V křesťanství používaný pojem dějiny spásy (lat. historia salutis či historia sacra) označuje ty dějiny a jejich aspekt, které souvisejí s Božím postojem, počínáním a promlouváním v lidských dějinách.

Ukřižování Ježíše Krista, Pietro Perugino, italská renesance

Charakteristika editovat

Podle křesťanského učení je celé lidstvo poznačeno prvotním hříchem, kterého se podle tradičního biblického vyprávění dopustili první lidé (srov. Adam a Eva). Hned po tomto pádu člověka zmiňuje kniha Genesis Boží zaslíbení budoucí spásy v Gn 3,15. Od tohoto okamžiku začínají samotné dějiny spásy chápané jako dějiny Božích zásahů v dějinách, jejichž cílem bylo vykoupit a zachránit (tj. spasit[1]) lidi z hříchu a tím i z utrpení a smrti. Tyto dějiny jsou popsány ve Starém a vrcholí v Novém zákoně. Obsahují (v hlavních rysech) vyvolení Abraháma jako praotce budoucího vyvoleného (izraelského) lidu, sestoupení Jákoba a jeho synů do Egypta, vyjití Izraelitů z Egypta pod vedením Mojžíše, dar zákona na hoře Sinaj, obsazení zaslíbené země Kenaánu, založení izraelské monarchie, působení proroků uprostřed nevěrného lidu, babylonské zajetí, obnovení chrámu, a nakonec příchod vytouženého a předpovězeného Mesiáše v osobě Ježíše Krista, který lidi vykoupil svým vtělením, bezhříšným životem a svou smrtí a vzkříšením. Pokračováním těchto dějin spásy pak jsou dějiny církve, kterými se zabývají církevní dějiny coby teologická disciplína, a život každého jednotlivého křesťana (který studuje morální teologie a spirituální teologie).

Pojem dějin spásy odpovídá historické povaze křesťanského náboženství. To se zakládá na víře[2] v Boha[3], který se člověku zjevuje právě v dějinách a v čase, v konkrétních historických událostech, a na víře, že dějiny mají svůj směr a cíl, ke kterému směřují. Toto dynamické a svou podstatou pozitivní pojetí dějin, jak zdůrazňuje Mircea Eliade, je jedním z hlavních prvků, které odlišuje židovství od okolních náboženství starověkého blízkého východu a také od antických náboženských směrů a které dává židovství (a křesťanství) jeho specifikum. Tato „historizace“ víry v jednání Boha coby osoby v konkrétních událostech může být z hlediska religionistiky nahlíženo pozitivně (M. Eliade), nebo negativně (J. Campbell).

Odkazy editovat

Reference editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat