Wikipedie

Důl Jeremenko

důl v Ostravě

Důl Jeremenko byl černouhelným dolem ve Vítkovicích založený nájemní společností Vítkovické kamenouhelné doly (VKD). Po ukončení těžby uhlí je zachován areál dolu s větrní jámou a Jeremenko 3 vybavenou čerpadly důlní vody a vtažnou jámou Jeremenko 1. Od roku 1997 důl zabezpečuje čerpání důlní vody.[1] Důl Jeremenko je kulturní památka České republiky.[2]

Důl Jeremenko
Těžní věž Dolu Jeremenko v roce 2010
Těžní věž Dolu Jeremenko v roce 2010
Základní údaje
Jiné názvyNeuschacht (Nová jáma), Louis
Typ dílahlubinný důl
Rozloha290 ha
Maximální hloubka1062 m
Těžbačerné uhlí
Poloha
StátČeskoČesko Česko
KrajMoravskoslezský
ObecVítkovice
RevírOstravsko-karvinský revír
Souřadnice49°48′22,13″ s. š., 18°16′21,04″ v. d.
Map
Provozní údaje
Období těžby1896–1992
Kód památky106685 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Důl Maršál Jeremenko byl založen nájemní společností Vítkovické kamenouhelné doly v jižní části Vítkovic jihozápadně od dnešní křižovatky ulic Místecká a Rudná v roce 1891 jako Nová jáma (Neuschacht). V roce 1895 po skončení nájmu a začlenění do společnosti Vítkovického horního a hutního těžířstva (VHHT), byl změněn název dolu na Louis (Louisschacht) podle křestního jména hlavního vlastníka VHHT Louise Rothschilda (1882–1955)[p. 1][1][3][4] 1. ledna 1942 byl název změněn na Důl Steinböck (Zeche Steinböck) a začleněn do nacistického koncernu Hermann Göring Werke, nadále byl ve vlastnictví VHHT. Po skončení druhé světové války se vrátil k původnímu názvu Louis. 1. ledna 1946 znárodněný důl byl začleněn do národního podniku Ostravsko-karvinské doly, Ostrava jako důlní závod. Dne 8. prosince 1946 obdržel název Důl Generál Jeremenko a tento název byl upraven v 30. dubna 1970 na Důl Maršál Jeremenko.[5][6] Od 1. ledna 1958 byl organizačně spojen s Dolem Hlubina jako závod č. 2 pod společným názvem Důl Hlubina. V roce 1979 byla k důlnímu poli Jeremenko připojena spodní část dobývacího prostoru Dolu Alexander. 1. července 1987 byl Důl Hlubina (včetně dolu Maršál Jeremenko) organizačně začleněn do podniku Důl Ostrava s.p.[7]

Výstavba dolu editovat

Na základě znalostí při těžbě uhelných slojí na jámách Antonín, Šalomoun, Karolína a Hlubina bylo prokázáno, že vývoj slojí pokračuje z Moravské Ostravy dále k jihu směrem k Vítkovicím. Výstavba areálu byla ovlivněna blízkosti tzv. Nových Vítkovic – objekty jsou také stavěny z režného zdiva. Prostorově jsou jednotlivé budovy koncipovány kolem ústředního nádvoří s jámovou budovou a vzpěrovou těžní věží uprostřed.[8] V roce 1891 byla jako první založena jáma větrní, její hloubení bylo zakončeno v roce 1896 po dosažení hloubky 312,5 m. Jako druhá byla v roce 1892 založena jáma těžní, její hloubení bylo zakončeno v roce 1896 v hloubce 386 m.[9] Na prokázané nálezy uhlí při hloubení jam byly propůjčeny první důlní míry 30. června 1895. Od 1. ledna 1914 do 28. června 1919 byla prohlubována těžní jáma do hloubky 699,6 m. V roce 1920 a 1929 probíhala rekonstrukce dolu Louis. Jámy byly prohloubeny do konečné hloubky – těžní jáma do 819 m, větrní jáma č. 2 do 590,4 m včetně jámových tůní. V roce 1943 bylo zahájeno hloubení třetí jámy kruhového průměru. Do června 1944 bylo dosaženo hloubky 133 m. Konečné hloubky 1062 m bylo dosaženo v roce 1966. Nad jámou byla postavena těžní věž tzv. kladivového typu se strojovnou v hlavě věže.

Současný stav editovat

V rámci útlumu těžby uhlí byla na Dole Maršál Jeremenko těžba ukončena 1. ledna 1993. V roce 1996 zasypána výdušná jáma č. 2. Od 1. ledna 2002 přebírá útlumovou část OKR státní podnik DIAMO jeho odštěpný závod Odra, který sídlí v objektech dolu Jeremenko. Středisko Důl o. z. Odra spravuje důlní část areálu – čerpání důlních vod z ostravské dílčí pánve (ODP) a dálkově z petřvaldské dílčí pánve (PDP) na jámě Žofii v Orlové.[10]

Důl Jeremenko byl zapsán do státního seznamu kulturních památek před rokem 1988. V roce 1993 byla zrušena památková ochrana konírny a v roce 2001 byla prohlášená kulturní památkou nová (kladivová) těžní věž se jámovou budovou.[2] Kulturními památkami jsou kovárna, sdružená vzpěrová těžní věž a nová těžní věž s jámovou budovou.[11]

Strojní a technické zřízení editovat

Strojovna editovat

 
Těžní stroj dovezený z jámy Jindřich v Moravské Ostravě (po ukončení provozu) na Jámu Louis v Ostravě Vítkovice.

Těžbu uhlí zajišťoval parní vrátek, který byl v roce 1897 nahrazen parním těžním strojem o výkonu 500 HP.[9] V roce 1911 byl instalován dvouválcový (dvojčitý) parní těžní stroj s válci o průměru 900 mm a délce 1800 mm, vyrobený Pražskou strojírenskou akciovou společností, Hradec Králové. Těžní bubny měly průměr 6000 mm, šířku 1200 mm, lano o průměru 39 mm. Klec byla dvouetážová pro dva vozíky za sebou nebo pro 14 osob. Rychlost jízdy s mužstvem byla 6 m/s, těžba 12,14 m/s.[12] Věž byla vysoká 28 m od ohlubně po střed os lanovnic, lanovnice měly průměr 4000 mm. Odpadní pára z parního stroje byla využívána pro pohon parní turbíny.[13]

V roce 1922 byl instalován pomocný parní těžní vrátek vyrobený ve Vítkovických železárnách (VŽ) v roce 1895. Dvouválcový (dvojčitý) parní stroj s ozubeným převodem, těžní bubny měly průměr 1500 mm a šířku 660 mm. Na laně o průměru 25,5 mm byly zavěšeny jednopatrové klece pro jeden vozík, lanovnice měla průměr 1500 mm. Těžní věž byla prozatímně dřevěná o výšce 28 m od ohlubně po střed os lanovnic.[13] Těžní věž na společném základě byla postavena kolmo na stávající těžní věž.

V roce 1925 byl na hlavní jámě instalován nový parní stroj o výkonu 1200 HP. Starý parní těžní stroj byl rekonstruován na elektrický pohon a instalován místo parního těžního vratu v pomocném těžním oddělení. V roce 1929 byla postavena na místo dřevěné konstrukce těžní věže příhradová ocelová těžní věž a byl uveden do provoz těžní stroj.[14]

Nad jámou č. 3 byla postavena tzv. kladivová těžní věž 53 m vysoká s vyhlídkovým ochozem ve výšce 43 m. V roce 1966 byl v nadzemní strojovně instalován elektrický těžní stroj typu Koepe s výkonem 2500 kW[15] vyroben v ČKD.[16] Čtyřlanové skipo-klecové těžní zařízení, které bylo uvedeno do provozu v roce 1967, mělo 4 těžní a 2 vyrovnávací lana a bylo konstruováno pro těžbu do hloubky 1245 m.

Kompresory editovat

Výrobu stlačeného vzduchu zabezpečovaly dva turbokompresory, které využívaly i odpadní páru z parních strojů těžního zařízení. Turbokompresor (dvě turbíny) z roku 1913 vyrobený Škodovými závody v Plzni měl výkon 2000 m³/h, přímý pohon parní turbínou o výkonu 1000 HP. Druhý turbokompresor z roku 1922 vyrobený firmou Breidfeld & Daněk, Praha, měl výkon 10 600 m³/h, přímý pohon parní turbínou o výkonu 1700 HP.[17]

Kotelna editovat

Kotelna měla rozlohu 794 m², byly v ní umístěny 4 kotle typu Garbe, ve kterých byl spalován uhelný prach a kal, vyráběly páru až 270–320 °C teplou a tlaku 12 atm. Komín byl vysoký 75 m, horní průměr činil 2000 mm.[18]

Větrání dolu editovat

Původní větrání bylo primitivní, používaly se větračky s větrníkem na ruční pohon. V roce 1898 byl instalován ventilátor s parním pohonem. Od 2. prosince 1920 do 11. dubna 1922 byla prohlubována větrní jáma do hloubky 456 m. Byly zde nainstalovány větrníky soustavy Guibal-Geissler. Hlavní větrník z roku 1897 včetně parního stroje byl vyrobený Královopolskou strojírnou Lederer & Porges, Brno, výkon ventilátoru 50 m³/s. Záložní větrník byl vyroben v roce 1900 Vítkovickými železárnami a měl také výkon 50 m³/s.[19]

V roce 1967 byla dosavadní těžní jáma Jeremenko 1 přebudována na jámu výdušnou. Na větrní jámu Jeremenko 2 byl po ukončení provozu dolu Jindřich v Moravské Ostravě přemístěn elektrický těžní stroj Siemens-Suckert s unikátním systémem brzd.[20][21]

Čerpání důlní vody editovat

V roce 1929 byla důlní voda čerpána z druhého patra (305 m) a 4. patra (447 m) na povrch. Na druhém patře bylo záložní vzduchové pístové čerpadlo z roku 1922 vyrobené Všeobecnou společností pro stavbu čerpadel, Krnov, s výkonem 150 l/minutu. Na 4. patře bylo instalováno elektrické 14stupňové čerpadlo z roku 1925 vyrobené firmou Brno-Královopolská strojírna, Brno, s výkonem 1500 l/minutu, výkon motoru 300 HP.[22]

V současné době jámy č. 1 a 2 jsou součástí systému čerpání důlních vod z utlumené části ODP. V jámě č. 1 v hloubce –370 m[p. 2] jsou instalována tři čerpadla (původně 4), která vytlačují důlní vodu do výše 651 m. Čerpadla typu UPZ 180–440/10 byla vyrobena firmou KSB, Homburk (Saar), jsou vysoká 8 m, jejich hmotnost činí 16 tun, výkon 175 l/s do výšky 670 m. Elektromotor o příkonu 1600 kW je ve spodní části čerpadla a je chlazen nasávanou důlní vodou. V roce 2008 byla provedena první generální oprava jednoho čerpadla ve výrobním závodě, přičemž dodavatel zvýšil počet provozních hodin z 20 000 na 30 000 u ostatních čerpadel do první generální opravy.[23] V roce 2005 bylo vyčerpáno na 4,38 milionu m³ důlní vody.

Těžba uhlí editovat

V roce 1896, kdy je evidována první těžba uhlí, bylo vytěženo 42 585 tun uhlí.[9] V roce 1929 byly dobývány sloje piliřováním nebo směrným stěnováním o mocnosti 45 až 160 cm, v úklonu 8° až 15°.[24] Po druhé světové válce byly sloje dobývány směrným stěnováním na řízený zával bez základky. V době 1942–1944 byla vykazována roční těžba 530 000 tun uhlí.

Těžba probíhala v údobí 1896–1992 a bylo vytěženo 28,540 milionu tun uhlí.[15] Dobývaly se jaklovecké a hrušovské sloje ostravského souvrství. Důl měl rozlohu 290 ha, 8 pater, tři jámy a největší hloubka, odkud se dobývalo uhlí, byla 1200 m.[5]

Údaje o dole Maršál Jeremenko editovat

dle[25][26]

Název Druh jámy Založení Hloubka / průměr jámy [m] Likvidace jámy Těžba Vytěženo [t] Dobývací pole [ha] Počet pater Poznámka
Louis 1 / Jeremenko 1 těžní, větrní 1892 819,0 / 5 1896–1967 v 19. stol. 134–382 tis. v 20. stol. 114–538 tisíc[5] 290 8 vodní jáma
Louis 2 / Jeremenko 2 výdušná 1891 590,4 / 4 1996 — zasypaná
Louis 3 / Jeremenko 3 těžní, vtažná 1943 1062 / 7,5 1964–1992 vodní jáma

Ubytování editovat

 
Kolonie Jeremenko v roce 2010.

Pro havíře dolu Louis byly postaveny dvě kolonie. V roce 1895 začala se stavět Havířská osada (Stará Louisova kolonie, německy Louisschacht-Colonie, Osada Jeremenko) tvořilo ji 12 obytných čtyřrodinných domů a jedna kasárna. Ke každému bytu patřil chlév, kůlna a suchý záchod.[27] V roce 1906 byly budována Nová Louisova kolonie (Kolonie jámy Louisovy, Kolonie Jeremenko), kterou tvořilo 20 domů, v domě č. 14 byla závodní mateřská škola a byt školnice. V roce 1943 bylo postaveno 12 identických dvojdomků. Třetí etapa výstavby byla v roce 1953 kdy byly postaveno 37 dvojdomků tzv. finských domků. Poslední výstavba proběhla v roce 1956 byla tzv. panelová výstavba 42 domů. V blízkosti Nové Louisovy kolonie, ulice Místecká, se nacházelo 7 domů závodního starobince (2 domy postavily VKD v letech 1911–1914 a 5 domů Vítkovické železárny) a naproti kolonie byly dvě budovy kasáren pro havíře (VKD) a hutníky (VŽ). VKD postavily kasárna v roce 1922.[27] V letech 1965–1966 značná část kolonie byla zbourána z důvodu výstavby dopravní křižovatky na Místecké ulici. Další demolice devíti domů probíhaly do roku 1977.[28]

Zajímavosti editovat

  • V roce 1906 zavedeny nátřasné žlaby jako první v OKR.[29]
  • V roce 1952 se při těžbě našel ve sloji Osmana, v hloubce přibližně 600 metrů, zkamenělý kmen stromu o délce 2,5 metru a průměru 30 cm. Tento unikátní nález byl věnován po roce 1991, v rámci oslav stého výročí vzniku dolu, do sbírek minerálů Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.[30]
  • Aktu přejmenování 30. dubna 1970 se osobně zúčastnil maršál Andrej Ivanovič Jeremenko (1892–1970) se svou manželkou.
  • V jámě Jeremenko jsou dvě tepelná čerpadla, instalovaná v roce 2005 (ohřev teplé vody) a v roce 2006 (vytápění administrativní budovy). Zdroj energie je důlní voda o teplotě 26–29 °C, která je čerpaná na povrch. Celkový výkon instalací je 91 kW.[31] Tepelné čerpadlo je švédské firmy IVT Greenline.[32]
  • V červenci 2015 byla uvedena do provozu přečerpávací elektrárna o výkonu 650 kW. Výzkumný projekt elektrárny je dílem firmy FITE ve spolupráci s firmami Reacont, Sigma a Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava.[33][34]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Louis Nathaniel Rothschild (1882–1955) byl pravnuk Salomona Mayera Rothschilda (1774–1855)
  2. ↑ Pod úrovni hladiny Jaderského moře.

Reference editovat

  1. ↑ a b KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 212 a 500. Dále: Uhelné hornictví v OKR.... 
  2. ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-28]. Identifikátor záznamu 126069 : Důl Jeremenko. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 169 až 172. Dále: Kulturní památky OKR.... 
  4. ↑ Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 62. Dále: Od nálezu uhlí.... 
  5. ↑ a b c Uhelné hornictví v OKR… c.d., s. 212
  6. ↑ Od nálezu uhlí… c.d., s. 65
  7. ↑ Uhelné hornictví v OKR… c.d, s. 213
  8. ↑ Kulturní památky OKR... c.d., s. 169.
  9. ↑ a b c Od nálezu uhlí… c.d., s. 63
  10. ↑ Diamo s.p., Jeremenko [online]. [cit. 2015-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-25. 
  11. ↑ Kulturní památky OKR… c.d., s. 172.
  12. ↑ MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek III. Moravská Ostrava: [s.n.], 1931. Kapitola Těžní stroje, s. 110. Dále: Kamenouhelné doly OKR díl III.... 
  13. ↑ a b Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 110 těžní stroje, s. 113 těžní věže.
  14. ↑ Od nálezu uhlí… c.d., s. 64
  15. ↑ a b 115 let dolu Jeremenko. Noviny DIAMO [online]. Květen 2006 [cit. 2015-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-09. 
  16. ↑ Kulturní památky OKR… c.d., s. 171.
  17. ↑ Kamenouhelné doly díl III, … c.d., Tab. I kompresory
  18. ↑ Kamenouhelné doly díl III, … c.d., Kapitola Kotelny s. 27.
  19. ↑ Kamenouhelné doly OKR díl III…, s 176 větrníky
  20. ↑ Uhelné hornictví v OKR… c.d., s. 498.
  21. ↑ Kulturní památky OKR… c.d., s. 125 a 171.
  22. ↑ Kamenouhelné doly díl III… c.d., s. 194 Kapitola čerpadla.
  23. ↑ Oprava čerpadla KSB. Noviny DIAMO [online]. Březen 2008 [cit. 2015-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-09. 
  24. ↑ Kamenouhelné doly OKR, 1929, díl I… c.d., s. 37
  25. ↑ Kulturní památky OKR… c.d., s. 198 až 199
  26. ↑ Katalogu jam OKD z roku 1970, s. 36
  27. ↑ a b JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie I. Ostrava: [s.n.], 2011. ISBN 978-80-7368-953-7. Kapitola Stará a Nová kolonie Jámy Louis, s. 471–497. Autor kapitoly: Marianna Grussmannová. 
  28. ↑ Hornické kolonie Ostravy. Ostrava: [s.n.], 2009. S. 82–83. 
  29. ↑ ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. ISBN 80-7042-653-5. S. 125. 
  30. ↑ KUBICA, Artur. V opuštěném ostravském dolu Jeremenko pracují 600 metrů pod zemí obří vodní čerpadla [online]. Rozhlas.cz - Rádio vašeho kraje. Dostupné online. 
  31. ↑ Tepelná čerpadla Důl Jeremenko - Diamo. [online]. IVT tepelná čerpadla [cit. 2015-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-25. 
  32. ↑ Archivovaná kopie. Noviny DIAMO [online]. [cit. 2015-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-09. 
  33. ↑ KARBAN, Pavel. Místo uhlí "teče"ze šachty bývalého dolu Jeremenko elektřina. Novinky.cz [online]. Borgis. Dostupné online. 
  34. ↑ V podzemí bývalého dolu v Ostravě vznikla přečerpávací elektrárna [online]. ČTK, 17. července 2015. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Důl_Jeremenko&oldid=23528617“