Dalmatština

Dalmatština[1] nebo dalmátština[2] je východorománský jazyk, jímž mluvilo romanizované obyvatelstvo části západního Balkánu, zejména v dnešních městech Zadar (dalmatsky Jadera), Trogir (Tragur), Split (Spalatro), Dubrovnik (Raugia) a Kotor (Cattaro) a na blízkých ostrovech Krk (Vikla), Cres (Crepsa) a Rab (Arba). V rámci východorománských jazyků byla dalmatština bližší italštině než rumunštině. V této oblasti sídlili kromě dalmatsky hovořícího obyvatelstva také dalmatští Italové a Slované, jejichž jazyk (chorvatština) dalmatštinu postupně vytlačoval. Např. v Dubrovniku k tomu došlo v 16. století. Posledním, kdo tento jazyk ještě ovládal, byl rodák z ostrova Krk Tuone Udaina († 10. 6. 1898[3]), jemuž se podle jeho povolání přezdívalo „Barbur“ (dalmatsky „holič“). Na rozdíl od istrorumunštiny a meglenorumunštiny se dalmatština výrazně nemísila s jazykem slovanských sousedů, v důsledku styků s Italy v Dalmácii i na Apeninském poloostrově vstřebávala spíš vlivy italské. Nejsevernější, fiumské nářečí, kterým se na pobřeží západního Balkánu mluvilo, nepočítáme k dalmatštině, ale k benátským nářečím.

Dalmatština (Langa Dalmata)
Rozšířenípobřežní oblasti dnešního Chorvatska a Černé Hory
Počet mluvčíchmrtvý jazyk
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2roa (B)
roa (T)
ISO 639-3dlm
EthnologueDLM
Wikipedie
testovací verze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PříkladyEditovat

ČíslovkyEditovat

Dalmatsky Česky
join jeden
doi dva
tra tři
kuatro čtyři
cenk pět
si šest
siapto sedm
uapto osm
nu devět
dik deset

Vzorový textEditovat

Otče náš (modlitba Páně):

Tuota nuester, che te sante intel sil,
sait santificuot el naun to.
Vigna el raigno to.
Sait fuot la voluntuot toa,
coisa in sil, coisa in tiara.
Duote costa dai el pun nuester cotidiun.
E remetiaj le nuestre debete,
Coisa nojiltri remetiaime a i nuestri debetuar.
E naun ne menur in tentatiaun,
miu deleberiajne dal mal. Amen!

ReferenceEditovat

  1. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : Přehled a slovníky. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-0154-0. S. 65, 308. 
  2. NASCS, s. 873
  3. František Čermák: Jazyk a jazykověda, s. 308

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Bartoli, Matteo Giulio, Das Dalmatische (2 svazky), Kaiserliche Akademie der Wissenschaften, Vídeň 1906
  • Bartoli, Matteo Giulio. Il Dalmatico, Istituto della Enciclopedia Italiana, Itálie 2000 (překlad německého vydání)
  • Fisher, John. Lexical Affiliations of Vegliote, Rutherford, Fairleigh Dickinson University Press 1975, ISBN 0-8386-7796-7
  • Hadlich, Roger L. The phonological history of Vegliote, Chapel Hill, University of North Carolina Press 1965
  • Price, Glanville. Encyclopedia of the Languages of Europe. ISBN 0-631-22039-9; Blackwell Publishers, Oxford 2000