Dobrovolnický pluk SS Varjag
Dobrovolnický pluk SS Varjag (rusky 1-й доброво́льческий полк СС Варя́г, německy Freiwilligen SS-Sonder-Regiment I. Waräger) byl dobrovolnická jednotka Zbraní SS z bílých emigrantů a zajatců z řad Rudé armády bojující proti partyzánům v okupované Jugoslávii ve druhé světové válce.
| Dobrovolnický pluk SS Varjag | |
|---|---|
| Země |  Německá říše |
| Vznik | 1942 |
| Zánik | 1945 |
| Druh vojska | pluk zvláštního určení |
| Typ | protipartyzánská jednotka |
| Funkce | protipartyzánský boj |
| Velikost | 2 500 |
| Velitelé | Michail Alexandrovič Semjonov |
| Nadřazené jednotky |  Waffen-SS Ruská osvobozenecká armáda od 28. ledna 1945 |
| Účast | |
| Války | Druhá světová válka |
| Bitvy | protipartyzánské operace v Jugoslávii |
Vznik útvaru
editovatV březnu 1942 v Bělehradě začalo formování dobrovolnického praporu na základě rozkazu vrchního velitele na Balkáně. Cílem byl nábor ruských[pozn. 1] dobrovolníků pro zvláštní operace v oblasti Novorossijska. Prapor vznikl pod vedením ruského šlechtice Michaila Alexandroviče Semjonova, veterána z Děnikinových jednotek.[1] Počáteční stav jednotky byl 600 mužů, jednalo se o příslušníky ruského kadetního sboru. Operačně podléhali wehrmachtu, přičemž zásobování jednotky mělo na starosti SS-Hauptämter (hlavní správa SS). Velitel Semjonov obdržel hodnost SS-Hauptsturmführer. Hlavní velitelství jednotky se nacházelo v hotelu Palace v centru Bělehradu.[1]
Nasazení útvaru
editovatPůvodní plány počítající s nasazením jednotky na východní frontě se nikdy neuskutečnily. Jednotka byla nasazena do boje s jugoslávskými partyzány. Původní velitel Semjonov předal útvar v roce 1943 do německých rukou, protože byl povolán do Německa, kde se věnoval formování zvláštních útvarů z ruských dobrovolníků pro provádění speciálních operací hluboko v sovětském týlu. V roce 1944 je však opět v hodnosti SS-Obersturmbannführer velitelem jednotky, která se zvětšila na pluk.
Koncem roku 1944 se pluk Varjag nacházel ve Slovinsku. Skládal se z emigrantů a sovětských válečných zajatců. Celkový stav mužstva dosáhl 2 500 důstojníků a vojáků. Pluk se skládal ze 3 praporů po 3 rotách, dělostřelecké baterie, minometné roty, průzkumné a strážní roty, sapérské čety, protitankové čety a dalších pomocných jednotek. Pluk zajišťoval ostrahu pro klíčové vojenské objekty a účastnil se bojových akcí proti jugoslávským partyzánům. Na webu ruské FSB byl uveřejněn výtah z protokolu z výslechu příslušníka pluku Varjag G. A. Burbela[pozn. 2] sloužícího v ukrajinské rotě o těchto střetnutích:[2][pozn. 3]
| „ | Neustálé boje s partyzány. Ne na život, ale jen na smrt. V srpnu až září 1944 jsem se v rámci speciálního kárného praporu třikrát zúčastnil obléhání městečka Oberburg (Jugoslávie) obsazeného partyzány. Toto obléhání provázely krvavé bitvy, které měly za následek ztráty v řadách kárného praporu i mezi německými vojáky. | “ |
| — G. A. Burbelo, policejní protokol 10. listopadu 1948 | ||
Samostatný pluk Varjag složený z ruských dobrovolníků z Jugoslávie se podle německého rozkazu dne 28. ledna 1945 stal součástí ozbrojených sil KONR.[3]
Po válce
editovatV rozmezí mezi 9. a 25. květnem se pluk Varjag jako součást ROA nacházel v rakouských Korutanech v britském zajetí.[3] Následně byli jeho příslušníci převezeni na jih Itálie do zajateckého tábora u města Taranto. Sovětští občané, bývalí váleční zajatci, byli podle závěrů Jaltské konference předáni do SSSR, kde pravděpodobně byli zastřeleni nebo skončili v táborech nucených prací. Občané Jugoslávie byli vydáni Titovým bezpečnostním složkám, které je zastřelily. Menší část pluku se zachránila tak, že se v posledních dnech války přidala k Ruskému ochrannému sboru. Velitel Semjonov byl propuštěn ze zajetí v roce 1947. Do roku 1950 žil v Mnichově, poté v Brazílii. Nikdy nebyl obviněn z válečných zločinů a zemřel ve věku 71 let.[2]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ V meziválečné Jugoslávii žila velmi významná a početná komunita ruských bílých emigrantů.
- ↑ Grigorij Andrejevič Burbelo, narozený v roce 1924, byl v roce 1948 odsouzen na 25 let nucených prací ve stalinských lágrech.
- ↑ Jugoslávské město Oberburg nelze přesně identifikovat, jedná se zřejmě o chybný přepis nebo poněmčený název (např. jako Falknov - Sokolov).
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Добровольческий полк СС «Варяг» na ruské Wikipedii.
- ↑ a b RETROSPEKT. Добровольческий полк СС "Варяг": как воевало это подразделение в годы Второй мировой войны [online]. 2022-08-02 [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b ROTTWEILER (PŘEZDÍVKA). Русские против югославских партизан. Вторая Мировая. Полк СС «Варяг». Dzen.ru [online]. Blogerská platforma DZEN (YANDEX), 2023-04-15 [cit. 2024-07-03]. Dostupné online.
- ↑ a b AUSKÝ, Stanislav. Kozáctvo: poslední nástup a zánik. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 255 s. ISBN 80-204-0993-9. S. 137.