Dědické právo může být chápáno jako právní odvětví, resp. pododvětví občanského práva, tedy jako objektivní právo, nebo jako subjektivní právo konkrétního subjektu práva na pozůstalost.

Objektivní právoEditovat

Právní úpravu dědění v České republice v současné době upravuje občanský zákoník ve své třetí části, hlavě třetí. Současné české dědické právo je založeno na těchto zásadách:

Subjektivní právoEditovat

Subjektivním dědickým právem, tj. právem dědit se rozumí oprávnění konkrétní osoby získat dědictví po určitém zůstaviteli nebo její poměrnou část, založené na předpokladech dědění, jimiž jsou:

Promlčení dědického právaEditovat

Dědické právo se podle současné české právní úpravy nepromlčuje, protože dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, takže již tím okamžikem přejde vlastnické právo k věcem náležejícím do dědictví na zůstavitelovy dědice, o čemž je však rozhodováno až následně (zpětně s účinky ke dni úmrtí zůstavitele).

Promlčení však podléhá právo oprávněného dědice na vydání majetkového prospěchu od nepravého dědice.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. § 1479 občanského zákoníku: „kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí“

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat