Dobrnice

část obce Leština u Světlé v okrese Havlíčkův Brod

Dobrnice (německy Dobernitz) je malá vesnice, část obce Leština u Světlé v okrese Havlíčkův Brod. Nachází se asi 1,5 km západně od Leštiny u Světlé. V roce 2009 zde bylo evidováno 38 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 83 obyvatel.[3]

Dobrnice
Kostel v Dobrnicích
Kostel v Dobrnicích
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Leština u Světlé
Okres Havlíčkův Brod
Kraj Kraj Vysočina
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 82 (2011)[1]
Katastrální území Dobrnice (8 km²)
PSČ 584 01
Počet domů 33 (2011)[1]
Dobrnice
Dobrnice
Další údaje
Kód části obce 80535
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dobrnice je také název katastrálního území o rozloze 8 km2.[4]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.[5]

Přírodní poměryEditovat

V západní části katastrálního území leží přírodní rezervace Velká a Malá olšina. Do jihozápadní části území také zasahuje přírodní rezervace Hroznětínská louka a olšina.

ŠkolstvíEditovat

  • Mateřská škola a Základní škola Dobrnice

SklárnaEditovat

Nedaleko Chlumu byla provozována skelná huť Neu Chrámboř (Nový Chraňbože), která nahradila starší huť Alt Chrámboř. V roce 1782 je zde uváděn jako skelmistr Kopp. V letech 1788–1794 je zde pak skelmistr Josef Čapek. V roce 1794 si sklárnu najmul František Seewald, který měl před tím pronajatu huť v Beneticích. Seewald huť provozoval až do své smrti v roce 1806. Před tím ještě roku 1800 zřídil huť u Sokolovce na libickém panství. Obě huti po jeho smrti vedla krátce jeho manželka jako vdova a dědička (huť u Sokolovce do roku 1808 a huť Chraňbožskou do roku 1809).

V březnu 1831 koupil Josef Eisner von Eisenstein vrbické panství i s hutí chraňbožskou. Josef Eisner do té doby provozoval huť ve Slavětíně. Na huti měl sice vlastního skelmistra, ale přesto žádal sám v roce 1835 pro huť o Landesfabriksbefungnis, které mu bylo ještě téhož roku guberniem uděleno. Huti se zde dařilo. Zaměstnávala na 150 lidí s roční výrobou 1 225  000 skel v hodnotě 40 000 zlatých. Sklo, které se zde i zušlechťovalo, se dodávalo do Holandska, Hamburku a Ameriky. Po úmrtí Josefa Eisnera von Eisenstein zdědila panství i s hutí jeho dcera provdaná z Rittersteinů, za níž byla huť v roce 1871 zrušena.

PamětihodnostiEditovat

  • Kostel Všech svatých

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-21. 
  3. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2003-10-16 [cit. 2003-10-16]. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 554. 

Externí odkazyEditovat