Otevřít hlavní menu

Dělostřelecký tahač

druh traktoru určený k tažení těžkých zbraní
Americký dělostřelecký tahač M4 High-Speed Tractor z doby druhé světové války
Sovětské tahače T-20 Komsomolec během obsazování Besarábie a Severní Bukoviny

Dělostřelecký tahač je dopravní prostředek určený k vlečení děl a houfnic. První dělostřelecké tahače byly navrženy již před vypuknutím první světové války. Byly často založené na traktorech, používaných v zemědělství, které byly upraveny pro tahání dělostřeleckých kusů. Postupně však byly vyvinuty tak, aby kromě vlečení kanónů a houfnic mohly být užity i k přepravě jejich obsluhy.

Obsah

Z historieEditovat

 
Hornsby tractor – Britská armáda, 1910
 
Britská osmipalcová houfnice tažená pásovým traktorem Holt, bitva na Sommě.

V první světové válce byly hlavním tažným prostředkem pro dopravu i vlečení vojenské techniky koně. Problémy mnohde nastávaly u těžkých děl, které táhlo i několik párů koní. U nich začala být hipotrakce doplňována motorovými vozidly, buď účelově konstruovanými anebo typy nabízenými na civilním trhu, ať již kolovými anebo pásovými traktory. V některých případech se pro dopravu těžké techniky také budovaly dočasné polní železnice. S rozvojem motorizace po první světové válce se začaly stále více do armád zavádět dělostřelecké tahače, i když vyvstaly problémy s kanóny a houfnicemi, které byly uzpůsobeny pro tažení koňmi. Kůň tak zůstával v řadě armád i nadále významným tažným prostředkem pro tuto přepravu i za druhé světové války, ovšem během ní se začala situace rapidně měnit. K tažení děl byly stále častěji používány nákladní automobily, džípy či polopásy, k tomu přibyly stále ve větší míře specializované pásové dělostřelecké tahače. Po druhé světové válce docházelo k rozvoji výroby těchto tahačů a tažení děl koňmi již patřilo do minulosti. S vývojem vojenské techniky však armády v průběhu druhé poloviny 20. století začaly tažené kanóny a houfnice opouštět a byly postupně vybavovány samohybnými houfnicemi či protitankovými řízenými střelami, a tím pádem odsunuly postupně dělostřelecké tahače do pozadí.

Dělení tahačůEditovat

Dělostřelecké tahače se dle druhu trakce dělí na kolové, pásové a polopásové. Kolové tahače mohou být buď běžné nákladní automobily, uzpůsobené pro vlečení dělostřeleckých kusů, nebo speciální vojenské automobily a tahače. Pásové tahače byly stavěny jak na bázi pásových traktorů, tak byly využívány tankové podvozky, uzpůsobené pro vlečení děl a houfnic a k přepravě jejich osádek. Polopásové dělostřelecké tahače buď byly univerzální transportéry se závěsem na vlečení, používané běžně k přepravě pěchoty, nebo speciální stroje určené jen k přepravě dělostřelectva a obsluhy.

Dělostřelecké tahače dle zemíEditovat

 
Německý polopás SdKfz 11
 
Sovětský dělostřelecký tahač AT-L, používaný i v ČSLA

ČeskoslovenskoEditovat

Československá armáda řešila po 1. světové válce zavedení dělostřeleckých tahačů nejdříve dovozem, postupně však byly vyráběny vlastní tahače československé výroby. Firma Praga vyráběla známou řadu tahačů Praga T-3, Praga T-4, Praga T-6, Praga T-7, Praga T-8 a Praga T-9. Škoda Plzeň vyráběla tahače Škoda U, Škoda Z, Škoda MTH a Škoda STH. Jako dělostřelecké tahače sloužily i nákladní automobily Praga RV, Škoda L, Tatra 85, Tatra T-27 či Škoda 6 ST 6-L.

FrancieEditovat

Renault 31R, P107, Laffly S15, Laffly V15, SOMUA MCG

NěmeckoEditovat

SdKfz 6, SdKfz 7, SdKfz 8, SdKfz 9, SdKfz 10, SdKfz 11, Krupp Protze, Opel Blitz, Raupenschlepper Ost

PolskoEditovat

C7P, Mazur D-350

Rakousko-UherskoEditovat

SSSREditovat

AT-L, ATS-59, JA-12, Komintern, MT-LB, T-20 Komsomolec, Vorošilovec, Stalinec STZ-5, GAZ AA, GAZ AAA

USAEditovat

M2 Half Track Car, M3 Half-track, M3 Scout Car, M4 High-Speed Tractor, M5 High-Speed Tractor, Dodge WC, Studebaker US6

Velká BritánieEditovat

Universal carrier, Loyd Carrier, AEC Matador, Morris C8, Scammell Pioneer

Externí odkazyEditovat