Otevřít hlavní menu

Clemens Heinrich Krauss (31. březen 189316. květen 1954) byl rakouský dirigent, spjatý především s interpretací hudby Richarda Strausse, jehož osobním přítelem byl a napsal i libreta k některým jeho operám (Capriccio, Der Liebe der Danae). Předmětem kritiky se stala jeho blízká spolupráce s nacisty.

Clemens Krauss
Soubor:Clemens Krauss (1893–1954) 1931 © Atelier d’Ora Benda OeNB 306790.jpg
Narození 31. března 1893
Vídeň
Úmrtí 16. května 1954 (ve věku 61 let)
Ciudad de México
Alma mater Universität für Musik und darstellende Kunst Wien
Zaměstnavatel Mozarteum
Ocenění Čestný prsten města Vídně
Manžel(ka) Viorica Ursuleac
Rodiče Hector Baltazzi a Clementine Krauss
Podpis Clemens Krauss – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Jeho matka Clementine Kraussová byla přední vídeňskou herečkou a zpěvačkou. Byl rovněž z matčiny strany spřízněn s významnou sopranistkou 19. století Gabriellou Kraussovou, proto si v hudebním světě zvolil jméno své matky.

Jako chlapec byl choralistou v Hofkapelle (císařském sboru). Navštěvoval vídeňskou konzervatoř, kterou absolvoval v roce 1912. Studoval kompozici u Hermanna Grädenera a hudební teorii u Richarda Heubergera. Po ukončení studií se stal sbormistrem v Brněnském divadle (1912-1913). Později tento post zastával v Rize (1913-1914), v Norimberku (1915), Štětíně (1916-1921) a Štýrském Hradci. V roce 1922 začal dirigovat ve Vídeňské státní opeře a učit na Státní akademii Německa. V roce 1923 se stal dirigentem vídeňské Tonkünstler Orchestra (až do roku 1927) a intendantem opery ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1929 byl jmenován ředitelem Vídeňské státní opery. Vídeňské filharmoniky hudebně vedl od roku 1930. Byl dirigentem na festivalu v Salcburku od roku 1926 do roku 1934. V roce 1930 dirigoval ve světové premiéře operu Albana Berga Vojcek.

Kraus měl velmi blízko ke špičkám nacistického Německa. Byl osobním přítelem Hitlera i Göringa. V roce 1933 převzal přípravy premiéry Straussovy opery Arabella, poté co dirigent Fritz Busch z příprav odešel na protest proti nacistům. Podobně se v roce 1935 Krauss stal ředitelem Státní opery v Berlíně, poté, co Erich Kleiber rezignoval na protest proti nacistickému vměšování. V roce 1937 byl Krauss jmenován intendantem mnichovského Národního divadla, po rezignaci Knappertsbusche, opět z politických důvodů. Poté, co byl v Mnichově vybombardován operní dům, vrátil se Krauss k řízení Vídeňských filharmoniků.

Po válce spojenečtí vyšetřovatelé zkoumali jeho pronacistické aktivity a dostal zákaz vystupovat na veřejnosti do roku 1947. Trest byl poměrně mírný, neboť se ukázalo, že svých kontaktů s nacistickými pohlaváry využil mj. k přímluvám za židovské hudebníky. Po konci distancu znovu vedl Vídeňskou filharmonii.

Jeho ženou byla sopranistka Viorica Ursuleacová.

Zemřel na dovolené v Mexiku roku 1954.[1]

OdkazyEditovat