Diskuse:Ruční obloukové svařování

Článek je dokonalý a nechci sám do něho zasahovat.Jen si myslím, že u bazické elektrody by mělo být uvedeno, že se používá na nejpevnější sváry- nebo na nejvíce namáhané sváry.Laikovi výraz plasticita moc neřekne.--Kajan112 15. 4. 2011, 19:34 (UTC)

a to je právě omyl, bazické elektrody jsou výborné právě pro své vlastnosti houževnatosti svarového kovu. houževnatost, plasticita je – nadsazeně řečeno – opak pevnosti, tvrdosti. vyšší pevnost dává svarům uhlík a další legury (např. chrom, vanad, molybden, a jako precipitáty - karbidy, nitridy a karbonitridy - i hliník, titan, niob, tantal atd.). "dolegovat na pevnost" však uměl i DeMeritens a Benardos s uhlíkovou elektrodou na konci 19. století, kdy dokázali zajistit pevnost, tvrdost ale bohužel i křehkost. ta křehkost (nedostatek plasticity) neboli přebytek uhlíku způsobuje při chladnutí svaru vznik zákalné martenzitické struktury, která má vysokou tvrdost, pevnost ale nízkou houževnatost, plasticitu. v takové struktuře se pak mohou objevit i tzv. trhliny za studena. při svařování o relativně vysokém obsahu uhlíku - resp CEV - se svařuje s co nejnižším teplem. a právě obal bazických elektrod (někdy se uvádí i pojem studené elektrody) obsahuje fluor, který snižuje teplotu oblouku a tím i vnesené teplo. takže závěr, dolegovat na pevnost není problém na rozdíl od houževnatosti, a proto bazické elektrody se používají pro dynamicky namáhané konstrukce, kde houževnatost je "téměř" primárním požadavkem. tato problematika je složitější ještě o požadavek dostatečné plasticity, která zabrání rozvoji trhliny v konstrukci a víceosé napjatosti (rovinné deformaci) plechů velkých tlouštěk (v desítkách mm). --aleš/ALu 15. 4. 2011, 20:21 (UTC).

Přijímám Vaše argumenty, přesvědčil jste mě.Zdravím. --Kajan112 16. 4. 2011, 18:20 (UTC)