Diskuse:Pero (psací potřeba)

Ve článku o Galileovi je zmínka - Vytvořil skicy mnoha dalších vynálezů, jako například kombinaci svíčky a zrcadla k odrážení světla po budovách, automatický sběrač rajčat, kapesní hřeben sloužící zároveň jako jídelní příbor a to, co nyní nazýváme kuličkovým perem. Nebylo by od věci to sem přidat --Genius920308 17:04, 18. 3. 2008 (UTC)

Užívání pera

 Za mého mládí (nar. 1928) se běžně užívala dřevěná násadka s vloženým tzv. drobným (ocelovým) namáčecím perem. To mělo uprostřed dírku a od ní ke hrotu bylo po délce rozpůleno. Drobných per

byl velký výběr. Při namočení ulpěla na vnitřní straně pera kapička inkoustu a při lehkém tahu pera díky dělené a pružící špici se na papíře objevila inkoustová stopa. Při prudším pohybu vznikaly kaňky. Psaní vyžadovalo lehké držení násadky, jejíž konec měl směřovat k pravému rameni.

 Ocelové pero mělo předchůdce v namáčecím peru, upraveném z pevného husího brka ostrým nožíkem, zvaným perořízek. Když už byly hroty brka tlakem psaní unavené, stačilo brko poněkud zkrátit a upravit nový hrot a podélné rozříznutí. Dělený hrot pera umožňoval změnou přítlaku používat stínové psací písmo. 
 Časem ke grafickým účelům byla vyvinuta i tzv. redis-pera, která měla hrot upravený do kulaté plošky až 3 mm velké, takže se mohlo docílit tak široké stopy (k psaní redis-perem se užívala černá či barevná tuš). Oba uvedené druhy psacích namáčecích per s násadkou se běžně užívaly asi do 50tých let 20.století na všech školách. 
 Pera kuličková - propisovací s náplní barvicí pasty, vznikla těsně před 2. sv. válkou a po válce se rychle rozšířila. Vypsaná kuličková pera se dávala do servisu znovu naplnit. V r. 1946 v Teplicích měl takový servis v Malé Krupské ulici za výlohou upoutávku "Čs. patent,zdokonalený v USA". Zároveň se objevila plnicí pístová inkoustová pera s iridiovými hroty, ale na školách byla dovolena snad kolem 50tých let a kuličková asi kolem let 70tých.
 Vložil wikipedista J. Knížek

Užívání pera-doplnění

Potvrzuji příspěvek p. Knížka.Doplňuji:Perko-nebo pérko-se říkalo ocelové, vyměnitelné špičce pera.Pérko s násadkou bylo pero.Postupně skončilo na přelomu let 50.tých a 60.tých minulého století.Psaní propiskou školy zpočátku opravdu potíraly a zakazovaly.Jestli to nebylo tím, že pocházela z USA, z imperialistické země? Zdůvodňovalo se to tím, že by prý pak žák neuměl psát normálním perem.Když jsem se o tom bavil s vrstevníky,vzpoměli si, že když přinesli domácí úkol napsaný propiskou, museli ho celý přepsat obyčejným perem. V článku je uvedeno, že se u nás ocelová perka vyráběla do roku 1921.To se mi nějak nezdá, neboť ocelová perka se dala v papírnictví běžně koupit-ve více druzích- až do zač. let 70.tých.Pak už se sháněla hůře.--Kajan112 9. 6. 2011, 10:37 (UTC)