Dichroman amonný
Dichroman amonný je anorganická sloučenina se vzorcem (NH4)2Cr2O7. Podobně jako u jiných chromanů a dichromanů má zde chrom oxidační číslo +6. Jedná se o iontovou sůl složenou z chromanových aniontů a amonných kationtů.
| Dichroman amonný | |
|---|---|
 Vzorec | |
 Vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | Dichroman amonný |
| Anglický název | Ammonium dichromate |
| Německý název | Ammoniumdichromat |
| Sumární vzorec | (NH4)2Cr2O7 |
| Vzhled | oranžovo červená práškovitá nebo krystalická látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7789-09-5 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 232-143-1 |
| Indexové číslo | 024-003-00-1 |
| UN kód | 1439 |
| Číslo RTECS | HX7650000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 252,065 g/mol |
| Teplota rozkladu | ~170 °C |
| Hustota | 2,155 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | 17,87 g/100 g (0 °C) 36,37 g/100 g (20 °C) 58,70 g/100 g (40 °C) 85,67 g/100 g (60 °C) 117,60 g/100 g (80 °C) 155,50 g/100 g (100 °C) |
| Relativní permitivita εr | 8,28 |
| Měrná magnetická susceptibilita | 1,885×10−6 cm3g−1 |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 806,7 kJ/mol |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | 204 J/g |
| Bezpečnost | |
 GHS03  GHS05  GHS06  GHS07  GHS08  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H272 H350 H340 H360FD H330 H301 H372 H312 H314 H334 H317 H410 |
| R-věty | R2, R8, R21, R25, R26, R34, R42/43, R45, R46, R48/23, R50/53, R60, R61 |
| S-věty | S45, S53, S60, S61 |
| NFPA 704 |  1
2
1
OX
|
| Teplota vznícení | 190 °C |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dichroman amonný se někdy označuje jako „vesuvský oheň“, protože se používal k chemickému demonstračnímu pokusu zvanému „sopka na stole“.[2] Používá se v pyrotechnice a byl používán v raném období fotografie.
Vlastnosti editovat
Při pokojové teplotě a tlaku má dichroman amonný podobu oranžových kyselých krystalů rozpustných ve vodě a v ethanolu. Vzniká reakcí kyseliny chromové s vodným roztokem amoniaku a následnou krystalizací.[3]
Krystal (NH4)2Cr2O7 (C2/c, z=4) obsahuje jednoduchý typ amonného iontu na pozicích symetrie C1(2,3). Každé centrum NH +
4 je nerovnoměrně obklopeno osmi atomy kyslíku, přičemž vzdálenost N-O se pohybuje zhruba od 2,83 až po 3,17 Å typických pro vodíkové vazby.[4]
Použití editovat
Dichroman amonný se používá v pyrotechnice, v litografii (též v počátcích fotografie), jako zdroj čistého dusíku v laboratoři a jako katalyzátor.[5] Využívá se i jako mořidlo pro barvicí pigmenty, při výrobě alizarinu, chromového kamence (síranu draselno-chromitého), při činění koží a čištění olejů.[3]
Fotocitlivé vrstvy obsahující PVA, dichroman amonný a luminofor se rotačně nanášejí ve vodné suspenzi na povrch při výrobě fosforového rastru televizních obrazovek a jiných zařízení. Dichroman amonný působí jako fotoaktivní místo.[6]
Bezpečnost editovat
Dichroman amonný je, podobně jako jiné sloučeniny s šestimocným chromem, vysoce toxický a karcinogenní.[7] Též silně dráždí.
Incidenty editovat
V uzavřené nádobě může dichroman amonný při zahřátí vybuchnout, protože se za vyšší teploty rozkládá za vzniku plynného dusíku a vody.[8] Devatenáctého ledna 1986 oznámil The New York Times, že dva pracovníci zemřeli a dalších 14 bylo zraněno při výbuchu 2000 liber (asi 900 kg) dichromanu amonného během sušení v závodě Diamond Shamrock Chemicals (Ashtabula, Ohio).[9]
- (NH4)2Cr2O7 → Cr2O3 + N2 + 4 H2O
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ammonium dichromate na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Ammonium dichromate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ammonium Dichromate Volcano [online]. J. Chem. Ed.. Dostupné online.
- ↑ a b Richard J. Lewis Hawley's Condensed Chemical Dictionary. Wiley & Sons, Inc: New York, 2007 ISBN 978-0-471-76865-4
- ↑ Keresztury, G and Knop, O. Infrared spectra of the ammonium ion in crystals. Part XII. Low-temperature transitions in ammonium dichromate, (NH4)2Cr2O7. Can. J. Chem.. 1982, s. 1972–1976.
- ↑ Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0-07-049439-8
- ↑ Havard, J.M., Shim, S.Y., and Fréchet, J.M. Design of Photoresists with Reduced Environmental Impact. 1. Water-Soluble Resists Based on Photo-Cross-Linking of Poly(vinyl alcohol). Chem. Mater.. 1999, s. 719–725. DOI 10.1021/cm980603y.
- ↑ Volkovich, V.A. and Griffiths, T.R. Catalytic Oxidation of Ammonia: A Sparkling Experiment. J. Chem. Ed.. 2000, s. 177. Dostupné online. DOI 10.1021/ed077p177.
- ↑ Young, A.J. CLIP, Chemical Laboratory Information Profile: Ammonium Dichromate. J. Chem. Educ.. 2005, s. 1617. Dostupné online. DOI 10.1021/ed082p1617.
- ↑ Diamond, S. The New York Times, 1986, p 22.
Literatura editovat
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu dichroman amonný na Wikimedia Commons
