Divadlo Na Fidlovačce

divadlo v Praze

Divadlo Na Fidlovačce je divadelní scéna v Praze 4 - Nuslích v Nuselském údolí u toku Botiče proti Nuselskému pivovaru. Před divadlem se nachází park Na Fidlovačce a na jeho východní straně pak stejnojmenná ulice. V těchto místech se v 18.19. století konaly oblíbené slavnosti pražských ševců Fidlovačka. [1]

Divadlo Na Fidlovačce
Hlavní vchod divadla
Hlavní vchod divadla
Základní informace
Stát ČeskoČesko Česko
Místo Praha
Typ divadla profesionální divadlo
Zaměření činohra, muzikál, opereta, opera
Budova
Otevření 5. listopadu 1921
28. října 1998
Další informace
Souřadnice
Adresa

Divadlo Na Fidlovačce
Křesomyslova 625/4
Praha 4, Nusle
140 00  Praha 4


Oficiální web http://www.fidlovacka.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Do roku 1995Editovat

 
Projekt Tylova divadla v Nuslích a ředitel Stanislav Langr

Stavba budovy byla zahájena v roce 1921. Divadlo bylo slavnostně otevřeno pod názvem Tylovo divadlo v Nuslích dne 5. listopadu 1921 premiérou Tylovy hry Drahomíra. Původní záměr ředitele Stanislava Langera byl hrát v divadle především činohry českých klasiků. S touto koncepcí ale divadlo neuspělo a po finančním krachu a převzetí novým ředitelem Jiřím Sedláčkem byly od roku 1925 v repertoáru divadla především operety.[2]

V průběhu své existence několikrát změnilo název. V roce 1944 bylo přejmenováno na Divadlo pod Vyšehradem, po 2. světové válce se vrátilo k původnímu názvu. V letech 19631978, bylo v provozu jako Hudební divadlo v Nuslích a bylo sloučeno s Hudebním divadlem Karlín, jehož soubor hrál na obou scénách.[3]

Obnova divadla (Nadace Fidlovačka)Editovat

Divadelní budova chátrala až do roku 1995, kdy byla pro její obnovu založena Nadace Fidlovačka. S jejím přispěním bylo divadlo obnoveno – provoz byl slavnostně zahájen 28. října 1998 hrou Fidlovačka Josefa Kajetána Tyla. Před divadlem byla zbudována nová kašna s několika vodotrysky, která oživuje přilehlý nuselský park. Herci divadla nejsou ve stálém angažmá, ale uzavírají smlouvy na jednotlivá představení. Při obnovení divadla do Divadla Na Fidlovačce přešel téměř celý ročník tehdejších absolventů Pražské konzervatoře, z nichž doposud nejvíce prostoru dostali Zuzana Vejvodová a Ondřej Brousek.

Nejúspěšnější inscenací divadla byl po dlouhá léta americký muzikál Šumař na střeše, který zůstal na repertoáru bezmála sedmnáct let. Kvůli problémům s autorskými právy se však jeho derniéra odehrála ještě před dovršením čtyřsté reprízy v červnu 2015.

Komorní FidlovačkaEditovat

V bývalém kině Morava (za první republiky Světovid) v Boleslavově ulici v Nuslích nedaleko od náměstí Bratří Synků byla v roce 2006 zřízena druhá scéna divadla s názvem Komorní Fidlovačka. Dne 5. prosince 2018 podle informace divadla „dochází z vážných technických důvodů k dočasnému uzavření“[4] (v roce 2020 dosud neotevřeno).

Léta 2012–2016Editovat

Po odchodu Tomáše Töpfera do Divadla na Vinohradech v září 2012 se stala novou ředitelkou Eliška Balzerová. Stávajícího uměleckého šéfa, Juraje Deáka, který získal stejnou funkci ve vinohradském divadle, nahradil režisér Pavel Šimák. Ve stejné době došlo na této scéně k velkému odlivu známých hereckých osobností, které následovaly bývalé vedení na Vinohrady. Byli mezi nimi např. Ondřej Brousek, Otakar Brousek ml., Marek Holý, Lilian Malkina, Petr Rychlý, Václav Svoboda a Zuzana Vejvodová. V dalších letech divadlo ze stejného důvodu opustili Tereza Bebarová, Andrea Černá a Pavel Nečas.

Do divadla proto začala přicházet nastupující herecká generace. Na jevišti divadla se tak poprvé objevili Lukáš Rous, Aneta Krejčíková, Petr Batěk, Daniel Krejčík, Elizaveta Maximová, Marta Sovová a mnozí další.

Po sérii finančních problémů, které vedly mj. k zániku Nadace Fidlovačka, nebyl divadlu na jaře 2015 přidělen víceletý grant, jenž zásadně ovlivňuje existenci divadel. Proto ředitelka Eliška Balzerová oznámila, že hodlá svoji funkci k 1. lednu 2016 opustit.

Současné Divadlo Na FidlovačceEditovat

 
Divadlo Na Fidlovačce

Po odchodu Elišky Balzerové divadlo převzal nový majitel. Nové umělecké vedení naplnilo body koncepce, s níž do projektu vstupovalo: progresivní dramaturgie dokázala přivést do divadla mladé režiséry schopné aktuálních výkladů (Jakub Čermák, Adam Skala, Tomáš Svoboda, Lukáš Pečenka), divadlo si oblíbila řada kvalitních herců a tvůrců (Jitka Ježková, Aneta Krejčíková, Daniel Krejčík, Míra Nosek, Jiří Korn, Tomáš Měcháček), divadlo objevily nové skupiny diváků (zejména mladí diváci), nové inscenace sklidily úspěch i na poli divadelní kritiky (zejména Šakalí léta a Dánská dívka). Zároveň se ale podařilo naplnit krédo kvalitní umělecké práce pro většinového diváka a v tomto směru navázání na to nejlepší z tradice Fidlovačky.[zdroj?]

OceněníEditovat

V roce 1998 divadlo obdrželo cenu Thálie jako zvláštní cenu kolegia, jako první umělecký kolektiv oceněný cenou Thálie vůbec.

Herecký souborEditovat

Divadlo Na Fidlovačce nemá žádného herce ve stálém angažmá. Z toho vyplývá, že každý tvůrce uzavírá na každou inscenaci smlouvu o dílo. Soubor se postupně utvářel. Mezi stálé spolupracovníky po odchodu Tomáše Töpfera do Divadla na Vinohradech patří hlavně:

Tramvajová zastávkaEditovat

Od 1. ledna 2000 byla tramvajová zastávka před divadlem přejmenována z Divadlo v Nuslích na Divadlo Na Fidlovačce.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HRUBEŠ, Josef; HRUBEŠOVÁ, Eva. Pražské domy vyprávějí ... / 6.. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 252 s. ISBN 8020008233, ISBN 9788020008237. OCLC 163418542 S. 65-70. 
  2. JEDLIČKA, Jan. Jak vzniklo divadlo v Nuslích. Pražský illustrovaný zpravodaj [online]. 1941-07-10 [cit. 2020-09-14]. S. 8-9. Dostupné online. 
  3. HUČÍN, Ondřej. Česká divadelní encyklopedie: Divadlo Na Fidlovačce [online]. Kabinet pro studium divadla [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 
  4. Aktuality: Informace pro diváky [online]. Divadlo Na Fidlovačce, 2018-12-05 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • HUČÍN, Ondřej. Česká divadelní encyklopedie: Divadlo Na Fidlovačce [online]. Kabinet pro studium divadla [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat