Otevřít hlavní menu

Německá lidová strana, též němečtí lidovci[1] (německy Deutsche Volkspartei), byla nacionálně orientovaná politická strana, působící od 90. let 19. století mezi německou populací Rakouska-Uherska, včetně českých zemí.

Historie a programEditovat

Vznikla roku 1895 z dřívější Německé nacionální strany. Navazovala na německé národní hnutí a na takzvaný Linecký program z roku 1882 (programový manifest německo-nacionálního hnutí přijatý pod heslem „Ani liberální, ani klerikální, ale nacionální“). Měla blízko k protikatolickému hnutí Los von Rom.[2] Snažila se oslovit národnostně radikálnější a sociálně reformní vrstvy německého obyvatelstva.[3]

Německá lidová strana se výrazně angažovala v bouřlivých německých demonstracích v roce 1897 proti tzv. Badeniho jazykovým nařízením. Silné pozice si získala v českých zemích. Mezi její hlavní postavy patřil v českých zemích Ernst Bareuther, Karl Schücker, Franz Kindermann nebo moravský Karl Chiari. Na konci 19. století do jejích řad patřil i vídeňský radikál Georg von Schönerer, který se ale po roce 1900 odtrhl a se svými stoupenci ustavil tzv. Všeněmecké sjednocení jako ještě militantněji nacionalistický subjekt.[2] Dalšími výraznými představiteli strany byl Heinrich Prade (počátkem 20. století ministr předlitavské vlády), v Korutanech to byl Josef Wolfgang Dobernig, ve Štýrsku Julius Derschatta von Standhalt.

Po vzniku Československa na dědictví Německé lidové strany navázala Německá nacionální strana.[4]

Volební výsledkyEditovat

Ve volbách do Říšské rady roku 1897 se stala s 39 poslanci pátým nejpočetnějším klubem na Říšské radě.[5] Ve volbách do Říšské rady roku 1901 získala 48 mandátů a byla již třetím nejpočetnějším klubem.[6] Po volbách do Říšské rady roku 1907 (konaných podle nového volebního systému) docílila 25 poslaneckých křesel z celkových více než 230 získaných německými stranami.[7] Později se roztříštěné německé nacionální formace spojily a na Říšské radě utvořily Deutscher Nationalverband (Německý národní svaz).[8]

Trvale silné pozice obsazovala na Českém zemském sněmu. zemské volby v Čechách roku 1895 jí přinesly 11 mandátů (dominantní německá pokroková strana jich měla 55).[9] Zemské volby v Čechách roku 1901 pak znamenaly jistý ústup, když získala sice 14 mandátů, ale zaostala za pokrokovou stranou i za všeněmci.[10] V zemských volbách v Čechách roku 1908 obdržela jen 8 křesel a předehnali ji i němečtí agrárníci.[11]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Národní politika, 17. 4. 1902, s. 1:„Křesťansko-sociální sdružení na říšské radě, proti němuž němečtí lidovci útočí...
  2. a b ŠEBEK, Jaroslav. Německé politické strany v českých zemích, Německé nacionální hnutí. In: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004. 1. díl. Období 1861-1938. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 473-475. (česky) 
  3. URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 457. (česky) 
  4. ŠEBEK, Jaroslav. Politické strany německé menšiny, Německá nacionální strana. In: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004. 1. díl. Období 1861-1938. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 872. (česky) 
  5. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 324. (česky) 
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 327-328. (česky) 
  7. Politické zprávy domácí. Národní listy. Červen 1907, roč. 47, čís. 151, s. 1-2. Dostupné online. 
  8. ŠEBEK, Jaroslav. Německé politické strany v českých zemích, Německé nacionální hnutí. In: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004. 1. díl. Období 1861-1938. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 474. (česky) 
  9. NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. (česky) 
  10. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  11. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 331. (česky) 

Související článkyEditovat