Coluccio Salutati
Coluccio Salutati nebo Coluccio di Pierio di Salutati (16. února 1331 – 4. května 1406) byl italský politik, učenec, představitel renesančního humanismu a následovník Petrarky. Shromažďoval staré spisy, analyzoval je a vybavoval anotacemi.[1]
| Coluccio Salutati | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Lino Coluccio Salutati |
| Narození | 16. února 1331 Stignano |
| Úmrtí | 4. května 1406 (ve věku 75 let) Florencie |
| Povolání | politik, spisovatel a filozof |
| Alma mater | Boloňská univerzita |
| Témata | filozofie |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svým působením ovlivnil Poggia Braccioliniho a Leonarda Bruniho a probudil zájem o studium starověké řecké literatury. Na jeho podnět přišel roku 1396 do Florencie učit řečtinu Manuel Chrýsolorás.[2]
DíloEditovat
- Invectiva (Invettiva), 1403
- De saeculo et religione (Il secolo e la religione), 1381
- De fato, fortuna et casu (Il fato, la fortuna e il caso), 1396-1399
- De nobilitate legum et medicinae (La nobiltà delle leggi e della medicina), 1399
- De tyranno (Il tiranno), 1400
- De laboribus Herculis (Le fatiche di Ercole), nedokončené
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coluccio Salutati na slovenské Wikipedii.
- ↑ (slovensky) http://ii.fmph.uniba.sk/~filit/fvs/salutati_c.html
- ↑ (anglicky) Catholic Encyclopedia, 1913
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Coluccio Salutati na Wikimedia Commons
