Cugaru (ARC-481)
Cugaru (ARC-481) byla víceúčelová minonoska japonských námořních sil sebeobrany, která sekundárně sloužila také ke kladení kabelů.[1] Byla to první japonská minonoska postavená od konce druhé světové války.[2] Provozována byla v letech 1955–1970.[1] Poté byla přestavěna na kabelovou loď a do konce 80. let sloužila pod označením ASU 7001.[2]
,_circa_in_1980.jpg) Cugaru (ARC-481) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | minonoska kladeč kabelů |
| Zahájení stavby | 18. prosince 1954 |
| Spuštěna na vodu | 19. července 1955 |
| Uvedena do služby | 15. prosince 1955 |
| Osud | vyřazena |
| Následovník | Erimo (AMC-491) |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 926 t (standardní) 1400 t (plný) |
| Délka | 72 m |
| Šířka | 10,4 m |
| Ponor | 3,37 m |
| Pohon | 2 diesely 3200 hp |
| Rychlost | 18 uzlů |
| Posádka | 100 |
| Výzbroj | 1× 76,2mm kanón 2× 20mm kanón (2×1) 4 vrhače, 2 spouštěče 40 nám. min |
| Elektronika | SPS-5 QHB |
Stavba
editovatPlavidlo postavila loděnice Mitsubishi Heavy Industries v Jokohamě. Kýl byl založen 18. prosince 1954, na vodu byla loď spuštěna 19. července 1955 a dne 15. prosince 1955 byla přijata do služby.[1]
Konstrukce
editovatElektroniku tvořil radar SPS-5 a sonar QHB. Plavidlo bylo vyzbrojeno jedním 76,2mm kanónem, dvěma 20mm kanóny, čtyřmi vrhači a dvěma spouštěči hlubinných pum. Pojmula až 40 námořních min. Pohonný systém tvořily dva diesely Harima-Sulzer 6MD-42/50 o výkonu 3200 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů.[1]
Přestavba
editovatV letech 1969–1970 loď prošla rozsáhlou přestavbou na kladač kabelů. Trup byl prodloužen na 103 metrů, rozšířen na 12,4 metru a jeho ponor se zvýšil na 4,9 metru. Standardní výtlak plavidla narostl na 2150 tun a plný na 3100 tun. Výzbroj byla redukována na dva 20mm kanóny a odstraněno vybavení ke kladení min. Pohonný systém se nezměnil, takže rychlost poklesla na 13 uzlů.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d TSUGARU minelayer - cablelayer (1955) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 300.