní rada Dolní Dvořiště (německá), 1911-1938. 160 s. Dostupné online. (německy) 
  9. a b c Státní okresní archiv Český Krumlov. Kronika obecné školy. Dolní Dvořiště: Místní školní rada Dolní Dvořiště, 1920-1936. 140 s. Dostupné online. S. 38, 47. (česky, německy) 
  10. a b c d Pohraničníci se samopaly, pak prostitutky, dnes rozvoj bydlení. Příhraniční Dolní Dvořiště zažilo velké změny. České Budějovice [online]. 2019-10-22 [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 
  11. Badatelna.eu | Státní oblastní archiv v Třeboni - Státní statek Dolní Dvořiště, s. p.. badatelna.eu [online]. [cit. 2020-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-05. 
  12. Ochranné pásmo NKP - českého úseku bývalé koněspřežní železnice z Českých Budějovic do Lince - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. 
  13. Proměny obce a okolí: Dolní Dvořiště. www.dolnidvoriste.cz [online]. [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 
  14. Dolní Dvořiště - ukončení provozu již dnes. Jednota Kaplice [online]. 2018-10-23 [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 
  15. Odpůrci Temelína opět blokovali Dolní Dvořiště. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 
  16. České dálnice | Úseky ve výstavbě. www.ceskedalnice.cz [online]. [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • TRUHLÁŘ, Josef. Urbář zboží rožmberského z roku 1379. Praha: Dr. Grégr a Ferd. Dattel, 1880. 62 s. S. 0. 
  • ŠANDERA, Hynek; MAŠKOVÁ, Věra. Dolní Dvořiště 1279-1979. Dolní Dvořiště: Místní národní výbor Dolní Dvořiště, 1980. 
  • ŠANDERA, Hynek; ODLOŽIL, Petr. Dolní Dvořiště a okolí. Dolní Dvořiště: Obecní úřad Dolní Dvořiště, 2004. 
  • CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese kaplickém. Praha: [s.n.], 1921. 
  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. díl. Praha: 1. vyd. nakladatelství Libri, 1996. ISBN 80-85983-13-3. S. 704–706. 
  • KOZLOVSKÝ, Luděk. Na čáře v Dolním Dvořišti "Dolňáku". Ústí nad Orlicí: Oftis, 2010. ISBN 978-80-7405-069-5. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat