Otevřít hlavní menu

Douglas DC-6 je americký čtyřmotorový pístový dopravní letoun, který v letech 1946-58 vyráběla společnost Douglas Aircraft. Jeho vývoj začal za druhé světové války a původně se z něj měl stát vojenský transportní letoun, ale po válce byl přepracován na dopravní. Od roku 1952 ho používala Pan Am na přelety z Evropy do Ameriky.

DC-6
Douglas DC-6B společnosti Western Airlines
Douglas DC-6B společnosti Western Airlines
Určení dopravní letoun
Výrobce Douglas Aircraft
První let 15. února 1946
Zařazeno březen 1947
Charakter 49 stále provozu
Uživatel USAF
United States Navy Sabena
Výroba 1946–1958
Vyrobeno kusů 704 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Vznik a vývojEditovat

V letech 1942 a 1944 začaly ve firmě Douglas plánovat poválečnou výrobu civilních letadel. Silnou konkurencí jim byly rychlé a přetlakovou kabinou vybaveny stroje Lockheed Constellation, které byly dosud vyráběny v omezeném počtu pro vojenské letectvo. Douglas se také rozhodl zkonstruovat dopravní letadlo s přetlakovou kabinou s ještě větší kapacitou. Největší motivací vývoje byl zájem společnosti United Air Lines, která v září 1944 objednala 20 strojů, přestože neviděla víc než hlavní výkresy.

 
DC 6 v doprovodu F4U Corsair

Douglas se plně věnoval konstrukci a stavbě nového stroje až v době kdy se snížil nápor na válečnou výrobu. Zpočátku vyvíjel svůj DC-6 pod vojenským označením XC-112A. Konstrukce mohla pokračovat rychlým tempem, protože celý nosný systém byl po mírném zesílení převzat z letadla C-54 Skymaster. Byl postaven nový trup s delší a prostornější přetlakovou kabinou a také přetlakovým kokpitem pro posádku.

Základní počet cestujících na dlouhých trasách byl 52, na kratších mohl nést až 68 osob. Motory byly osmnáctiválcové Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp CA-15, s výkonem 1 543 kW, které poháněly vrtule Hamilton Standard s praporovou a reverzní polohou pro zkrácení přistání. Významnou novinkou byly účinné dvouštěrbinové vztlakové klapky na křídle.

PoužitíEditovat

Zprávy o DC-6

První stroj DC-6 vzlétl ještě s vojenským označením XC-112A (výr. č. 36326, sér. č. 45-0873) dne 15. února 1946 a od července 1946 začaly dodávky civilním zákazníkům. Dodáno bylo celkem 175 ks a jako první je nasadily United Air Lines v dubnu 1947. DC-6 byly rovnocennými soupeři letadel L-049 Constellation, a jejich příchod na americké kontinentální a transatlantické trasy vyvolal prudký konkurenční boj mezi výrobci letadel a jejich uživateli.

Lockheed Constellation letěl mezi New Yorkem a Los Angeles 11 hodin s jedním mezipřistáním a DC-6 měl stejné parametry. U obou strojů však nastala krize; DC-6 dostal zákaz létání od listopadu 1947 do března 1948 po sérii nehod, při nichž zahynulo 143 lidí. Po odstranění závad byla ale doprava obnovena, ale Lockheed mezitím vyráběl vylepšené modely L-649 a L-749. Posledním vyrobeným DC-6 (výr. č. 43152/161, imatrikulace I-LIKE) byl dodán Linee Aeree Italiane 28. května 1952. Firma Douglas odpověděla novými modifikacemi DC-6, kterými byly DC-6A Liftmaster, určený pro nákladní dopravu s trupem bez oken delším o 1,5 m. Kabina o objemu 141,5 m³ s jeřábem a navijákem mohla odvézt až 13 tun nákladu. První stroj (výr. č. 43296/200) vzlétl 29. září 1949.

 
Vojenská verze Douglas C-118A Liftmaster, USAF

Nejprve jej v dubnu 1951 nasadila společnost Slick Airways a později následovaly další společnosti. Největší úspěch však přinesla firmě Douglas verze DC-6B zalétaná 2. února 1951 (výr. č. 43257/174, N37547), která je považována za nejekonomičtější z amerických dopravních letadel s pístovými motory. V roce 1958 tvořily provozní náklady DC-6B jen 0,83 centu na cestujícího a kilometr, zatímco Constallation vykazoval náklady 1,08 centu a modernější pístové typy měly ještě vyšší provozní náklady.

DC-6B měl velmi úsporné motory R-2800 CB-17 s výkonem 1 837 kW, které používaly palivo s oktanovým číslem 115 až 130, s dobou mezi jednotlivými revizemi až 3 000 hodin. Trup byl protáhlý na 32,2 m. Byl v něm vytvořen prostor pro 54 osob při letech nad Atlantikem, 64 u kontinentálních letů a od roku 1952 pro 82 cestujících v turistické třídě u letů přes Atlantik. Maximální počet cestujících byl 92.

United Air Lines zavedly své první DC-6B v dubnu 1951 a pak už rychle následovaly další letecké společnosti, například SAS, Alitalia a Canadian Pacific Air Lines. Douglas je vyráběl až do listopadu 1958 po dodání dvou kusů letecké společnosti JAT (YU-AFA a YU-AFB) a celkem bylo postaveno 286 ks. Dalších 77 ks bylo ve verzi DC-6A z nichž byla většina přestavěna na DC-6C pro smíšenou přepravu osob a nákladu.

VariantyEditovat

 
DC-6 v Denveru, září 1966
  • XC-112
  • DC-6
  • DC-6A
  • DC-6B
  • DC-6C
  • VC-118
  • C-118A
  • VC-118A
  • C-118B
  • VC-118B
  • R6D-1
  • R6D-1Z

Civilní uživateléEditovat

 
DC-6B (45563/1034, N996DM ex YU-AFA) organizace The Flying Bulls
 
DC-6 za letu
  Brazílie
  Řecko
  Namibie
  • Namibia Commercial Aviation NCA
  Holandsko
  Nový Zéland
  Spojené království
  USA

Specifikace (DC-6B)Editovat

Zdroj:Airliners.net[1]

Technické údajeEditovat

  • Osádka: 3 (kapitán, druhý pilot, inženýr)
  • Kapacita: 54-102 cestujících
  • Rozpětí: 35,81 m
  • Délka: 32,18 m
  • Výška: 8,66 m
  • Nosná plocha: 135,9 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 25 110 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 48 500 kg
  • Pohonná jednotka:hvězdicový motor Pratt & Whitney R-2800-CB-17 o každý 2 500 hp (1 700 kW) se vstřikováním vody
  • Vrtule: Hamilton Standard 43E60 "Hydromatic"

VýkonyEditovat

  • Cestovní rychlost: 507 km/h
  • Dostup: 7 600 m
  • Stoupavost: 5,44 m/s
  • Dolet: 4 800 km

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Douglas DC-6 na slovenské Wikipedii.

  1. "The Douglas DC-6." airliners.net. Retrieved: March 20, 2006.

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat