Clas Fleming (1912)

minonoska švédského námořnictva

Klas Flemming byla minonoska švédského námořnictva. Oficiálně byla klasifikována jako minový křižník. Ve službě byl v letech 1914–1959.[1]

Clas Fleming v původní podobě
Základní údaje Vlajka švédského námořnictva
Typ: minový křižník
Lodní znak: Znak plavidla
Jméno podle: Clas Larsson Fleming
Zahájení stavby: 1911
Spuštěna na vodu: 14. prosince 1912
Uvedena do služby: květen 1914
Osud: vyřazen 1959
Předchůdce: Fylgia
Následovník: Gotland
Takticko-technická data
Výtlak: 1550 t (standardní)
1800 t (plný)[1]
Délka: 80,2 m
Šířka: 10,4 m
Ponor: 4,3 m
Pohon: parní turbíny, 8 kotlů
2 lodní šrouby
6500 hp
Palivo: uhlí (265 t)
Rychlost: 20 uzlů
Posádka: 160
Pancíř: 25mm paluba
75mm velitelská věž
Výzbroj: 4× 120mm kanón (4×1)
4× 8mm kulomet (4×1)
100 min

StavbaEditovat

 
Modernizovaný Clas Fleming roku 1943

Přes malé rozměry bylo plavidlo klasifikováno jako křižník. Plavidlo postavila loděnice Finnboda ve Stockholmu. Kýl byl založen v roce 1911, dne 14. prosince 1912 byl trup spuštěn na vodu a v květnu 1914 byl křižník zařazen do služby.[1]

KonstrukceEditovat

 
Modernizovaný Clas Fleming

Křižník nesl lehké pancéřování. Byl vybaven 25mm silnou pancéřovou palubou, přičemž velitelskou věž chránil 75mm pancíř. Nesl čtyři 120mm kanóny, čtyři 8mm kulomety a 100 námořních min. Pohonný systém tvořilo 8 kotlů Yarrow a parní turbíny Parsons o výkonu 6500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů.[1]

ModernizaceEditovat

V letech 1939–1940 byl křižník modernizován. Trup byl prodloužen o 5 metrů, upraveny byly i nástavby. Hlavní změnou byla instalace

Původní kotle Yarrow nahradily čtyři kotle Penhoët spalující naftu. Jeden komín byl odstraněn a ušetřený prostor po kotlech byl využit na ubikace pro kadety. Novou výzbroj tvořilo osm 152mm kanónů, čtyři 57mm kanóny, čtyři 40mm kanóny, dva 25mm kanóny, jeden 20mm kanón, dva 533mm torpédomety a dvě skluzavky hlubinných pum.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e CLAS FLEMING cruiser-minelayer (1914) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky) 

Externí odkazyEditovat