Claudio Abbado

italský dirigent

Claudio Abbado (26. června 1933, Milán, Itálie20. ledna 2014, Bologna[2]) byl italský dirigent.

Claudio Abbado
Narození26. června 1933
Milán
Úmrtí20. ledna 2014 (ve věku 80 let)
Bologna
Příčina úmrtínemoc
Alma materMilánská konzervatoř
Accademia Musicale Chigiana
Univerzita hudebních a dramatických umění ve Vídni
Povolánídirigent, politik, klavírista, šéfdirigent a hudební skladatel
ZaměstnavatelAccademia Nazionale di Santa Cecilia
Oceněnírytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1984)
Hudební cena Ernsta von Siemense (1994)
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2002)
Echo Klassik pro dirigenta roku (2002)
čestný doktor Univerzity Basilicata (2003)
… více na Wikidatech
ChoťGiovanna Cavazzoni (1956–1968)[1]
DětiDaniele Abbado
RodičeMichelangelo Abbado
PříbuzníMarcello Abbado (sourozenec)
Funkceitalský doživotní senátor (2013–2014)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a rodina editovat

Claudio Abbado byl synem houslového pedagoga Michelangela Abbada. Studoval hru na klavír a skladbu v Miláně a ve Vídni, dirigování studoval u Hanse Swarowského.

Měl dva syny. Jedním z nich je operní režisér Daniele Abbado. Z jeho dlouholetého vztahu k ruské houslové virtuosce Viktorii Mullové, která v roce 1983 emigrovala z tehdejšího Sovětského svazu, se narodil syn jménem Misha.[3] Jeho synovec Roberto Abbado je rovněž dirigent.

Zemřel 20. ledna 2014 v italské Bologni ve věku 80 let.

Umělecká dráha editovat

Jako dirigent započal svou dráhu u Milánského komorního orchestru, vedeného jeho otcem. V roce 1963 zvítězil spolu se Zdeňkem Košlerem v newyorské soutěži o cenu Dmitrie Mitropoulose, čímž začala jeho mezinárodní kariéra.

 
Claudio Abbado v září 1965

Roku 1966 vystoupil poprvé na Pražském jaru a řídil zde československou premiéru kantáty skladatele Luigiho Nona Il canto sospeso. Abbado a skupina jeho uměleckých přátel, mj. Luigi Nono a Maurizio Pollini, usilovali o zpřístupnění klasické hudby širokým pracujícím vrstvám v Itálii. V průmyslové oblasti Reggio Emilia pro ně pořádali koncerty s diskusemi.

V roce 1971 se Abbado stal hlavním dirigentem Vídeňských filharmoniků a Vídeňské státní opery. V letech 19681986 byl uměleckým ředitelem milánského operního domu Teatro alla Scala. Roku 1978 se stal také šéfdirigentem London Philharmonic Orchestra.

V letech 19892002 byl šéfdirigentem Berlínských filharmoniků. Po odchodu z Berlína, motivovaném zdravotními problémy, působil pravidelně ve švýcarském Luzernu. V roce 2003 zde znovuzaložil Lucerne Festival Orchestra, složený převážně ze sólistů, v jehož čele stál až do svého skonu. Kromě tohoto hudebního tělesa uvedl v život další symfonické orchestry, a to v roce 1978 European Community Youth Orchestra, v roce 1986 Gustav Mahler Jugendorchester a v roce 2004 Orchestra Mozart.

Ocenění editovat

30. srpna 2013 jej italský prezident Giorgio Napolitano jmenoval doživotním senátorem, a tak mohl zasedat v horní komoře italského parlamentu.[4]

V roce 2011 byl Claudio Abbado v anketě hudebního časopisu Classic Voice zvolen nejvýznamnějším žijícím dirigentem světa, a to mezi 100 navrženými osobnostmi.[5]

Reference editovat

  1. Who’s Who. Dostupné online.
  2. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/259040-zemrel-svetoznamy-italsky-dirigent-claudio-abbado
  3. Tim Ashley, "And this one's by the Bee Gees", The Guardian, 2. února 2001 (http:/ / www. guardian. co. uk/ friday_review/ story/ 0,3605,431917,00. html)
  4. Napolitano nomina quattro senatori a vita. Santanché: "Ma doveva scegliere Silvio. La Repubblica [online]. Dostupné online. (italsky) 
  5. Dirigent: Claudio Abbado ist tot (Claudio Abbado je mrtev), http://www.zeit.de/kultur/musik/2014-01/dirigent-claudio-abbado-tot (německy).

Externí odkazy editovat

  Osoba Claudio Abbado ve Wikicitátech