Curieova teplota
Curieův bod nebo Curieova teplota (Tc) je charakteristická vlastnost feromagnetických a piezoelektrických látek, kterou popsal francouzský fyzik Pierre Curie. Nad Curieovou teplotou ztrácí látka své feromagnetické (či piezoelektrické) vlastnosti.
Feromagnetické materiály editovat
Ve feromagnetické látce jsou elementární dipóly uspořádány do tzv. domén a domény svým uspořádáním tvoří vlastní magnetické pole látky - magnetizaci. Při teplotě vyšší než Curieova je pravidelnost uspořádání narušena a při chaotickém rozložení magnetických momentů již látka nevykazuje feromagnetické vlastnosti. K této změně dochází skokově, analogicky se změnou skupenství, jde tedy o příklad fázového přechodu. Např. železo má Curieovu teplotu 768 °C.
Curieova teplota různých feromagnetických materiálů:
| Látka | Curieova teplota (°C) |
|---|---|
| Železo (Fe) | 768 |
| Kobalt (Co) | 1 130 |
| Nikl (Ni) | 358 |
| Gadolinium (Gd) | 19 |
| Oxid železitý (Fe2O3) | 622 |
Stejné chování se projevuje u feroelektrických látek (při "feroelektrické" Curieově teplotě mizí spontánní uspořádanost elektrických dipólů feroelektrika).
Piezoelektrické materiály editovat
Analogicky dochází v piezoelektrických látkách při nadkritické teplotě k narušení vnitřního uspořádání nábojů, což má za následek ztrátu spontánní polarizace látky a tedy i piezoelektrických vlastností. Opět jde o fázový přechod a kritická teplota se nazývá Curieova.
