Cwichelm († asi 636) je zpravidla počítán mezi anglosaské krále Wessexu (asi od roku 626; pro toto období je termín Wessex ahistorický;[pozn. 1] ve skutečnosti byl spolukrálem nebo vazalským králem saského kmenového uskupení Gewisů[pozn. 2][1] s titulem GEVVISSÆ CYNING, latinsky REX GEVVISSÆ, ze kterého se království Wessex vyvinulo).[2] Přestože jeho existence je nezpochybnitelná, jeho původ, linie nástupnictví a jeho vztah k současně panujícímu králi Cynegilsovi je nejasný. Někteří historici předpokládají, že Cwichelm byl Cynegilsovým synem.[3][4]

Cwichelm
král Wessexu
Doba vládyasi 626-636 (datování nejisté)
Úplné jménoCwichelm Cynegilsing
Narození?
Wessex
Úmrtí636
PředchůdceCynegils (současník)
NástupceCynegils (současník)
RodWessexové?
Otecasi Cynegils
Matkanedoloženo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Králem ve Wessexu editovat

Cwichelm je poprvé zmíněn v Anglosaské kronice v zápisu k roku 614, že „Toho roku Cynegils a Cwichelm bojovali u Beandunu[5] a zabili dva tisíce čtyřicet šest Velšanů.“[6] Pro Západní Sasy to bylo výrazné vítězství.[7] Podobně píše Beda Ctihodný, že nezdařený pokus zavraždit northumbrijského krále Edwina v roce 626 nařídil Cwichelm, král Západních Sasů, a nezmiňuje krále Cynegilse.[8]

Zápis v Anglosaské kronice k roku 627 (opraven na rok 626) uvádí, že jistý Éomer byl poslán "Cwichelmem, králem Západních Sasů, aby probodnul krále Eadwina". Zápis pokračuje textem říkajícím, že Éomer probodl Edwinova théna[pozn. 3] jménem Lilla a ještě dalšího muže, jistého Forthera, ale krále jen zranil.[9] Spiknutí s cílem zabít northumbrijského krále selhalo a v následujícím roce Eadwine (Edwin) poslal armádu potrestat Wessex.[7]

Beda Ctihodný vypráví tyto události jako součást příběhu o pokřtění Northumbrie.[10] Cwichelm, kterého Beda Ctihodný nazývá králem Západních Sasů, poslal k Edwinovu dvoru vraha Éomera. Éomer uprostřed přednášení předstíraného poselství od svého pána vyskočil, vytasil svůj otrávený meč a vrhl se na krále. Thén jménem Lilla se mu postavil do cesty. Úder mečem byl tak mohutný, že na místě Lillu usmrtil a za ním stojícího krále Edwina zranil. Než další Edwinovi thénové Éomera zabili, stihl ještě jednoho dvořana jménem Forthere vzít s sebou.

Když se král Edwin zotavil ze svého zranění, shromáždil armádu a vytáhl proti Západním Sasům. Bylo to vítězné tažení, během něhož zabil nebo přinutil vzdát se všechny ty, o nichž zjistil, že plánovali jeho smrt. (Anglosaská kronika uvádí, že Edwin vtrhl s armádou do Wessexu a zničil tam pět králů a mnoho jiných lidí zabil.[11][12][pozn. 4] Nemůžeme říci, kdo bylo těchto pět králů: ale Cynegils a Cwichelm rozhodně přežili.)

 
Osídlení Británie kolem roku 600

V roce 628 bojovali Cynegils a Cwichelm s mercijským králem Pendou u Cirencesteru. Dalo by se očekávat, že Anglosaská kronika by měla hlásit vítězství, což však není tento případ, takže Penda byl zřejmě vítězem,[13] neboť došlo k „dohodě“.[14] „Dohoda“ zřejmě spočívala ve vydání města Cirencesteru Pendovi.[15] Takže to pro Cynegilse a Cwichelma byla porážka a trvalá ztráta Cirencesteru.[12]

V té době se zdají být Cynegils a Cwichelm poddanými northumbrijského krále Edwina, platícími obrovskou daň sto tisíc popluží, pokud je správné pojetí Nicka Highama původu seznamu Tribal Hidage.[16][pozn. 5]

Poslední zmínka o Cwichelmovi je v Anglosaské kronice k roku 636: „Toho roku byl král Cwichelm pokřtěn v Dorchesteru a zemřel téhož roku.” Současně byl pokřtěn biskupem Birinem také král Cynegils, přičemž northumbrijský král Oswald byl jeho kmotrem. Úplně poslední záznam o Cwichelmovi v Anglosaské kronice k roku 648 uvádí: "Toho roku dal Cenwalh svému příbuznému Cuthredovi tři tisíce popluží půdy u Ashdownu. Cuthred byl synem Cwichelma, Cwichelm Cynegilse." Cuthred mohl být vazalským králem pod Cynegilsem a Cenwalhem.[17]

Vztah Cwichelma ke Cynegilsovi a otázka, zda král Cwichelm byl Cynegilsovým synem je sporná. V zápisu Anglosaské kroniky k roku 648 původně týkajícího se Cuthreda, syn Cwichelma, syn Cynegilse, je možná překvapivé použití latinského termínu propinquus (člen rodiny, příbuzný), a nikoliv termínu nepos (vnuk, synovec). Současná britská historička Barbara Yorke připouští, že existoval jediný Cwichelm, a že byl Cynegilsovým synem. Jiny britský historik, D. P. Kirby, poznamenává, že důkazy jsou slabé, zmatené a vykazují známky pozdějších změn v tomto zápisu.[18]

Cwichelm, který vládl buď jako Cynegilsův spolukrál, nebo jako jeho vazalský král, tedy zemřel asi roku 636.[4] Zda je však král Cwichelm z roku 614 stejná osoba jako stejnojmenný král z druhé poloviny 20. let 7. století a zda tato osoba je totožná s tím Cwichelmem, který byl pokřtěn a zemřel asi roku 636, je předmětem sporu.

Cuthred editovat

Cwichelm měl mít syna jménem Cuthred († 685), který měl být králem ve Wessexu.[19]

Když byl král Cenwalh vyhoštěn z Wessexu, od 645 do 648, není nikde zaznamenáno, kdo vládl Wessexu v jeho nepřítomnosti.[19] Ale zdá se, že záznam v Anglosaské kronice k roku 648 naznačuje, že to mohl být právě Cuthred, Cwichelmův syn. Král Cenwalh dal Cuthredovi tři tisíce popluží půdy (zhruba 775 – 1150 čtverečních kilometrů) u Ashdownu v současném hrabství Berkshire.[19] To může být většina, pokud ne celé, hrabství Berkshire.[20] To bylo mnohem větší než panství, které král kdy dal členu své rodiny.[20]

Poznámky editovat

  1. Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále Ecgberhta jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky.
  2. Beda Ctihodný pokládá Gewisy a Západní Sasy za tentýž lid, což je historiky všeobecně přijímáno. Ale Gewisové nebyli jedinou dynastickou linií ve Wessexu.
  3. šlechtický člen královské domácnosti, povinný králi pomocí ve válce.
  4. Důkazy naznačují, že v západosaské královské rodině bylo několik „králů“ současně. Takže northumbrijský útok patrně zabil pět členů královského rodu Wessexu. Mohlo být tehdejším zvykem udělovat titul „krále“ všem vojenským vůdcům v královské rodině. Ale pouze jeden král byl vládce s nejvyšší autoritou v království (overlord).
  5. Tribal Hidage je seznam 35 kmenů, který byl sestaven v anglosaské Anglii někdy mezi 7. a 9. stoletím. Zahrnuje množství nezávislých království a jiných menších území a přiřazuje ke každému počet popluží.

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Cwichelm of Wessex na anglické Wikipedii a Cwichelm of Wessex na anglické (zjednodušené) Wikipedii.

  1. D. P. Kirby, The Earliest English Kings (London; New York: Routledge, 2000), s. 38-39
  2. Simon Keynes: Kings of the West Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u.a. 2001, ISBN 978-0-631-22492-1, s. 511–514.
  3. Kirby. s. 51.
  4. a b Barbara Yorke. Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England (London: Routledge, 1997), s. 143
  5. patrně Bindon poblíž Axmouthu v Devonu, viz Morris, J. (1995) The Age of Arthur ISBN 1-84212-477-3 s.307. Beandun byl rovněž ztotožněn s Bamptonem v hrabství Oxfordshire, ale důkaz chybí. Viz Victoria County History of Oxfordshire: Bampton and Weald.
  6. Benjamin Thorpe, The Anglo-Saxon Chronicle according to the Several Original Authorities: Translation (London: Her Majesty's Stationery Office, 1861), s. 19
  7. a b Mike Ashley, The Mammoth Book of British Kings and Queens (New york: Carroll & Graf, 1999), s. 303
  8. Bede, Ecclesiastical History of the English People, II, s. 9.
  9. Benjamin Thorpe, The Anglo-Saxon Chronicle according to the Several Original Authorities: Translation (London: Her Majesty's Stationery Office, 1861), s. 20
  10. Bede, Ecclesiastical History of the English People, II 9, viz zápisy k letům 625-627.
  11. Frank Stenton, Anglo-Saxon England (Oxford University Press, 1971), s. 66
  12. a b Peter Hunter Blair, Roman Britain and Early England; 55 B.C.–A.D. 871 (New York; London: W. W. Norton & Company, 1966), s. 206
  13. Sarah Zaluckyj, Mercia: The Anglo-Saxon Kingdom of Central England, s. 28 a 102.
  14. Benjamin Thorpe, The Anglo-Saxon Chronicle according to the Several Original Authorities: Translation (London: Her Majesty's Stationery Office, 1861), s. 21
  15. Frank Stenton, Anglo-Saxon England (Oxford University Press, 1971), s. 45
  16. N.J. Higham, An English empire: Bede and the early Anglo-Saxon kings, s. 74ff.; ale viz též John Blair, "Tribal Hidage", ve M. Lapidge et al.
  17. Barry Cunliffe, Wessex to A.D. 1000 (The Longman Regional History of England), s. 283.
  18. Yorke, Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England, s. 133–136 & 143–144; D.P. Kirby, The Earliest English Kings, s. 51ff.
  19. a b c Mike Ashley, The Mammoth Book of British Kings and Queens (New york: Carroll & Graf, 1999), s. 304
  20. a b Peter Hunter Blair, Roman Britain and Early England; 55 B.C.–A.D. 871 (New York; London: W. W. Norton & Company, 1966), s. 208