Otevřít hlavní menu

Dmitrij Ivanovič Mendělejev (rusky Дмитрий Иванович Менделеев; 27. lednajul./ 8. února 1834greg. Tobolsk – 20. lednajul./ 2. února 1907greg. Petrohrad) byl ruský chemik a tvůrce původní periodické tabulky prvků.

Dmitrij Ivanovič Mendělejev
DIMendeleevCab.jpg
Narození 27. lednajul. / 8. února 1834greg.
Tobolsk
Úmrtí 20. lednajul. / 2. února 1907greg. (ve věku 72 let)
Petrohrad
Příčina úmrtí zápal plic
Místo pohřbení Literatorskie mostki
Alma mater Главный педагогический институт (1850–1855)
Petrohradská státní univerzita
Petrohradský státní technologický institut
Zaměstnavatelé Richelieu Lyceum (1855–1856)
Imperial St. Petersburg University (1857–1890)
St. Petersburg Practical Institute of Technology (1863–1872)
Petrohradská státní univerzita
Ocenění Демидовская премия (1862)
Davyho medaile (1882)
Faraday Lectureship Prize (1889)
Copleyho medaile (1905)
Řád sv. Vladimíra 1. třídy
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Feozva Nikitična Leščeva (1862–1882)
Anna Ivanova Popova (od 1882)
Děti Vladimir Mendeleev
Ljubov Blok
Vasily Mendeleev
Funkce senior professor (Richelieu Lyceum; 1855–1856)
Privatdozent (Petrohradská státní univerzita; 1857–1865)
Podpis Dmitrij Ivanovič Mendělejev – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VýznamEditovat

Stal se objevitelem periodického zákona prvků z roku 1869. Svou první tabulku prvků publikoval v časopise Ruské chemické společnosti v roce 1869, o rok později pak předložil tabulku přesnější, doplněnou o další prvky. Práce z roku 1870 měla název Přirozená soustava prvků a její použití k udání vlastností prvků dosud neobjevených.

K nejznámějším objevům předpovězených prvků patřil objev eka-aluminia (gallia), eka-boru (skandia) a zejména eka-silicia (germania), jehož vlastnostem věnoval nejvíce pozornosti. Gallium objevil v roce 1875 Lécoq de Boisbaudran spektrální analýzou ve sfaleritu, skandium roku 1879 Lars Frederik Nilson při studiu sloučenin prvků vzácných zemin a germanium roku 1886 Clemens Winkler při analýze nerostu argyroditu. Objev germania se stal triumfem objevu periodického zákona.

 
Portrét D. I. Mendělejeva od I. J. Repina

Geniálnost jím objeveného uspořádání chemických prvků, které je projevem pochopení přirozeného vztahu mezi prvky, potvrdilo studium rentgenových spekter a kvantová mechanika. Jen v původní formulaci periodického zákona došlo ke změně: výraz „atomová váha“ byl nahrazen výrazem atomové (nyní protonové) číslo. Podnětem k tomu byly výzkumy radioaktivity a rentgenových spekter, při nichž zjistil britský fyzik Henry Gwyn Jeffreys Moseley vztah mezi vlnočtem spektrální čáry K-série rentgenového spektra a pořadovým číslem prvku v periodické soustavě.

Publikoval na 400 prací (včetně prací z fyziky a metrologie), např. práce o původu ropy a o jejím průmyslovém zpracování, o roztocích, provedl také například předběžné výpočty ledoborce Jermak. Napsal vynikající učebnici Základy chemie.

OceněníEditovat

Jeho jménem je nazván rozlehlý impaktní kráter Mendělejev na odvrácené straně Měsíce[1], minerál mendelevit a 101. prvek mendelevium. Mezi další místa nesoucí jeho jméno patří stratovulkán, podmořský hřbet, planetka hlavního pásu (2769) Mendeleev, objevená N. S. Černychem v roce 1976.

Mendělejevovo jméno bylo v éře Sovětského svazu často užíváno; nesl jej Ruský chemicko-technologický institut v Moskvě, tatarské město Mendělejevsk, četná další sídla, obce a ulice, stejně jako moskevská stanice metra Mendělejevskaja. Ruská akademie věd uděluje na jeho počest zlatou medaili.

Přes svůj význam nebyl Mendělejev nikdy členem Ruské akademie věd, pokus o jeho zvolení členem v roce 1880 nebyl úspěšný. Příčinou byly nejspíš politické důvody.[2] Mendělejev byl čestným členem Imperátorské moskevské univerzity, členem Akademie umění a 90 zahraničních akademií věd. V roce 1892 se stal členem Royal Society a v roce 1882 získal Davyho medaili, v roce 1905 Copleyho medaili.

Za učebnici organické chemie získal v roce 1862 Děmidovovu cenu. Nejvyšší vědecké ocenění, Nobelovu cenu, na niž byl v roce 1906 nominován, nezískal. K jejímu udělení chyběl přitom hlas jednoho člena komise.[3] Z odtajněných starších záznamů z jednání výboru se ukazuje, že cenu nezískal pro nepřátelství se Švédem Svante Arrheniem.[4] V roce 1889 byl zvolen členem American Academy of Arts and Sciences.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Crater Mendeleev on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  2. Henry M. Leicester, Mendeleev and the Russian Academy of Sciences, J. Chem. Education, Band 25, 1948, 439
  3. Russland-Aktuell, aktuell.ru, (německy), 24. 02. 2017]
  4. http://jaroslavpetr.bigbloger.lidovky.cz/c/296191/Je-tragedie-nedostat-Nobelovu-cenu.html - Je tragédie nedostat Nobelovu cenu?

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat