Otevřít hlavní menu

Derviš Tafro (1889 Foča, Bosna a Hercegovina9. února 1981 Sarajevo, Socialistická federativní republika Jugoslávie) byl bosenskohercegovský pedagog bosňáckého původu.

Derviš Tafro
Narození 1889
Foča
Úmrtí 9. února 1981 (ve věku 91–92 let)
Sarajevo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

V rodném městě navštěvoval základní školu, vyšší gymnázium absolvoval v Sarajevu (maturoval 1911). Vysokoškolské studium historie a geografie dokončil roku 1917 na Filozofické fakultě Vídeňské univerzity. V rakouské metropoli se angažoval v muslimské akademickém spolku Zvijezda (Hvězda), který mezi bosenskohercegovskými muslimy propagoval srbskou nacionální myšlenku. Současně aktivně působil v muslimském podpůrném spolku Gajret (Úsilí), který taktéž inklinoval k srbskému prostředí.

Mezi lety 1918 a 1924 vyučoval v reálném gymnáziu v Sarajevu a gymnáziu v Banja Luce. Ve školním roce 1924/1925 působil ve Velké medrese ve Skopji a současně byl prefektem jejího internátu. Pozé získal místo profesora a prefekta internátu v Šarí‘atském gymnáziu v Sarajevu, v němž setrval až do roku 1934, kdy se stal ředitelem gymnázia v Bosenské Gradišce. Krátce před rokem 1941, kdy Jugoslávii napadlo nacistické Německo a země se rozpadla, byl vedoucím školského odboru bánské správy Vrbaské bánoviny v Banja Luce. Nově ustavenému ustašovskému režimu Nezávislého státu Chorvatsko se znelíbila jeho prosrbská orientace a ze státní služby byl propuštěn. Do roku 1944 žil v ústraní v Konjici, nato se vrátil do Banja Luky, kde se aktivně zapojil do partyzánského hnutí a činnosti jeho Zemské antifašistické rady národního osvobození Bosny a Hercegoviny.

Mezi lety 1945 a 1949 vedl odbor středoškolského vzdělávání ministerstva školství Bosny a Hercegoviny. Roku 1949 se stal ředitelem památkové ústavu v Sarajevu (Zemaljski zavod za zaštitu spomenika kulture i prirodnih rijetkosti), založeného roku 1947. Na tomto postu setrval až do roku 1952, kdy byl pezionován. Další dva roky byl externím spolupracovníkem ústavu. Coby penzista deset let vedl Gazi Husrev-begovu knihovnu v Sarajevu.

Tafro mezi lety od roku 1946 vedl muslimský kulturní a podpůrný spolek Preporod (Obrození), který byl komunistickou vládou definitivně rozpuštěn roku 1949. Po válce byl jako exponen režimu dosazován na různé posty v Islámském společenství v Bosně a Hercegovině, ač sám nebyl praktikující věřící.[1][2] O jeho neoblibenosti mezi muslimy svědčí fakt, že jeho smrt nebyla zmíněna v žádných dobových islámských tiskovinách.

ReferenceEditovat

  1. BEŠLAGIĆ, Šefik. In memoriam Derviš Tafro (1889–1981). Naše starine. Čís. 14–15, s. 295-296. 
  2. NAMETAK, Alija. Sarajevski nekrologij. Sarajevo: [s.n.], 2004. S. 281.