Dlouhoveští z Dlouhé Vsi

šlechtický rod

Dlouhoveští z Dlouhé Vsi (často se používá podoba Dlauhoweský, někdy také z Dlouhévsi) jsou starý český šlechtický rod pocházející z Dlouhé Vsi u Sušice (Langensdorf).

Dlouhoveští z Dlouhé Vsi
Tituly svobodní páni, baroni
Rok založení 13. – 14. století

Historie roduEditovat

V Dlouhé Vsi byli předkové rodu zaznamenáni již na přelomu 13. – 14. století. V 15. století se rod rozdělil na Chanovské, Dlauhoweské a další. Z linie Chanovských z Dlouhé Vsi proslul zejména Jan Ignác (1638–1701), který si zvolil církevní dráhu a byl i významným barokním literátem. Větev Chanovských vymřela po meči Františkem Xaverem (1789–1877), válečným invalidou po těžkém zranění v bitvě u Aspern v roce 1809. Chanovský fideikomis potom přešel na linii Dlauhoweských.

Členové větve Dlauhoweských z Dlouhé Vsi byli původně majiteli menších statků v jihozápadních Čechách. Arnošt Dlauhoweský (1779–1855) byl v roce 1829 povýšen do stavu svobodných pánů a majetek po Chanovských zdědil jeho syn Bedřich (1811–1881). Příslušníci této rodové linie často volili vojenskou kariéru. Bedřichův syn Karel (1844–1907) měl hodnost generála a byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Otty, otce posledního rakouského císaře Karla I.

Jeho syn baron Karel Dlauhoweský (1876–1956), za sebe a svoje syny Jana Ignáce (1909–1996) a Karla (1901–1976, majitele statku a zámku v Němčicích u Volyně) podepsal v září 1939 Národnostní prohlášení české šlechty. Po roce 1948 byl rodině majetek zabaven, ale oba synové zůstali v Čechách a díky potomkům Jana Ignáce má rod pokračování.[1]

Rodová sídla a majetkyEditovat

ErbEditovat

V modrém poli je stříbrný kulatý válečný štít s hrotem uprostřed.

ReferenceEditovat

  1. DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Historická šlechta: Dlauhoweský z Dlouhé Vsi. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • MAŠEK, Petr. Modrá krev - Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN 978-80-204-2349-8. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Dlouhoveský z Dlouhévsi. Díl 7, str. 684

Související článkyEditovat