Diskuse:Hmoždíř

Přesnost

HMOŽDÍŘ

Je jedno z nejstarších lidských zařízení pro drcení a rozmělňování tuhých látek na prach. Jeho používání je zdokladováno od doby kamenné. Vznikl z třecí misky (původně důlku v kameni). U třecí misky při drcení dochází často k vyskakování drceného materiálu ven. Zvýšením okolních stěn se tomuto jevu zabránilo a vznikl hmoždíř.

Hmoždíř sestává ze dvou částí. Z tělesa hmoždíře a z tlouku (tloučku) také nazývaného trdlo. Oproti třecí misce má hmoždíř větší účinnost, protože spojuje dva dezintegrační postupy. Drtí nárazem zaobleného rozšířeného konce tlouku na materiál a současně třecím účinkem mezi koncem tlouku a dnem hmoždíře.

Původně hmoždíře sloužily pro přípravu mouky, ale brzo se jich začalo používat i pro výrobu pigmentů, přípravu rud apod. Nejdéle se jejich používání udrželo v domácnostech na drcení koření a cukru, a v lékárnách na přípravu prachových složek léčiv. Proto je dodnes hmoždíř s tloučkem symbolem lékárníků.

Nezaměňovat s moždířem, což je palná zbraň.

MOŽDÍŘ

Moždíř je palná zbraň střílející horním obloukem (tedy balistickou křivkou ›45°, obdobně jako houfnice). Vyznačuje se krátkou a silnou hlavní. Střely nemají aerodynamickou stabilizaci. Buď nejsou stabilizovány vůbec u hladkých hlavní, nebo jsou stabilizovány rotací u drážkovaných hlavní. Výmetná náplň (obvykle střelný prach) není konstrukční součástí střely a není redukovaná. Díky krátké hlavni ale mají střely z moždíře menší úsťovou rychlost a oproti dělům, kanónům a houfnicím stejné ráže a také menší dostřel.

Obdobně vypadají bombardy, které také střílí horním obloukem. Ty však mají mnohem tenčí hlavně, protože používají redukované výmetné náplně. Mají úsťovou rychlost a jejich dostřel je také menší. Bombardy, moždíře a houfnice mají díky oddělené výmetné náplni i konstrukční mechanizmus umožňující řízený výstřel odpálením výmetné náplně. (Minomety mají většinou automatické, neřízené odpálení výmetné náplně.) Až na výjimky u malo kaliberních slavnostních moždířů pro střílení světlic, mají moždíře zákluz lafety nebo hlavně. (Minomety nemají zákluz.)

Díky palbě horním obloukem se minomety, moždíře, bombardy a houfnice používaly pro ničení zástavby, protože dokáží přestřelit objekty nacházející se v přímé ose palby.

Až do války Severu proti Jihu se jako střely do moždířů používaly koule, řetězové koule, duté koule a světlice. Později (zejména se zavedením drážkovaných hlavní) se přešlo na granáty. Ráže střel moždířů byla obvykle mnohem větší než děl, kanónů a houfnic. (Největší ráže ale mívaly bombardy, dokud se používaly. Se zavedením drážkovaných hlavní a zvýšením tlaků v komoře a v hlavni bombardy zanikly.)

Největší moždíře byly postaveny koncem I. Světové války a ojediněle v průběhu II. Světové války. Jeden z nejznámějších je německý Karl, ráže 600 mm, vážící 124 t, který střílel granáty o váze 2 200 kg. Byl použit při obléhání Brestu Litevského, Sevastopolu, Stalingradu, při rozdrcení Varšavského povstání a měl být použit na Paříž. Škodovy závody vyráběly během I. Světové války moždíře o ráži až 420 mm.

Tyto velké moždíře měly specielní podvozky a řada z nich byla instalována na železniční podvozky.

Poznámka: U hmoždíře je špatně uveden adekvátní název moždíř.

-- Tento nepodepsaný komentář přidal(a) uživatel(ka) 77.48.237.20 (diskuse) 13. 3. 2012, 11:44‎ (CE(S)T)

Definice

Nezdá se mi, že by to musela být jen kovová nádoba, může být i dřevěná (velký hmoždíř).--Kohelet (diskuse) 29. 6. 2013, 19:34 (UTC)