Dagmar Andrtová-Voňková

česká kytaristka a zpěvačka

Dagmar Andrtová-Voňková (* 13. května 1948 Hradec Králové) je česká kytaristka, skladatelka a zpěvačka.

Dagmar Andrtová-Voňková
V kavárně Evžen v Opavě
V kavárně Evžen v Opavě
Základní informace
Rodné jménoReschová
Narození13. května 1948 (76 let)
Hradec Králové
PůvodČeskoČesko Česko
Žánryfolk
Povolánízpěvačka-skladatelka
Nástrojekytara
Aktivní roky1971 — současnost
VydavateléIndies Happy Trails, Bonton, Supraphon, Panton
Členem skupinyŠafrán
OceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2010)
účastník odboje a odporu proti komunismu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodným jménem Reschová[1]. Po gymnáziu studovala dva roky pedagogickou fakultu, poté vystřídala řadu příležitostných zaměstnání (referentka, správcová, servírka, pokladní v divadle, modelka[1]), zároveň s tím se věnovala hudbě. Její oficiální hudební kariéra začala v roce 1971, kdy se objevila v soutěži Mladého světa. Později se stala členkou sdružení Šafrán.

Její význam spočívá především ve skvělé technice kytarové hry plné experimentů, které nikdo před ní nezkoušel. Hraje s jedním nebo i dvěma smyčci, pravou rukou hraje na hmatníku, škrábe po strunách nehty apod.

V první půlce 90. let 20. století nahrála hudbu pro představení Rok na vsi bratří Mrštíků, které v Národním divadle uvedl Miroslav Krobot. Hudbu Andrtové-Voňkové doplňuje zpěv lidového sboru moravské vesnice.

Na konci roku 2010 vydalo nakladatelství Galén knihu Listí, která obsahuje písňové texty, básně a kresby Dagmar Andrtové-Voňkové.

Diskografie

editovat

Dagmar Andrtová-Voňková také hostovala jako zpěvačka kupř. na albech písničkářů Jana Buriana (Dívčí válka) a Jiřího Smrže (Dědičná krev). Její zpěv a kytara je slyšet i na debutovém albu Jablkoně Devátá vlna (1988).

Ocenění

editovat

22. února 2017 jí byla udělena mezinárodní hudební cena Tais Awards za Dlouhodobý přínos pro českou a slovenskou hudbu. [2] V roce 2010 jí byla udělena Cena Václava Bendy.[3] V roce 2010 získala osvědčení účastnice 3. odboje od Ministerstva vnitra ČR.[4]

Reference

editovat
  1. a b Jan Plachetka:Dokud se zpívá, ISBN 80-7088-028-7
  2. Archivovaná kopie. www.taisawards.com [online]. [cit. 2017-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-11. 
  3. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2010 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2010 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 
  4. Oddělení vydávání osvědčení a správních agend. www.3odboj.army.cz [online]. [cit. 2021-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-29. 

Externí odkazy

editovat