Contra proferentem

Contra proferentem (lat.) je výkladové pravidlo právního jednání, podle něhož se určitý výraz, který připouští různý výklad, vykládá k tíži toho, kdo jej při jednání použil jako první (proferent). V českém právu je obsaženo v ustanovení § 557 občanského zákoníku.

Smyslem tohoto interpretačního pravidla je zabránit nejistotě v právních vztazích vyplývající z nezodpovědně či naopak záměrně použitých víceznačných výrazů. Strana, která právně jedná, by měla být ve svém projevu vůle transparentní a použije-li takový nejednoznačný pojem, je spravedlivé, aby za následky případného nedorozumění nesla odpovědnost. V určitých případech se dokonce vychází přímo z předpokladu, že proferentem je silnější strana, a proto je předem stanoveno, že se použije výklad nejpříznivější pro spotřebitele (§ 1812 odst. 1 OZ), resp. zaměstnance (§ 18 ZPr). K výkladu contra proferentem nicméně dojde jen tehdy, pokud vzniknou objektivní výkladové pochybnosti, které nejsou řešitelné obecnými metodami založenými na prvotním zjištění úmyslu jednajícího (§ 556 OZ) a poté, co bude upřednostněna obecně preferovaná varianta platnosti právního jednání (§ 574 OZ).[1]

ReferenceEditovat

  1. HANDLAR, Jiří; LAVICKÝ, Petr, a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-529-9. S. 2000.