Wikipedie

Budova Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko

budova v Brně
(přesměrováno z Dělnická úrazová pojišťovna pro Moravu a Slezsko)

Budova bývalé Dělnické úrazové pojišťovny a později úrazové nemocnice je součástí areálu Úrazové nemocnice Brno. Stavbu nechala v letech 1912–1913 postavit Dělnická úrazová pojišťovna pro Moravu a Slezsko v Brně jako své sídlo. Nyní je budova částečně využívána jako zážitkový hostel v rámci sociálního podniku. Kulturní památkou pod rejst. č. ÚSKP 106741 byla stavba opětovně vyhlášena 24. 9. 2021, jelikož šlo o tzv. pozdě zapsanou památku, která ztratila ochranu.[1]

Dělnická úrazová pojišťovna pro Moravu a Slezsko v Brně
Účel stavby

zážitkový hostel

Základní informace
Slohmoderní architektura, klasicistní architektura a art deco architektura
ArchitektBohumír Čermák
Výstavba1912–1913
StavebníkDělnická úrazová pojišťovna pro Moravu a Slezsko v Brně
Poloha
AdresaKoliště 71/43, Zábrdovice, Brno-střed, ČeskoČesko Česko
UliceKoliště
Souřadnice49°11′51,5″ s. š., 16°36′53,19″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky106741 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webhttps://franzkafkaspital.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Vznik budovy a její popis editovat

Oficiální budova Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko (německy Arbeiterunfallversicherungsanstalt für Mähren und Schlesien in Brünn) byla plánována na několika místech v Brně a po dvou pokusech o umístění v historickém jádru města, které se ukázaly jako méně praktické, byla postavena na současném místě, Theresienglacis č. 5, dnes Koliště č. 43. Všechny přípravné půdorysy i realizovanou stavbu navrhl stavitel Josef Fiala ve stavebním úřadu městského stavitele Josefa Jellinka.[2] Na provedení fasády a interiéru byla vyhlášena soutěž 14. února 1912 a soutěžící měli měsíc na zhotovení návrhu.[3][4] Soutěž byla pojata vlastenecky a zúčastnit se tak mohli pouze architekti narození nebo žijící na Moravě a ve Slezsku.[5] Z celkem 18 obdržených projektů byl 2000 korun oceněn projekt brněnského architekta Bohumíra Čermáka.[4][2] Dalšími oceněných architekty byli brněnští Erich Lillegg a Raimund Novotný, dále vídeňský architekt Armand Weiser.[5][6] Čermákův návrh byl ceněn pro jeho racionální řešení, které spojuje klasicistní a post-secesní modernu.[5]

Doba výstavby trvala 10 měsíců mezi lety 1912 a 1913, celkové stavební náklady činily 800 000 rakouských korun. Půdorys je koncipován jako podlouhlé kancelářské křídlo se dvěma dvorními křídly, schodištěm s prostorným vestibulem a velkou monumentální železnou branou s třemi vchody, která je umístěna uprostřed fasády. V architektuře exteriéru a interiéru, s přihlédnutím k humánnímu účelu budovy, byla mimořádně vyvedena jednoduchá nezdobená monumentalita stavby a bylo pečlivě zabráněno nadměrné okázalosti ve fasádě i v interiéru. Jediným klenotem fasády je figurální vlys (či atika) ve středním rizalitu, který v pískovci provedl brněnský sochař Alfred Dressler (či Dräßler) podle vítězného návrhu Leopolda Hohla. Jeho ztvárnění je však oproti jeho návrhu robustnější.[5] Na atice je vyobrazeno šest profesí – zemědělec, kovář, horník, zedník, tovární dělník, projektant.[5] Fasáda byla pokryta světlou omítkou Terranova a sokl umělým pískovcem.[7] Hlavní efekt budovy spočívá v jejím velkorysém řešení střechy, která je výsledkem umístění nemovitosti. Přední část budovy směřuje k velkému parku a je viditelná z dálky, ale pouze v horních částech, takže tato část byla vyjádřena s velkým důrazem. První tři podlaží jsou od dalších pater oddělena parapetním vlysem, okna v patře nad tímto vlysem jsou polokruhovitě zakončena a okna v dalších patrech jsou běžná.[7] Vestibul, který svým obložením z belgického modrého mramoru a obyčejným bílým omítkovým štukem působí elegantním a velmi jednoduchým dojmem, vede ke schodišti s výtahem, které bylo pečlivě navrženo ve stejném stylu. Ve štuku vestibulu je provedeno kanelování, jež bylo na stěnách doprovázeno dekorativní malbou,[4] a po stranách průchodu vedoucím k výtahu jsou umístěni putti. Jeden drží otýpku se srpem, což nejspíše symbolizuje zemědělství a druhý drží kladivo a kleště představující průmysl. Podobný štuk a malba byla provedena na schodišti,[4] kde je zdobení doplněno jednoduchou florální vitráží s modrým sklem.

Reprezentativní místností byla velká konferenční místnost se šatnou v prvním patře, která se používala pro jednání velkého výboru. Představitelé vlády, prezident pojišťovny a řečníci zde dostávali prominentní místo uspořádáním pódií, zatímco ostatní členové seděli u stolů v pohodlných křeslech. Celé vybavení tohoto sálu bylo provedeno podle návrhu architekta Čermáka v dílnách „Bürgerliche Handwerkskunst“ v Brně a bylo vyrobeno z černého dubového dřeva s tmavě modrou kůží, černým mramorovým obkladem a modro-stříbrně propletenou nástěnnou látkou s bílým štukem, vše pečlivě sladěné ve střídmém, elegantním a klidném tónu.[2] Výraznějším prvkem bylo pouze kování ústředního topení.[4] Čermák totiž přizpůsobil vzhled interiérů vážnosti úřadu a navrhl jej oproti svým jiným realizacím velmi střídmě.[4] Ve stejném patře byla na straně ulice také malá konferenční místnost s prezidentskými a manažerskými místnostmi, které rovněž sloužily k reprezentaci instituce a byly postaveny rovněž důstojně podle návrhu architekta. Seskupení jednotlivých místností bylo v půdorysu uspořádáno co nejpraktičtěji, takže lékaři, vyšetřovny a rentgenový ústav byly v levém bočním křídle. V pravém křídle byla umístěna registratura a podatelna s přidruženými kancelářemi.[2] V přízemí byl umístěn byt s kuchyní, vrátnice a několik kanceláří. V levé křídlo složilo pro dva zaměstnanecké byty a pravé křídlo pro ženskou a mužskou čekárnu s pracovnou primáře. V mezzaninu byly kanceláře a registratura.[7] V prvním patře byla velká a malá zasedací místnost, ředitelství, prezidium, šatna, účtárna a pokladny. Ve druhém a třetím patře bylo zázemí ostatních kanceláří a úřadovny. Mohutná střecha, která je nad rizality stupňovaná, nesloužila pouze jako dekorativní prvek, ale byla využívána dodatečnými archivy a kancelářemi, které sloužily v případech mimořádných událostí, jenž v instituci nastávaly několikrát ročně.[2] Stavební práce byly řízeny stavitelem Josefem Müllerem, který byl schopný plány využít s profesionální jistotou a porozuměním. Betonové stropy mezi jednotlivými podlažími byly vyrobeny s pomocí bednění z rákosových trubek (Rohrzellendecken)[8] od společnosti Donath & Co., která rovněž provedla všechny betonové konstrukce. Zámečnické práce provedl Rudolf Oplustil,[pozn. 1] měděnou střechu klempířský mistr Leopold Haftel,[pozn. 2] mimořádně masivní tesařské práce provedla firma Brüdern Maschek,[pozn. 3] malířské práce Theodor J. Indra,[pozn. 4] malířské-natěračské práce provedl Karl Stöger, přičemž všichni sídlili v Brně. Mramorový obklad vestibulu, který byl instalován z čistě praktických důvodů pro usnadnění čištění, dodalo mramorářství Martin & Migot v Brně.[2][pozn. 5] Obklady a podlahy provedla firma J. Lichtenstern & Co z Brna.[pozn. 6]

Budova v roce 1915 editovat

  •  
    Pohled na budovu
  •  
    Hlavní portál budovy
  •  
    Hlavní portál budovy
  •  
    Vstupní vestibul
  •  
    Pohled na schodiště vestibulu z chodby
  •  
    Zasedací místnost
  •  
    Půdorysy

Součástí úrazové nemocnice editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Úrazová nemocnice v Brně.
  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Příznivé výsledky léčby úrazů v době První světové války vedly roku 1925 k otevření úrazové nemocnice při vídeňské pobočce pojišťovny.[9] K témuž došlo i v Brně, kde byly v letech 1930 a 1931 vyhlášeny dvě architektonické soutěže na stavbu budovy první úrazové pojišťovny v Československu do míst v zadním traktu úřední budovy. Vítězný návrh od Vladimíra Fischera byl realizován do roku 1933 a nová budova byla propojena s úřední budovou pojišťovny.[9] Pravděpodobně v této době byla úřední budova upravována, především ve vestibulu, kde jsou nyní odlišné lucerny a přibylo rozdělení prostoru vestibulu a chodby s výtahem pomocí prosklené stěny s dveřmi. V květnu 1948 byla po vyhlášení zákona o národním pojištění Dělnická pojišťovna zrušena[9] a do budovy se posléze rozšířila nemocnice.

Franz Kafka Spital editovat

Je navrženo vyjmutí této části článku a její přesunutí na nový název Společnost AMERFO.
K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.
 
Komentář k návrhu: Provozuje Franz Kafka Špitál, bunkr 10-Z atp. Možno popsat činnost v samostatném článku.

Poloprázdnou budovu z části získala do správy společnost AMERFO historika Pavla Palečka, která zde 9. června 2020 slavnostně otevřela tzv. Franz Kafka Spital.[10][11] Společnost již několik let provozuje zážitkové muzeum a hostel v protileteckém krytu 10-Z, kde zaměstnává lidi s fyzickým a duševním postižením, a podobný koncept přenesla i do budovy bývalé úrazové nemocnice. Název projektu odkazuje na Franze Kafku, který pracoval v pražské pobočce pojišťovny a některými případy z Brna se mohl ve svém literárním díle inspirovat.[12] Ke sklonku života se Kafka chtěl do Brna vrátit, ale kvůli tuberkulóze se tak nestalo.[13] Hostel v prvním patře má celkem 21 pokojů se starým vybavením nemocnice a návštěvníci se tak mohou vyspat na nemocničním lůžku nebo v bývalém operačním sále, přičemž neobvyklostí je, že se o zdravé návštěvníky starají nemocní lidé.[14][15][16] Společnost budovu opravuje a má v plánu uvnitř zprovoznit muzeum s historickým vybavením nemocnice a dále expozicí o nemocniční péči, pojišťovnictví, zločinech páchaných na židech a mučících praktikách komunismu.[17][18][19] Vystaveny jsou kupříkladu i fragmenty synagogy, která stála právě v areálu dnešní úrazové nemocnice. Hostel fungoval již na podzim 2020, avšak kvůli pandemii koronaviru byl dočasně uzavřen a společnost se také dostala do sporu s ministerstvem práce a sociálních věcí kvůli administrativní chybě. Ministerstvo posléze kvůli tomu odmítlo zaplatit příspěvek na mzdy zaměstnanců za 3. čtvrtletí roku 2019. Společnost na ministerstvo podala žádost o odstranění tvrdosti zákona, čemuž ministerstvo mnohokrát vyhovělo, společnosti AMERFO však nedodalo ve lhůtě ani stanovisko a podle slov ministryně Maláčové postupuje podle zákona.[17] Po medializaci kauzy poslalo ministerstvo na společnost několik kontrol, které nenašly žádné pochybení, což Paleček považuje za mstu.[20][21][22] S ministerstvem se začal soudit a podal žalobu u ombudsmana, který uznal, že ministerstvo pochybilo.[20] Společnost kvůli finanční krizi spustila crowdfundingovou sbírku.[23] V březnu 2021 se jeden ze zaměstnanců s bipolární poruchou upálil, údajně kvůli nejistotám vzniklým v důsledku pandemie a „šikany“ ministerstva.[24] To se však proti tomu ohradilo a považuje kauzu za mediální nátlak, úřad provedl údajně dvě kontroly na základě podnětu některého ze zaměstnanců.[25]

Galerie editovat

  •  
    Fasáda budovy Koliště č. 43
  •  
    Střední rizalit s monumentálním vstupem
  •  
    Sochařský zdobený vlys
  •  
    Okna levého rizalitu s parapetním vlysem
  •  
    Zadní fasáda ve dvoře
  •  
    Zadní fasáda bočního křídla
  •  
    Vstupní schodiště ve vestibulu
  •  
    Pohled do vestibulu směrem k ulici
  •  
    Památník obětem holokaustu od Vincence Makovského
  •  
    Pohled na vrátnici
  •  
    Detail dveří vrátnice s vlnitou lištou
  •  
    Detail mřížky u schodů
  •  
    Nápis na dlažbě pod topením
  •  
    Putto s nářadím a ozubeným kolem
  •  
    Putto s otýpkou a srpem
  •  
    Kazetový strop vestibulu
  •  
    Vstupní chodba za přepážkou oddělující vestibul
  •  
    Schodiště s oknem vrátnice
  •  
    Okna schodiště
  •  
    Detail vitraje na oknech schodiště, první typ
  •  
    Detail vitraje na oknech schodiště, druhý typ
  •  
    Zdobení pilířů na schodišti florálním dekorem a mramorem
  •  
    Přepážka rozdělující chodbu při schodišti
  •  
    Přepážka oddělující chodbu křídla
  •  
    Chodba v křídle
  •  
    Dveře dvojkřídlé
  •  
    Dveře jednokřídlé
  •  
    Detail římsy dveří
  •  
    Bakelitový vypínač světla
  •  
    Štuková výzdoba stropu
  •  
    Detail výzdoby s florálním dekorem
  •  
    Dlažba korespondující se stropním štukem
  •  
    Detail podlahy s dvěma typy dlaždic
  •  
    Zdobení stropu v bývalých kancelářích
  •  
    Detail zdobení stropu
  •  
    Lůžkový pokoj
  •  
    Cedule s nápisy
  •  
    Bývalý operační sál, dnes jídelna
  •  
    Umývárna při bývalém operačním sále, dnes jídelna

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Rudolf Oplustil či Opluštil provozoval stavební a umělecké zámečnictví na Křenové 49. Specializoval se na výrobu hrobních ohrádek a kandelábrů.
  2. ↑ Rodinná firma Leopolda Haftela sídlila na Bratislavské 38, věnovala se stavebnímu klempířství, výrobě plechových obalů, zinkových van, ledniček a thermophorů.
  3. ↑ Firmu Brüdern Maschek (Bratři Maschkové) provozoval Karl Rudolf Maschek a bratr Josef Maschek na Čechyňské č. 11. Firma se věnovala nábytkové výrobě a stavebnímu truhlářství.
  4. ↑ Theodor Indra byl člen obchodní komory a malířský mistr.
  5. ↑ Firma Marmorwaren - Industrie de Martin & Migot, česky: Mramorový průmysl de Martin & Migot, sídlila na adrese Dornych č. 37a. Vlastnil ji Oswald de Martin a Filipo Migot. V roce 1918 Migor zemřel a roku 1921 firma zanikla.
  6. ↑ Podle nápisu ve vestibulu a na toaletách ve 2. patře.

Reference editovat

  1. ↑ Památkový Katalog - Dělnická úrazová pojišťovna pro Moravu a Slezsko, Úrazová nemocnice. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f Amtsgebäude der Arbeiterunfallversicherungsanstalt für Mähren und Schlesien in Brünn. Der Bautechniker. Wien: Zentralorgan für das österreichische Bauwesen, 22. Jänner 1915, roč. XXXV, čís. 4, s. 25–26. Dostupné online. 
  3. ↑ Různé zprávy – Úrazová pojišťovna dělnická pro Moravu a Slezsko v Brně. Architektonický obzor. 1912, roč. 11, čís. 2, s. 23. Dostupné online. ISSN 1803-3350. 
  4. ↑ a b c d e f STRAKOVÁ, Martina. Uměleckořemeslné dílny architekta Bohumíra Čermáka v Brně. Brno v minulosti a dnes, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. Brno: Krajské nakladatelství, 2003, roč. XVII, čís. 1, s. 217–241. Dostupné online. ISSN 0524-689X. 
  5. ↑ a b c d e STRAKOVÁ, Martina. Dílo architekta Bohumíra Čermáka (1882 - 1961). Brno, 2002.  123 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. s. 28–34. Dostupné online.
  6. ↑ Různé zprávy – V omezené soutěži na získání návrhů na průčelí pro stavbu úřední budovy pro „Úrazovou pojišťovnu dělnickou v Brně“.... Architektonický obzor. Roč. 1912, čís. 5, s. 59. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Die Architektur des XX. Jahrhunderts. Zeitschrift für moderne Baukunst. Roč. 1914, čís. 3, s. 58. Přetisknuto v HAIKO Peter. Architecture of The Early 20th Century, 1989. 
  8. ↑ VON EMPERGER, Friedrich. Handbuch für Eisenbetonbau. Svazek 2. Berlin: Verlag von Wilhelm Ernst & Sohn, 1907. 4 svazky (243 s.). Dostupné online. S. 158. 
  9. ↑ a b c JOSEF, Kroupa. 65 let Úrazové nemocnice v Brně. SANQUIS. Roč. 2002, čís. 22. Dostupné online. 
  10. ↑ KOUKALOVÁ, Eliška. V Úrazové nemocnici otevřou muzeum. Navštívit ho mohou hospitalizovaní pacienti. Brněnský deník. 2019-07-29. Dostupné online [cit. 2021-03-29]. 
  11. ↑ Slavnostní otevření hostelu FRANZ KAFKA ŠPITÁL. Go To Brno [online]. 2020-05-30 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ Foto: Hostel odkazující na Franze Kafku připomíná film Přelet nad Kukaččím hnízdem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-06-10 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ RYŠAVÁ, Kristýna. Franz Kafka Spital – nové dobrodružné muzeum v Brně [online]. 2020-05-24 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  14. ↑ PROKOPOVÁ, Milada. Hostel nabízí nocleh na operačním sále, ohrožuje ho však spor o dotaci - regiony.impuls.cz. iRegiony – Rádio Impuls [online]. 2020-06-10 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ BARTKOVSKÝ, Martin. Maláčové navzdory. Spolek oživuje památky i zaměstnává hendikepované, ale ministryně na ně zaklekla. Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. ISSN 1213-9017. 
  16. ↑ Po stopách možné Kafkovy pojišťovácké historie aneb nocleh na socialistickém operačním sále. E15.cz [online]. [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b BARTKOVSKÝ, Martin. Když stát zaklekne na handicapované: Ministerstvo zadržuje spolku peníze, místo pomoci posílá kontroly. Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 26. února 2021 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. ISSN 1213-9017. 
  18. ↑ Nové muzeum v Brně. Události v regionech (Brno) [online]. Česká televize, 16. 7. 2019 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  19. ↑ Nové expozice v Brně. Události v regionech (Brno) [online]. Česká televize, 14. 5. 2020 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b Ombudsman se zastal společnosti, která zaměstnává handicapované. Ministerstvo prý bylo moc přísné. ČT24 [online]. Česká televize, 18. 2. 2021 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  21. ↑ ŠTORKÁN, Martin. Maláčová nás napadala, problematice nerozumí, říká šéf spolku, který zaměstnává hendikepované. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 15. června 2020 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  22. ↑ Bez milosti. Reportéři ČT [online]. Česká televize, 16. 11. 2020 [cit. 2021-03-29]. Od času 14:30. Dostupné online. 
  23. ↑ Hithit - Zachraňme kus historie Brna: Franz Kafka Špitál a bunkr 10-Z. Hithit [online]. [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  24. ↑ BARTKOVSKÝ, Martin. V Brně se upálil člověk kvůli covidu. Nesl těžce současný stav i „šikanu“ ministerstva práce. Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 16. března 2021 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. ISSN 1213-9017. 
  25. ↑ ŠŤASTNA, Josef. Úřad Jany Maláčové k upálenému muži, který se bál o práci: Slova o šikaně a zakleknutí jsou účelová. Život v Česku [online]. 17. 3. 2021 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Budova_Dělnické_úrazové_pojišťovny_pro_Moravu_a_Slezsko&oldid=23346897“