Džochar Dudajev

Džochar Musajevič Dudajev (15. února 1944 Jalchoroj, Čečensko21. dubna 1996 Gechi-Ču, Čečensko) byl čečenský politik, první prezident Čečenské republiky Ičkerie.

Džochar Dudajev
Djokhar Doudaïev.jpg
1. prezident separatistické
Čečenské republiky Ičkerie
Ve funkci:
9. listopadu 1991 – 21. dubna 1996
ViceprezidentZelimchan Jandarbijev
NástupceZelimchan Jandarbijev
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSSS (1968)
NCChP (1990)
Vojenská služba
SlužbaSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Flag of Chechen Republic of Ichkeria.svg Čečenská republika Ičkerie
SložkaSovětské letectvo
Ozbrojené síly Ičkerie
Doba služby1962-1991
1991-1996
HodnostGenerálmajor
Velel326. těžká bombardovací divize (1987-1990)
Všechna vojska (nejvyšší velitel, 1991-1996)
Bitvy/válkySovětská válka v Afghánistánu
První čečenská válka

Narození15. únor 1944
Jalchoroj
Úmrtí21. duben 1996
(ve věku 52 let)
Gechi-Ču
Národnostčečenská
ChoťAlla Dudaeva
Děti3
PříbuzníSalman Radujev, zeť
Alma materGagarinova vojenská letecká akademie
Profesevojenský pilot
NáboženstvíIslám
OceněníŘád rudého praporu
Řád rudé hvězdy
PodpisDžochar Dudajev, podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

DětstvíEditovat

Dětství prožil v Kazachstánu, kam byla jeho rodina vystěhována z Čečensko-Ingušské autonomní sovětské socialistické republiky, v rámci násilného vystěhování kavkazských etnik nařízeného Josifem Stalinem po druhé světové válce. Jeho rodina se do Čečny vrátila v jeho třinácti letech, roku 1957.

Vojenská kariéraEditovat

V roce 1966 absolvoval vojenskou pilotní školu a roku 1974 prestižní Gagarinovu leteckou akademii. Roku 1968 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Nakonec se stal generálmajorem letectva, prvním sovětským generálem čečenské národnosti v historii. Zúčastnil se mimo jiné války v Afghánistánu, jeho zásahy proti muslimským bojovníkům mu jeho oponenti často později připomínali, když se sám přihlásil k islámu. V roce 1987 se stal velitelem letecké základny v estonském Tartu, svým vlažným přístupem k rostoucímu estonskému nacionalismu významně přispěl k procesu odchodu Estonska z SSSR. Ze sovětské armády odešel roku 1990 a vrátil se do Čečenska.

Separatistickým prezidentemEditovat

Vstoupil do místní politiky a byl zvolen předsedou Všenárodního kongresu čečenského lidu, opoziční politické strany, která začala požadovat samostatnost Čečenska. Roku 1991 se začal Sovětský svaz rozpadat. Dudajevova strana se pokusila využít situace, vytvořila ozbrojenou skupinu, a ta pod Dudajevovým velením 6. září 1991 zaútočila na sídlo nejvyššího sovětu Čečensko-Ingušské autonomní sovětské socialistické republiky, který v té době řídil komunistický politik Dodu Zavgajev. Dudajev sovět rozehnal a převzal moc v zemi. Vyhlásil nový stát: Čečenskou republiku Ičkerie a v referendu z října 1991, hodnoceném často jako sporné, se nechal potvrdit jako prezident tohoto nově vzniklého státního útvaru. Nový stát uznala ovšem jen Gruzie, ostatní země respektovaly postoj Ruska, které Čečensko dál považovalo za své území. Roku 1992 se stát rozdělil (oddělilo se Ingušsko), roku 1993 Dudajev vyhlásil plnou státní nezávislost, začal tisknout vlastní měnu, zakázal výuku ruštiny na školách a čečenština přešla z azbuky na latinku. Zemí začaly zmítat obrovské ekonomické problémy a kriminalita, což vedlo opozici k pokusu Dudajeva sesadit vypsáním referenda. Ten reagoval rozpuštěním parlamentu.

První čečenská válkaEditovat

Rusko se pokusilo využít vnitřního rozvratu a 1. prosince 1994 zahájilo leteckým bombardováním Grozného útok, čímž začala první čečenská válka. 11. prosince ruská vojska vstoupila do Čečny. Dudajev se stáhl z Grozného, pokračoval však v bojích i v roce 1995, jeho základnou bylo především město Vedeno. Roku 1996 však již čečenský odpor představoval spíše partyzánskou válku, zejména poté, co v dubnu 1996 byl ruskou raketou zabit i sám Dudajev.

PříbuzenstvoEditovat

Dudajevova dcera se provdala za čečenského polního velitele Salmana Radujeva.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kavkazský tygr zemřel ve vězení. iDNES.cz [online]. 2002-12-15. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat